Poslední cinklé jaro, chce se komentovat aktuální fotbalovou kauzu. Šéf českého fotbalu Miroslav Pelta skončil ve vazbě, společně s náměstkyní ministryně školství a tělovýchovy Simonou Kratochvílovou. Policie je viní z dotačních machinací, kdy měli ovlivňovat výběrová řízení ve prospěch svůj nebo svých blízkých a spřízněných osob a firem.

Ne, že by to byla rána z čistého nebe, ve fotbalových kuloárech se vyprávělo ledacos – o dotacích na umělé trávy či rekonstrukcích zastaralých areálů. Ale znáte to, tyhle pulp fiction historky. Nakonec Miroslav Pelta se pohybuje ve fotbale desetiletí, a nikdy se mu nic neprokázalo. I přesto, že českým éterem putovaly odposlechy (jak občas připomene iSport.cz), v nichž si Pelta stěžuje, že nebýt pomoci rozhodčích, Sparta by titul nezískala: „… měli jsme náskok, vole, na jaře jsme se klepali, vole, všechno bylo cinklý, vole, jinak byl konec, nevyhráli jste ani jedinej zápas, ani s Hradcem to nešlo!“

Nešťastná je ale tahle zpráva pro český fotbal jako takový. Fotbal je svého druhu průmysl, který však funguje zejména horizontálně. To znamená, že opravdu velké peníze se točí nahoře mezi prvoligovými mužstvy a nároďákem, kde jde hlavně o sponzoring a prodej vysílacích práv. Ale jak jde ekonomická vertikála postupně dolů přes nižší ligy, divize a mládež, peněz valem ubývá a ubývá. Na nejnižších úrovních a u mládeže, pokud nejde o kluby jako Slavia, Sparta či Plzeň, už je to záležitost prakticky výlučně závislá na financích rodičů a provozních grantech od města či obce.

A právě sem by měly mířit nejrůznější státní dotace na běžný provoz a obnovu sportovišť a nákup nákladnějšího sportovního vybavení. Protože firemní sponzoring se na této úrovni odehrává v objemech nákupu sady dresů s trenýrkami nebo desítky míčů, a to ještě většinou zásluhou rodičů, kteří jsou sami podnikatelé nebo nějakého svého kamaráda podnikatele umluví.

Dříve byl fotbal sportem číslo jedna: když rodiče nevěděli, co s malým juniorem, dali ho na fotbal. Dnes už musí soupeřit s ragby, florbalem, futsalem nebo hokejbalem. A tyto sporty nejsou nadto zatíženy fotbalovými aférami s kapříky pro rozhodčí nebo výstřelky reprezentantů v nočních barech à la Limberský.

Fotbal má strašidelnou pověst, fanoušci nenávidí Peltu a Berbra, střední a menší sponzoři obracejí svou pozornost k jiným sportům, na nábory mládeže chodí stále méně dětí, protože spousta rodičů váhá. Malé mládežnické kluby žijí na pokraji úhynu. Přitom právě tady se mají najít noví Nedvědové a Čechové. Jinak tenhle průmysl zhyne docela. Z tohoto začarovaného kruhu může pomoci jedině radikální očista, transparentnost a široce respektovaná osobnost. Jako se o to kdysi chtěl pokusit dřívější výborný reprezentant a fotbalová autorita, Ivan Hašek. Bohužel i jeho tahle parta bafuňářů semlela. Pokračovalo se dál ve starých kolejích, až se fotbal „propracoval do vazby“.