Rozhovor s Romanem Křížem, předsedou Libertariánského institutu

Dotace jsou pro ekonomiku naprosto devastující. Dotacemi dělají politické elity z občanů žebráky, kteří čekají na milodary z peněz, které od nich ty elity vybraly na daních. To říká předseda Libertariánského institutu Roman Kříž. A přidává pro pobavení větu sira Humphreyho z populárního seriálu Jistě, pane ministře: „Dotace nelze rozhazovat na to, co by si lidé přáli. Dávají se na to, co lidé nechtějí, ale co mít musí. To, co chtějí, si koupí sami.“

Libertariánský institut představil projekt Absurdní dotace, který by se měl zabývat dopady dotací na ekonomiku. Proč – pokud vůbec – jsou dotace špatné? Kde vidíte jejich devastační dopady na ekonomiku?

Těch důvodů je spousta, nicméně nejdůležitější otázka je, zda mají vznikat věci, které chtějí lidé (a které si pořídí za své peníze), nebo zda mají vznikat věci, které chtějí politici a úředníci a které jsou pořízeny za peníze, jež stát lidem vezme. Jsou to dvě koncepce – buďto máme bohaté, spokojené občany, kterým slouží štíhlý a efektivní stát, nebo jsou občané chudáci, kteří čekají na milodary od státu, jenž jim bere, co nejvíc může.

My se, bohužel, ubíráme tou druhou cestou. Asi nejvýstižnější je citát připisovaný Ronaldu Reaganovi, popisující „logiku“ tohoto přístupu: Když se něco hýbe – zdaň to. Pokud se to hýbe i potom – zreguluj to. Jak se to přestane hýbat – začni to dotovat. Už dvacet let sledujeme, jak se vše čím dál víc podřizuje zájmům státu. Silná ekonomická role státu, kde soukromé vlastnictví musí sloužit kolektivnímu prospěchu, byla základem fašistické ideologie… Máme se na co těšit.

Bez dotací by se ale zase asi jen těžko obešla infrastrukturní síť České republiky, nebo ne?

To je totální mýtus. Ekonomové tomu říkají „efekt západky“ – jakmile stát začne něco provozovat, promptně zdeformuje celé prostředí tak, že za pár let už je skoro nepředstavitelné, že by to nějak mohlo fungovat bez něj. Přitom například elektrické rozvody u nás začala budovat družstva a průmyslové podniky, které poskytovaly elektřinu soukromým osobám. Nebo se podívejte, kolik studní bývalo v Praze. Podívejte se, kolik se vybere na spotřební dani z pohonných hmot a na dálničních známkách. A to si ještě města drze vybírají za parkování a připravují „ekologické“ poplatky.

Infrastrukturu prostě obsadil stát a teď obyvatele dojí. Přímo nebo za pomoci privilegovaných kvazisoukromých subjektů. Nicméně – i pokud bychom připustili, že je rolí státu zajišťovat tzv. síťovou infrastrukturu, pak by stejně nešlo o klasické dotace, ale pouze o přehazování peněz z jedné společné hromádky na druhou.

Dá se říci, který typ dotací je pro ekonomiku nejvíc devastující?

Nejvíc devastující jsou veřejné peníze, které nesměřují do tzv. veřejných statků, ale do aktivit, jež mají být provozovány zcela tržně. Což je drtivá většina činností. Nejstrašidelnější je na tom to, že v Evropské unii se tváříme, jako že státní podpora je zakázaná. Samozřejmě kromě výjimek. Jen už nikdo neříká, že těch výjimek je tolik, že jsou vlastně pravidlem, a výjimečné je, pokud někdo dotace nedostává. Rád bych se mýlil, ale zatím jsem nenašel subjekt, který by neměl možnost čerpat nějaké dotace. A nejhroznější na tom je, že tento socialistický model se navenek prezentuje jako tvrdá kapitalistická soutěž.

Jak by vlastně vypadala a chovala se ekonomika bez dotací?

Pozor, nejen ekonomika, ale celá společnost by byla jiná. Lidé by v sousedovi neviděli konkurenta, který chce, aby stát buzeroval všechny podle jeho mustru, ale někoho, s kým je dobré spolupracovat. Pracovitost, zodpovědnost a chytrost by se vyplácely, líným a nezodpovědným by se nedařilo tak jako dnes. Stejně tak by se velmi rychle ukázalo, co je potřeba a co nikoliv, nesmírně by stoupl tlak na kvalitu zboží a služeb.

Dáváme teď dohromady model možného státu bez dotací a bez zbytečné státní agendy, první verzi je možné najít na www.LibertarianskaDemokracie.cz. Zatím nám z toho vychází toto: Ten, kdo dnes bere 19 čistého, přes noc musí stát ve frontě na kotlíkové dotace anebo uplácet, když chce totální endoprotézu dříve než za dva roky, by bral skoro 70 tisíc čistého. Německé životní úrovně bychom dosáhli do deseti let. Lidé by zase mohli ovlivňovat svůj osud a nebyli by jen nástrojem v rukách vládnoucích – elit.

Proč po takovém státu není mezi lidmi poptávka?

Oni normální lidé o takové možnosti ani nevědí. Nemají čas přemýšlet, „co by… kdyby“. Musejí zaplatit složenky, postarat se o rodinu, mají svůj osobní život. Dost se v poslední době používá termín „hluboký stát“ („deep state“). Jde v zásadě o jakýsi konsenzus společenských elit (politických, ekonomických, akademických, intelektuálních, novinářských), kterým vlastně stávající situace vyhovuje. Nic jim neschází, nemají zájem na jakýchkoliv větších změnách. Obsadily si místa, kde se rozdělují peníze, znají se navzájem, občas si okopávají kotníky, ale na systém jako takový nedají dopustit. Ani je nenapadne běžným lidem říkat, že by se taky mohli obejít bez nich.

Děkuji za rozhovor.

Roman Kříž o sobě

Vystudoval jsem Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, obor mezinárodní vztahy. Po skončení studií jsem pracoval pro českou pobočku NCBA (USA) a následně se začal věnovat mezinárodnímu obchodu a konzultační činnosti. Hovořím plynně anglicky a rusky. Byl jsem mj. členem Celostátního studentského stávkového výboru, první parlamentní Komise 17.  listopadu, členem AS PF UK, AS UK, poradcem poslaneckého klubu Občanského hnutí ve Federálním shromáždění pro oblast bytové problematiky či poradcem Čtyřkoalice pro otázky ICT ve veřejné správě.

Zdroj: www.libertarianskyinstitut.cz