Rozvádíte se? Počítejte s výdaji ve výši minimálně sto tisíc korun. Nevěříte? Počítejte se mnou.

Prvním vydáním jsou návrhy na rozvod a na úpravu vztahů k dětem. U právníka vás každý papír vyjde minimálně na pět set korun, u dražších advokátů i na pětinásobek. Kdo si chce napsat návrh sám podle různých vzorů na internetu, nechť připočte výdaj za papírové vzory či čas strávený klikáním. Další hodiny stráví formulací vět a přemýšlením, kdy přesně byla svatba a kterého dne se narodilo dítě. I čas se dá převést na peníze. Pokud vyjdeme z aktuálního průměrného příjmu, čistá hodinová odměna o pár korun přesáhne stovku. Ne každý má doma počítač, tiskárnu, bílý kancelářský papír, nic z uvedeného není zadarmo.

Na návrh na rozvod je třeba vylepit soudní poplatek dva tisíce korun, dalším výdajem jsou dvě obálky a dvě poštovní známky. U soudu proběhnou dvě až tři soudní jednání, pro obsílky je třeba dvakrát zajet na poštu. Soud zasedá v pracovní době, a tak si musíte vzít volno a zohlednit čas nutný k přepravě do budovy soudu a zpět. Ztratíte pokaždé minimálně tři hodiny času, tedy 9× 500 korun, což jsou čtyři a půl tisíce korun. K soudu je také zapotřebí se nějak dostat, někdy tramvají či metrem, někdy však autem. Ne vždy soud sídlí ve vašem městě. Připočítejte jízdenky, pohonné hmoty, amortizaci a parkovné.

Dále připočtěte probděné a proplakané noci, chvíle plné stresů a obav z budoucnosti, nadpočetné lahve alkoholu, schůzky s kamarádkami a přáteli, s nimiž je třeba prožitá příkoří zevrubně probrat, kredit do mobilu, poplatek za internet. Doplňte honoráře psychologů a psychiatrů, manželských terapeutů, mediátorů, kartářek, věštkyň, vykladačů budoucnosti, distributorů legálních i nelegálních drog, a v nejhorším případě výdaj za znalecký posudek odpovídající na otázku, komu bude dítko svěřeno soudem do péče. To je dalších sedm tisíc.

Rozvod je psychické trauma srovnatelné s živelní pohromou nebo úmrtím blízkého člověka. Postižení reagují různě: někteří hubnou, jiní přibírají anebo rádi přivítají změnu. Často je třeba si pořídit nový šatník, což představuje další výdaje. Mezitím rozvedený manžel hledá nové bydlení, což ho stojí nemalé finanční i časové prostředky, o intelektuální námaze ani nemluvě. Koupený či nově pronajatý byt je třeba zařídit, mnohdy upravit, zrekonstruovat. Někdy máte zbytky vlastního nábytku, ale jindy původní vybavení zůstalo druhému manželovi či věci nejsou do nového bytu použitelné. Stěhujete-li se, potřebujete stěhovací službu nebo si alespoň pronajmete auto. Na stěhování je třeba dohlížet, nebo ho dokonce vlastními silami provést – tedy čerpat další dovolenou. Něco si pořizujete jen v jednom provedení – mikrovlnnou troubu, ledničku, ozdoby na vánoční stromeček, teploměr, kladívko nebo mixér. Pokud zůstaly manželce, musíte si je pořídit znovu. A počítejte dál, fixní náklady na domácnost budou rozvedení platit dvakrát, dvě domácnosti stojí každého dohromady víc než jedna domácnost pro dva. K tomu přidejte výživné na děti a odečtěte daňovou úlevu, o niž rozvodem přicházíte. Potomci vůbec mohou být propastí bezednou, třeba jen kvůli dárkům, jimiž se jim snažíte rozpad rodiny vynahradit, anebo kvůli cestám za nimi a k nim.

Po rozvodu je třeba si vyřídit nové doklady, připočtěte náklady na fotky, cesty na úřady, telefony a opět ztrátu času, než vše vyběháte. K tomu poplatek poště za přeposílání dopisů na novou adresu, dopisy s informacemi zdravotním pojišťovnám a finančním úřadům, obálky a známky na dopisy, čas zabitý chůzí ke schránce nebo na poštu, rušením trvalých příkazů apod. A to nemluvím o majetkovém vypořádání, jež se může za pomoci soudů léta táhnout a odčerpá další tisícovky z účtů.

Desítky tisíc, s nimiž nemůžete počítat. K tomu nejistota, zda si rozvod jednou nebudete hořce vyčítat.

Daniela Kovářová, advokátka

Daniela Kovářová o sobě

Oficiálním životopisem advokátka, spisovatelka, bývalá ministryně spravedlnosti.

Od dětství vyprávím příběhy reálných i smyšlených světů a nechávám se udivovat vším, co se kolem mě děje. V mládí jsem toužila po divadlech a prknech, která znamenají svět, pak jsem zakotvila v právu a od těch dob „hraji“ divadlo v soudních síních a v posluchárnách.

Opovrhuji politickou korektností, genderismem, dotacemi a úzkoprsými jedinci bez smyslu pro humor. Ve volném čase píšu humoristické knihy a detektivky z justičního prostředí. Žiji na vsi nedaleko Plzně s manželem, dvěma čerstvě dospělými dětmi a smečkou zvířat obřích rozměrů.