Napadlo vás někdy, že byste měli mít základní lidské právo si „svůj stát“ vybrat, tedy se o své potřeby starat v komunitě lidí, které si svobodně vyberete a kterým věříte? Že když vás někdo nutí platit do společné kasy (veřejného rozpočtu) s jinými lidmi, které jste si svobodně nevybrali, je to zločin proti základním lidským právům? Že díky technologiím a internetu se můžete spojit s kýmkoli a určit si společně s ním, jak se – opět společně, sdíleně – budete nejen bránit zlu a zločinnému přerozdělování, ale také jak si stavět své vlastní (svobodné, dobrovolně sdílené a transparentní) sociální a zdravotní zabezpečení, školství a třeba i ekonomiku (sdílenou s těmi, které si dobrovolně vyberete, bez zásahů států a bank)?  

Sedli jsme na lep podvodu jménem stát, největší falešné jistotě moderních dějin: řešíme, jak má vypadat demokracie, jak mají vypadat státy, jak mají vypadat politici, zákony, kde se má kouřit – a úplně jsme přestali řešit, jak vypadají naše vlastní životy a životy našich rodičů, dětí a budoucích vnuků.

Co je vlastně na státu (a politicích) tak nebezpečné a zločinné? Přece to, že sedí – doslova – u vás v rodině u stolu a rozhodují. O každém vašem kroku, o tom, jak máte vychovávat děti, jak si spořit na důchod, co se naučit ve škole, o téměř každé vaší koruně, kterou vyděláte. A především: vy nemáte žádného odvolání, žádné právo reklamace, žádné právo z toho deficitního systému odejít a starat se sám o sebe (vystoupit z Titanicu). Jakmile nemáte právo volby, jakmile neexistuje – v tomto případě vůči státu – žádná autonomní alternativa, žijeme automaticky v tyranii, které jde jen o vaše peníze. Proto z toho systému nesmíte svobodně odejít: odejít by znamenalo přestat platit a přestat platit by znamenalo zhroucení největšího byznysu v moderních dějinách pro pár vybraných „chytráků“, co legálně okrádají a přerozdělují peníze druhých do předem připravených kapes.

Dnešní stát je byznys, nic víc. Čím víc vás přesvědčuje o tom, jak je „sociální“ a jak myslí na lidi, tím větší je to lež a důkazy té lži můžete vidět všude kolem sebe – v míře korupce, ve stále se snižující úrovni služeb státu, za které povinně platíte čím dál více peněz (typicky celý sociální a důchodový systém, ale i fungování všech úřadů, zdravotnictví, školství), ve vstupování státu a jeho zákonů do svobod a práv, do kterých by naši předci žádný stát či politiky nikdy vstoupit nenechali. Rozdíl je v tom, že oni se nebáli starat sami o sebe v mnohem těžších dobách, než ve kterých žijeme dnes my, zatímco „sociální stát“ programově vyrábí (nejen) koblihové, rudé a oranžové zbabělce a „narkomany lživých jistot“, kteří jsou natolik neschopní a závislí, že budou chiméře jménem stát věřit vždy víc než sami sobě. Jak se může kdokoli, kdo žije z cizích peněz a svou odpovědnost a slabost deleguje na stát, vůbec podívat do zrcadla, do očí svých kolegů, přátel nebo dětí, to je pro mě nepochopitelné, a do jisté míry vlastně i nelidské. Je nelidské upřednostňovat svou zbabělost, lenost a neschopnost před kvalitou života vlastních dětí a odsoudit je k nesvobodnému životu platičů našich dluhů. 

Co říct závěrem? No, nemá to lehké ten selský rozum… Na světě, kde ve finále olympijských her hraje žvanec proti svědomí a v poločase vede 5:0. Ale možná brzy začne klesat HDP nebo na hřiště vtrhnou vlajkonoši z jiných kultur, kteří tomu „slavnému a nezničitelnému“ sociálnímu systému dají takovou „pecku“, že až dobouchají dělobuchy a rozestoupí se mlha, „narkomani lžijistot“ vystřízliví a řeknou si: „Proboha, to byl debilní sen, a teď vystřízlivět a do práce.“ Na výhru by to ještě nestačilo, ale už vůbec dát gól a začít redukovat to zatraceně nepříznivé skóre, to by nebyl špatný první krok – co říkáte?

Michal Hájek, www.cesko2050.cz