Rozhovor s Ulrike Trepákovou, původní profesí učitelkou z mateřské školy

V mateřské škole pracovala dvacet let. Pak se jí radikálně změnil život. To bylo v roce 1994. Tehdy se potkala s finančním poradcem, panem Žemličkou, který svou přednášku ukončil slovy: „O nikom z vás nepochybuji.“ To ji prý povzbudilo a sama se stala finanční poradkyní. Před sedmi lety se ale částečně ke své učitelské profesi vrátila. Spojila znalosti z finančního trhu se zkušenostmi se vzděláváním a od té doby vyučuje nejmladší generaci na základních školách finanční gramotnosti.

Jak jste se dostala k finanční gramotnosti?

Na jednom firemním setkání nám byla přednesena aktivita, které se firma hodlá nově věnovat. Jednalo se o vzdělávání v oblasti financí na školách. Tento projekt finanční gramotnosti mě velice zaujal a vrátil mě do školství a k učitelství. Do projektu je zapojeno v České republice více než sto škol, já se věnuji základním školám v Karlovarském a Ústeckém kraji.

Jak staré jsou děti, kterým je výuka finanční gramotnosti určena?

Projekt je určen pro žáky osmých a devátých tříd.

Jak probíhá úvod do výuky?

Snažím se vysvětlit základní pojmy s humorem a za pomoci obrázků. Učíme se, co jsou to peníze. Sleduji také, jak se žáci orientují na finančních trzích, jestli vědí, co jsou bankovní domy, pojišťovny, jaké znají finanční produkty atd. Vysvětlujeme si společně základní pravidla příjmů a výdajů, rozpočtu a možností výdělku. Úvod vždy stavím na odpovědnosti. Výukou většinou završím to, co se během roku učí se svým učitelem.

Jaká je finanční gramotnost českých dětí?

U každého vychází z prostředí, ve kterém žije. Dětem nejsou cizí pojmy jako alimenty, sociální dávky, důchod a podobně. Málokdo ale ví, jak s penězi pracovat, jak důležitý je rozpočet a hodnota peněz. Pokud je rodina dobře situovaná, o penězích se většinou nemluví, děti je berou jako samozřejmost, v opačném případě děti vědí, že si budou moct něco koupit, až rodiče dostanou výplatu.

Je výuka povinná a ve všech školách stejná?

Výuka je zatím v rámci povinného předmětu společenská nauka nebo výpočetní technika, to proto, že sem spadá i online interaktivní hra Moje Familie, což je projekt naší společnosti OVB Allfinanz. Výuka se liší na jednotlivých školách, úzce spolupracuji s učiteli a přizpůsobuji ji potřebám té které skupiny žáků.

V čem je dobrá hra Familie?

V tom, že si mohou žáci vyzkoušet vést tradiční čtyřčlennou rodinu, kterou musí udržet zdravou a šťastnou. V časovém úseku musí našetřit na dovolenou, uspokojit potřeby syna i dcery, naplnit lednici a řešit nahodilé situace. Může se stát, že někdo dokonce zemře. Někdy to berou jako humorný fakt, ale důležité je, že si to uvědomují a nad situací se zamýšlejí. Pokud má otec zaplatit několikrát za sebou pokutu, řeknou mu, táto, co to děláš, kdo to má platit, a podobně. Někdo ušetří, někdo jede na dluh, někdo chodí na brigády, někdo se rekreuje. Je to jen hra, ale jde o to, aby si to zkusili, zamysleli se a reagovali tak, jak to odpovídá jejich zkušenostem a podmínkám v rodině.

Cítíte po letech, kdy se projektu věnujete, posun k lepšímu?

Určitě ano, každý rok, kdy se do školy vrátím, je vidět, že finanční gramotnost je na jiné úrovni než v roce předchozím. Je vidět lepší orientace žáků, znalost výrazů, aktivní komentáře a používání příkladů.

Jak důležitá je v otázce finanční gramotnosti činnost školy?

Velmi. Některé školy mají i kroužek finanční gramotnosti, kam zvou zástupce bank a pojišťoven, a zpestřují tak žákům hodiny. Výuka finanční gramotnosti by se měla objevit na každé škole, trh financí se vyvíjí závratným tempem a každý by měl znát svoji finanční situaci, nezadlužovat se a nenechat se ovlivnit klamavou reklamou. Největší mezery žáků spatřuji v neznalosti pojmů a jejich podstaty. Třeba banální otázka dnes již každodenně používaných platebních karet. Málokdo zná rozdíl mezi kreditní a debetní kartou. To jsou věci, které by měly být mladé generaci zcela jasné a žáci by měli znát rizika z nich plynoucí.

Je něco, co vás na znalostech žáků příjemně překvapilo?

Je to především jejich zpětná vazba na naši výuku, jak hodnotí hru a společně strávený čas. Pak jsou to i anonymní odpovědi na dotazník, které mi pomáhají v přemýšlení, jakým směrem výuku vést a na co se zaměřit. V neposlední řadě je to i fakt, že si žáci uvědomují, jak je těžké vydělat peníze. Tady ale velkou roli hraje prostředí, ze kterého pocházejí.

Jak je to s dospělými, i ti mají zájem o finanční gramotnost?

Mají a hodně se ptají, ale spíše v soukromí. Spoustu věcí znají z médií, avšak nedokážou se v té škále informací a pojmů dobře orientovat. Každopádně je vidět obrovský posun k lepšímu v otázce finanční gramotnosti Čechů. Velmi oceňuji, že se u nás v OVB neorientujeme pouze na obchod, ale firma se zabývá právě otázkou finanční gramotnosti. Stále je co doplňovat – zejména znalost pojmů a orientaci na finančním trhu. Mladí se velmi dobře orientují v počítačové technice a internetovém bankovnictví, ale často chybí míra odpovědnosti. Pak je to otázka virtuálních peněz či těch, které držíme v ruce. Ty virtuální, včetně platební karty, se používají často bez rozmyslu a je daleko těžší rozpoznat jejich hodnotu a respektovat ji. Je to však trend doby, ve které žijeme.

Děkuji za rozhovor.

Ulrike Trepáková o sobě
Celá moje profesní kariéra je spojena s prací s lidmi. Pedagogické vzdělání je průpravou, která se mi hodí v každodenním životě. Dvacet let jsem pracovala jako učitelka v mateřské škole. V roce 1994 jsem spojila svoje aktivity s prací finanční poradkyně pro OVB a získala certifikaci z pojišťovnictví, v oblasti investic, hypotečních úvěrů, úvěrů ze stavebního spoření, doplňkového penzijního spoření, spotřebitelského úvěru. Pedagogickou průpravu od roku 2010 využívám i při výuce finanční gramotnosti na druhém stupni základních škol. Za tu dobu jsem stihla navštívit již přes 50 různých tříd a znalosti o finanční gramotnosti předala tisícům žáků.

Mimopracovní život trávím z velké části v přírodě, obdivuju její krásu. Jen mě mrzí, že nestíhám brát vše, co mi život dává a nabízí. Umění žít je pro mě vychutnávat si malé radosti, umět unést velká břemena a umět se radovat každý den. Jsem ve svém životě spokojená a šťastná s tím, co mám a co dělám. Moc ráda se směju a čím jsem starší, tím víc nahlas a nejvíc sama sobě. Mám vždycky nablízku ty, které mám ráda a se kterými si mám co říct. Ráda čtu, mám své oblíbené knihy i filmy, ke kterým se vracím a znovu v nich nacházím něco nového.  

S manželem jsme spolu 41 let, máme tři syny, tři vnoučata a za chvilku tu bude další.