Nejdřív tato vláda zasadila svým legislativním tažením ránu do vazu českým obcím, kde houfně končí hospody a obchody s potravinami. A dnes se na konto toho chystá rozjet dotační byznys pro takto poškozené obce – že by tam pumpovala dotace pro udržení alespoň elementární občanské vybavenosti. Je lhostejno, jakým pácháním dobra je nám to vysvětlováno, faktem prostě zůstává, že z čistě podnikatelského prostředí se soukromým vlastnictvím se stane buď podnikatelské prostředí narušené státními injekcemi nebo prostředí, v němž podnikají obce. Je to postupné zestátňování veřejného prostoru, což už se někde mimochodem děje. S vědomím dalších úvah, že by v obcích byl jeden samoděržavý starosta, s možností ukázat, kdo bude čerpat dotace, a kdo ne, jde prakticky o model skrz naskrz zkorumpovaného ruského venkova v 19. století.

Jistě víte, jak to chodí na malých vsích. Těch, co mají tak pět set až tisíc obyvatel. Buď jste místní, rodák, či tam máte chalupu nebo jste takovou obcí aspoň jednou projeli na kolech. Už před nástupem současné vlády byly patrné tenze, že se tyto obce vylidňují, a zároveň s tím začaly mizet různé služby. První zahlásila svůj ústup Česká pošta, že bude raději hledat někoho, kdo by tam na základě jakési mandátní smlouvy v původních budovách ČP zajišťoval i poštovní služby vedle svého podnikání, jako je třeba finanční poradenství a pojišťovnictví. Tento koncept ale dost škobrtá. Zejména proto, že do kýžených budov se dlouho neinvestovalo, a to hlavně co se týče energetické náročnosti.

Pak začaly zanikat obchody s potravinami. Šíří sortimentu nemohly konkurovat větším řetězcům, a tak tam lidé chodili jen na „dokupy“, mléko, pečivo, brambory od místních zemědělců, nanuky. Respektive, častým řešením udržení obchodu s potravinami bylo, že si je převzal místní provozovatel hospody a tak nějak zuby nehty to přežíval v podstatě jen díky násobnému obratu a rychlejší otáčce cash flow, plus tam soustředil i další obchodní příležitosti. Znám dokonce jeden takový případ ze středních Čech, pětatřicet kilometrů od Prahy, kde si ve „smíšence“ můžete objednat i uhlí nebo dřevo na zimu. V poslední době přímo obce buď plánují nebo už si vzaly obchod s potravinami a jeho provozování na obecní účet.

Pak tato vláda začala přijímat a uplatňovat nové zákony, třeba EET, k níž už se ale dnes raději nikdo z politiků nehlásí a vypadá to, jako by se tak nějak vyskytla. Ale nejen EET, také kontrolní hlášení, protikuřácký zákon. To vše má za následek zrychlený počet ukončovaných živností, nejen obchodů s potravinami, ale i hospod. Z průzkumu pro ČT vyplývá, že pro uzavření se podnikatelé rozhodli kvůli své nespokojenosti s podmínkami podnikání. Byrokratická zátěž od státu, vysoké pokuty a konkurence velkých řetězců, kde dochází ze strany státu k liknavému vymáhání zákona o významné tržní síle. Ono když se dva litry piva v plastu prodávají hluboko pod nákupní cenou malého prodejce, tak se tomu dá těžko konkurenčně čelit.

A tak naši sociální inženýři přicházejí s novým nápadem. Kdo se v obcích do tisíce obyvatel pustí do provozování obchodů s potravinami, dostane dotaci. Hovoří se o 800 milionech korun. To už je slušná částka na to, aby se o ni někdo staral a přerozděloval ji. Teď to vychází na zhruba 300 tisíc na jednu obec. Asi se nebudu mýlit, když odhadnu, že než to stačí protéct do obcí, protože to někdo musí administrovat a někdo kontrolovat, zmizne z této částky obvyklou úřednickou sublimací tak 100 tisíc. A o těch zbývajících dvě stě tisíc se servou v obci. Buď to dostane starostův švára, co si rychle otevře obchod, nebo si to obec zasune pod sebe přímo sama. A zaměstná za to místostarostčinu neteř.

Takhle pozvolna u nás končí standardní podnikání a svobodná podnikatelská soutěž. Veřejný prostor je zestátňován, když byl předtím zákony vážně poškozen, a je proto veřejností považován za málo funkční. Jenže kam stát strčí své prsty, tam to nakonec zničí. Až v posledku ze svobodných občanů udělá své ponížené voliče, protože ti musí u něj žebrat o almužnu. Má to jeden háček. V tomhle státě totiž už na to všechno vydělává jen milion českých podnikatelů a jejich 1,8 milionu zaměstnanců, k tomu milion lidí, kteří pracují u velkých firem. Ty tady ale nedaní. Za chvíli už tak nebude, kdo by na tenhle politický mejdan sociálního inženýrství vydělával.