Recenze novely zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Hodnocení Ekonomického magazínu: 30 %

Autor: skupina poslanců ANO v čele s Jaroslavou Pokornou-Jermanovou

Stanovisko vlády: nezaujala stanovisko

Datum předložení: červenec 2016

Jedním z prvních diskutovaných témat po volbách se stala potřeba změny jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Pokud se vyjednavači ANO ptají na ochotu ostatních stran novelizovat jednací řád sněmovny, mají zřejmě na mysli návrh, který v minulém volebním období předkládala tehdejší místopředsedkyně sněmovny za ANO Jermanová a který bez úspěchu skončil už v prvním čtení. Cílem návrhu bylo podle předkladatelů z řad poslanců ANO zefektivnění chodu sněmovny, aby nemohlo docházet k nekonečným debatám a obstrukcím.

Základní myšlenkou navrhované změny je zavedení časového harmonogramu pro jednání sněmovny. V časovém harmonogramu, který pro každou schůzi připraví organizační výbor sněmovny, se uvede předpokládané datum a doba zahájení a ukončení projednávání každého bodu pořadu jednání sněmovny. U každého bodu se stanoví zejména řečnická doba pro vystoupení navrhovatele a zpravodaje, délka rozpravy a doba vyhrazená pro hlasování.

Každému poslaneckému klubu se pro vystoupení jeho členů vyhradí celková doba, která je poměrná počtu členů poslaneckého klubu a předpokládané délce rozpravy podle časového harmonogramu. Předsedající eviduje dobu vyčerpanou pro vystoupení členů každého poslaneckého klubu. Do této doby se započítávají i vystoupení poslanců, kteří jsou členy vlády, faktické poznámky včetně procedurálních návrhů a vystoupení poslanců s přednostním právem. Návrh pamatuje i na nezávislé poslance, kteří by ale mohli vystoupit jen jednou.

Vyčerpal-li poslanecký klub veškerou dobu pro vystoupení svých členů, předsedající odejme členovi poslaneckého klubu slovo a dalšímu členovi klubu již slovo neudělí, stejně jako nezávislému poslanci. Podle předkladatelů by zavedení pevného řádu pro vystoupení mělo přínos nejen ve zkrácení rozpravy a rychlejším přijímání zákonů, ale i pro poslance, kterým se tak otevírá možnost soustředit se na určité otázky, které oni osobně považují za prioritní, a podle toho si též případně plánovat svá vystoupení.

Na první pohled takový návrh nepůsobí příliš liberálně a nepřekvapí, že jej podávají poslanci, jejichž šéf má sněmovnu za žvanírnu. Na druhou stranu není žádným právem menšiny blokovat libovolný zákon, jako se to stalo u elektronické evidence tržeb. Debatovalo se sto hodin, a podle opozice to ještě ani zdaleka nestačilo. Nakonec se ukázalo, že EET není možné vládní většinou prohlasovat jinak než porušením jednacího řádu, což jistě není ideální způsob prosazování většinového názoru.

Změna jednacího řádu je v podstatě opsána z pravidel pro jednání Bundestagu, kde je čas projednávání každého jednotlivého bodu předem dán a jeho vyplnění je proporcionálně rozděleno mezi jednotlivé politické strany. Obdobné je to ve Francii, Itálii či Nizozemsku, s tím rozdílem, že opozice dostane více času než vládní většina.

Parlamentní rozprava bývá regulována i tak, že se omezí počet vystoupení jednoho poslance v jedné rozpravě; obvyklá jsou dvě (Belgie, Nizozemsko, Norsko). V Dánsku, Španělsku či Lucembursku je omezena délka vystoupení jednoho poslance k jednomu bodu. Kombinací obou možností je omezení počtu vystoupení jednoho poslance s určením maximální délky tohoto vystoupení, přičemž to druhé už může být kratší. Z uvedených příkladů je patrné, že regulace poslaneckého řečnění je běžná a její absence v jednacím řádu naší sněmovny spíše výjimečná.

Zaslouží si tedy návrh podporu? Tak jednoduché to není. Především je záhadou, proč předkladatelé přicházejí s variantou radikální a velmi komplikovanou. Stanovit přesný harmonogram pro 250 bodů, které má sněmovna běžně na programu, by zabralo hodiny a jeho dodržování by vydrželo maximálně do třetího zvonění. Pak by vypukl chaos, všichni by počítali, měřili a nadávali si. Je naivní domnívat se, že když něco funguje v Německu, musí to fungovat i u nás. To platí o autech, ne o průběhu debat.

V novém volebním období bude ve sněmovně rekordních devět stran. To mimo jiné znamená více přestávek na jednání klubů a více přednostních řečníků. Už v minulém volebním období nebylo výjimkou, když se jen o programu schůze debatovalo pět hodin. Úvahy o racionalizaci jednání jsou tedy namístě, mělo by se ale jednat o úpravy evoluční, a nikoli revoluční.