Rozhovor s Monikou Novotnou, advokátkou specializující se na daňové zákony

Neuspokojivá legislativní činnost s nejasnými formulacemi vede k chaosu, kdy si nějaké ustanovení jinak vykládá daňový poplatník, a jinak správce daně. To vyčítá současné politické garnituře advokátka Monika Novotná, která s nadsázkou říká, že její klienti by volili tu stranu, která by slíbila nepřijmout žádný zákon.

Stále častějším steskem českých podnikatelů je, že daňová oblast je u nás s poslední vládou poměrně nepřehledná. Kde vy vidíte ten zásadní problém?

To nejzásadnější je neuspokojivá legislativní práce. Mohlo by se zdát, že prvořadé je znění zákona, tedy jaká práva a jaké povinnosti ukládá svým adresátům. Ale stejně důležitá je i forma, která slouží k tomu, aby adresát normy zákonu porozuměl a dokázal jednat v souladu s ním. K tomu slouží obecná pravidla legislativní techniky, která nejsou, zejména v opakovaných novelizacích, respektována. Jednou jsem zkoušela spočítat novely zákona o daních z příjmů. Když jsem dospěla k číslu sto, tak jsem s tím přestala. Novelizacemi jsou do zákona přilepovány další a další ustanovení, odstavce a pododstavce, které se od původních odlišují jen přidanými písmenky. Tak máme § 35, § 35b, § 35ba, pododstavců je více než písmen v abecedě, třeba ve druhém odstavci § 24 jsou pododstavce z, za až zy. Jsou to technické problémy, ale vedou k chaosu v právní normě, a to je přece nonsens. Dalším nedostatkem jsou nejasné formulace. Tím, že zákonodárce dává přednost vysokému stupni konkrétnosti, samozřejmě hrozí, že na nějakou skutečnost nebude dané ustanovení pamatovat – ačkoli to cílem nebylo. Dochází proto k interpretačním problémům, kdy si zákonné ustanovení jinak vykládá daňový poplatník, a jinak správce daně. V tomto směru se velmi jasně vyjádřil Ústavní soud, který vyšel celkem logicky z názoru, že za text právní normy odpovídá stát, a pokud je zákonné ustanovení formulováno nejednoznačně, je závazný ten výklad, který je pro poplatníka jednodušší.

Jaká mezi vašimi klienty panuje nálada, co se týče podnikání a legislativy?

Občas mi některý z klientů řekne, že by volil tu stranu, která slíbí, že po celé volební období nevydá ani jeden zákon. Je to samozřejmě nadnesené, ale já zastupuji převážně podnikatele a řada z nich má problém prověřit a respektovat všechny předpisy, které se jejich konkrétní podnikatelské činnosti týkají. S tím souvisí i stále rostoucí míra administrativní zátěže, částečně ovlivněná i legislativou na evropské úrovni – teď se třeba hodně diskutuje GDPR, tedy obecné nařízení na ochranu osobních údajů, které začne platit 28. 5. 2018. Toto nařízení celá řada podnikatelů vnímá jako nadbytečnou byrokracii. Kupodivu si však naši klienti poměrně rychle zvykli třeba na kontrolní hlášení i elektronickou evidenci tržeb.

V jednom z předešlých rozhovorů jste zmínila, že plánovaná novela daňového řádu v sobě nese nesmyslný pokus o průlom advokátní mlčenlivosti. Můžete to vysvětlit?

První návrh novely obsahoval kratičké ustanovení, které advokátům ukládalo povinnost vydat finanční správě na vyžádání všechny informace a podklady, které získali od klienta. A to na základě plnění povinnosti podle předpisů proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Přitom tyto předpisy stanoví velmi podrobně, jak má advokát postupovat při podezření, že jeho klient se jeho prostřednictvím pokouší, lidově řečeno, prát špinavé peníze. Musí dát oznámení České advokátní komoře, ta věc posoudí a eventuálně kontaktuje Finanční analytický úřad. Nyní by mohl bez dalšího správce daně žádat u advokáta o vydání informací, které jsou chráněny zákonnou povinností mlčenlivosti. To považuji za nepřípustné. Na základě usilovné snahy ČAK se podařilo, že navrhované ustanovení bylo modifikováno tak, že tato povinnost stíhá advokáta jen v případě vyžádání podle předpisů upravujících mezinárodní spolupráci v oblasti daní. Nepovažuji to za úplné vítězství, dokážu si představit zneužití navrhovaného ustanovení i proti klientovi, který s legalizací výnosů z trestné činnosti nemá pranic společného, např. se bude jen zkoumat, zda má daňový domicil v České republice, nebo v zahraničním státě – a už může jít o mezinárodní spolupráci.

Vy nyní kandidujete do představenstva České advokátní komory. Myslíte, že byste se snažila vyvíjet tlak na politiky ohledně daňové legislativy, případně v čem přesně?

Nejedná se jen o daňovou legislativu, ale i o interpretaci a aplikaci daňových předpisů. Například Komora daňových poradců dlouhodobě spolupracuje s Ministerstvem financí v rámci tzv. koordinačního výboru, kdy se řeší konkrétní výkladové problémy. Myslím si, že by bylo vhodné, aby se do této spolupráce nějakou formou zapojila i Česká advokátní komora. Advokáti z titulu své profese vidí problémy plynoucí z daňových předpisů v trochu jiném světle než daňoví poradci, do jednání často vstupují až v okamžiku, kdy se daňové řízení změní v řízení soudní. Proto bych jejich aktivní spolupráci s Ministerstvem financí, ať jde o tvorbu právních předpisů nebo o jejich výklad, viděla jako velmi přínosnou.

Děkuji za rozhovor.

Monika Novotná o sobě

Životní příběh – už celkem dlouhý… Narodila jsem se na Slovensku, ale od dvou let bydlím v Praze, přesto stále nepovažuji Slovensko za „zahraniční stát“. Zlomový byl pro mě rok 1989, nejen kvůli změnám společenským – dostudovala jsem PF UK, vdala jsem se za spolužáka Petra, nastoupila do advokacie, tehdy advokátní poradny č. 2, a narodilo se mi první dítě, syn David. Druhým důležitým rokem byl rok 1995, kdy jsem se stala advokátkou a narodila se mi dcera Dominika. Občas říkám, že první dítě se mnou strávilo státnice a druhé advokátní zkoušky, možná proto si oba vybrali právnickou profesi, syn by měl příští rok končit koncipientskou praxi a směřovat k advokátním zkouškám, dcera skončila třetí ročník PF UK.

Na koníčky zatím nebyl moc čas, ale když je, tak ráda cestuji po horách i za teplem, v poslední době mě nadchly třeba dovolené na lodi v Chorvatsku. Životní lásku jsem díky svému manželovi získala k Šumavě, dnes tam mám dokonce trvalé bydliště. Mám ráda chvíle s knížkou a červeným vínem, a když je k tomu zapálený krb v naší chalupě na Modravě, tak mi v podstatě nic nechybí. Dokud nezjistím, že jsem zase něco zapomněla v Praze.