Carsharing neboli sdílení aut je čím dál populárnější službou i alternativou k vlastnímu automobilu. Přináší úspory spojené s investicí do koupi vozu a s jeho provozem a minimalizuje starosti s jeho vlastnictvím. Zejména lidem, kteří vlastní auto sami dostatečně nevytíží. Městům snižuje nároky na množství parkovacích míst. Jako součást sdílené ekonomiky by mohl přispět k deregulaci podnikatelského prostředí v některých odvětvích. A mohou se provozovatelé carsharingu dostat do sporu třeba s autopůjčovnami, podobně jako to nyní vidíme u taxikářů a Uberu?

Carsharing je systém sdílení automobilů více lidmi, kterým se kvůli malé frekvenci využívání nevyplatí vlastnictví a provoz vlastního vozu. Výhodný je především ve větších městech jako doplněk k městské hromadné dopravě. Sdílení aut spojuje právě některé prvky i výhody veřejné a individuální dopravy. Prostřednictvím moderních komunikačních technologií může větší počet lidí flexibilně a efektivně využívat menší počet vozidel.

Uživatelům přináší carsharing úsporu investičních a provozních výdajů a snížení starostí ve srovnání s provozováním vlastního auta. Městům a obcím může přispět například snížením nároků na množství parkovacích ploch. Sdílení aut může být provozováno formou oficiálního či neoficiálního sdružování lidí, kteří jsou spoluvlastníky automobilů, nebo formou veřejných autopůjčoven. V praxi služba obecně funguje tak, že si uživatel rezervuje některé z vozidel (v kteroukoli dobu), auto si vyzvedne na určeném místě bez asistence kohokoli jiného, odemkne mobilem nebo speciální čipovou kartou a po vrácení automobilu zaplatí na základě ujetých kilometrů nebo hodin zapůjčení.

V Česku existuje řada služeb, zapojují se třeba Leo Express nebo Škoda Auto

V České republice již carsharing není žádnou novinkou. Podle informací Hospodářských novin si dokonce sdílení aut pro svůj vstup na startupové pole vybral i český výrobce automobilů Škoda Auto. Společnost na jaře představila službu HoppyGo, kterou si nechala vyvinout u technologického studia Creative Dock, a momentálně je její součástí asi 250 vozů.

Jedním z průkopníků tohoto odvětví v Evropě je francouzská aplikace BlaBlaCar, fungující rovněž u nás. Jednu z českých služeb tohoto typu, Car4Way, provozuje Auto Louda, jeden z největších českých řetězců prodávajících osobní automobily. Do podnikání v oblasti sdílení vozů se vrhl i železniční dopravce Leo Express se službou SmileCar, na niž v rámci internetové sbírky vybral několik milionů korun.

Carsharing jako konkurence pro autopůjčovny podobně jako Uber pro taxislužby?

V současné době se hodně mluví a píše o protestech provozovatelů taxislužeb proti službě Uber. Může se carsharing dostat do podobné situace, v jaké je nyní Uber ve vztahu k taxikářům? „Z pohledu autopůjčoven si myslím, že carsharing za konkurenci považovat nemusíme, jelikož jde o jiný typ klientely,“ uvedl Daniel Šír z leasingové společnosti Vltavín Leas, která rovněž provozuje vlastní autopůjčovnu, s tím, že klientela v autopůjčovnách hodně hledí na typ vozidla, zejména aby bylo reprezentativní. „U carsharingu v podstatě nevíte, jaké auto na vás zůstane. Výhodou i nevýhodou na obou stranách je vyzvednutí auta. Pro někoho může být výhodou, že se nemusí s nikým potkat a prostě si někde auto vyzvedne. Někdo zase preferuje, že od někoho dostane klíčky a nějaký komentář k autu, má to více oficiální ráz. To záleží od člověka,“ doplnil Daniel Šír z Vltavín Leas.

Carsharing, zejména v případě své „neoficiální“ formy, se pohybuje někde na pomezí sdílené ekonomiky, v současné době tak často propírané. Sdílená ekonomika je modelem podnikání, který spočívá v pronájmu, výměnách či sdílení majetku mezi lidmi. Příkladem může být třeba Uber, který zákazníkům za provizi zprostředkovává dopravu na bázi taxislužby, nebo Airbnb, zprostředkovávající krátkodobé pronájmy bytů a domů.

Sdílená ekonomika a carsharing mohou pomoci k deregulaci podnikatelského prostředí

Na takovou formu podnikání si dlouhodobě stěžují hoteliéři a taxikáři s argumentem, že společnosti podnikající v oblasti sdílené ekonomiky často neplní stejná pravidla, která stát požaduje po nich. Sdílená ekonomika, potažmo carsharing, má však mimo jiné potenciál přispět k deregulaci trhu, jehož současný stav je často brzdou běžného podnikání. Na tom se shodují i někteří experti.

„Souběžně se vznikem legislativního rámce pro sdílenou ekonomiku by se měla rušit regulace ve standardních odvětvích ekonomiky,“ míní například ekonom Národohospodářské fakulty VŠE Štěpán Křeček.

Podobně vidí situaci analytik společnosti Cyrrus Lukáš Kovanda: „Stát by měl přistupovat k věci delikátně a vést s nastupujícími službami sdílené ekonomiky dialog. Jeho výsledkem by měla být spíše deregulace odvětví, ať už jde o tradiční taxislužbu nebo hotely či hostely a jiná ubytovací zařízení.“ Striktnější regulace se podle něj vrátí regulačním orgánům jako bumerang – když zakážou Uber nebo Airbnb, tyto služby přejdou zcela mimo dohled státu.