Rozhovor s Marcelou Liškovou, zakladatelkou a majitelkou firmy Carcoll

Původně pánská krejčová, dnes majitelka firmy, která se zabývá renovací nebo ekologickou likvidací tonerů. Začínala v malých pronajatých prostorách, s penězi od kamaráda a zastaveným majetkem. Tři roky firmu budovala, než se dostala do černých čísel. Dnes je největší ve svém oboru, zaměstnává šest lidí, firma má milionové zisky.

Jak se z vyučené pánské krejčové stane majitelka firmy na renovaci tonerových kazet?

Věřím hodně na náhody. V osobním životě to nebylo zrovna růžové, zůstala jsem sama s dvěma dětmi a věděla jsem, že jako krejčová to mít jednoduché nebudu. Právě tehdy přišla nabídka od kamarádky na práci ve firmě poskytující servisní činnost pro výpočetní techniku. Postupně začala firma svým zákazníkům nabízet jako novou službu i výkup kazet, které putovaly dále, především do Německa. Vzhledem k tomu, že společnost vlastnilo několik majitelů s individuálními zájmy, nakonec zanikla. Po dlouhém váhání jsem se rozhodla založit firmu vlastní. To se psal rok 2008.

Co je předmětem podnikání firmy Carcoll?

Je svého druhu největší v České republice a zabývá se výkupem a tříděním použitých originálních tonerových a inkoustových kazet. Právě ta fáze třídění je velmi důležitá, buď kazety ekologicky likvidujeme nebo je prodáváme k dalšímu použití, tzv. renovaci, v rámci českého trhu. Ale v posledních letech stále častěji i do zahraničí.

S kolika zaměstnanci jste začínala a jak jste na tom nyní?

V počátcích jsem byla sama, pak se zapojil můj tatínek, nyní zvládáme obrat kolem šestnácti milionů korun ročně v šesti zaměstnancích. Začínala jsem v malých pronajatých prostorách na pražském Jarově, počáteční kapitál mi půjčil kamarád, jinou šanci bez zastavení majetku jsem neměla. Zlom nastal po třech letech, čísla se dostávala do plusu a obrat se rok od roku navyšoval. Nyní máme plně vyhovující prostory v Praze 10.

Když vás tak poslouchám, všechno vypadá téměř idylicky, bezproblémově. Existují vůbec nějaká omezení, která se vás dotýkají?

Určitě ano. Pominu-li stále častější byrokracii v administrativě, kontrolní hlášení atd., tak největší komplikaci vidím v novém zákonu o odpadech. Ten naprosto nesmyslně řadí tonerové a inkoustové kazety s čipem do elektroodpadu stejně jako například tiskárny nebo počítače. S elektroodpady mohou nakládat pouze ty firmy, které jsou tzv. kolektivním správcem elektroodpadu. Takových je v České republice asi jen deset. Tento zákon během dne změnil moje podnikání v cosi nelegálního a donutil mne najít cestu, jak tento absurdní fakt právně ošetřit. Paradoxem je, že zákon zkomplikoval práci právě firmám, které se snaží chovat ekologicky. Za stejnou kazetu odvádí recyklační poplatek originální výrobce, dovozce i renovátor. Na druhou stranu za uvedení padělku na český trh neplatí nikdo!

Vy jste nejen podnikatelka, ale i viceprezidentka Asociace renovátorů, která sdružuje firmy zabývající se recyklací a renovací tonerových kazet. Může asociace nějak v tomto směru podnikatelům pomoci?

Asociace vznikla za účelem sdružování firem vyrábějících kvalitní renovované kazety a časem se z ní stalo sdružení, které se snaží bojovat proti padělkům zaplavujícím trh v České republice a porušujícím patentová práva. Bohužel tyto padělky jsou levnější než renovované kazety, které ovšem nelze při zachování kvality ani levněji vyrobit. Běžný zákazník renovovanou kazetu od padělku nemá šanci rozeznat. Velmi zásadní je především to, že padělky nelze renovovat. Pro další použití jsou tedy zcela nevhodné a končí ihned v odpadu. Jeho množství se tak jednoznačně navyšuje. Novým zákonem o odpadech se také změnil způsob likvidace nepoužitelných kazet. V současné době se likvidují ve spalovně.

A co na to stát, přece musí být někde dovolání?

Není. Zkoušíme vše možné, ale zatím se setkáváme jen s podporou levných padělků. Vezměme třeba výběrová řízení do státní sféry. Ta vyhrávají především firmy, které dodávají padělky. Sedmdesát procent firem úspěšných ve vypsaných výběrových řízeních porušuje patentová práva. O práci přicházejí renovátoři, trh se plní padělky, množí se ekologicky nezlikvidovatelný odpad a stát jen tiše přihlíží. Kontrolním orgánem při dovozu je Celní správa a následně Česká inspekce životního prostředí. Evidentní je, že se jim zatím v tomto směru příliš nedaří. Nejsou schopny zachytit dovoz padělků na český trh a jeho následnou distribuci.

Je vůbec něco, co by mohlo pomoct?

Určitě. Celý problém padělků je globální a měla by se jím co nejdříve zabývat vláda. V jiných zemích se tak již dávno děje. Je hezké, že máme nový zákon o odpadech, který klade důraz na ekologii a znovupoužití. Neměla by se ale konečně ekologicky začít chovat i naše státní správa?

Děkuji za rozhovor.