Recenze novely zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Hodnocení Ekonomického magazínu: 5 %

Autor: poslanci KSČM

Stanovisko vlády: Bez stanoviska

Datum předložení: březen 2016

Jako červený hadr na býka působí církevní restituce na komunisty ve všech politických stranách a občanských iniciativách. Při jejich projednávání v ústavněprávním výboru se aktivisté z řad Ne základnám dokonce pokusili „občansky zadržet“ poslance, kteří pro ně hlasovali. Když nakonec policie vyvedla je, a nikoli „vlastizrádné politiky“, dost je to rozladilo. Bitva o církevní restituce pokračovala i po schválení parlamentem. Řešil je ústavní soud a KSČM i ČSSD v kampani slibovaly jejich zrušení, respektive revizi po vítězných volbách.

Po volbách pak ČSSD skutečně vytvořila s ANO komisi, která měla s církvemi dojednat snížení paušální náhrady za nevydaný majetek. Žádnou slevu přirozeně nedostaly, tak alespoň ustavily vládní výbor k dopadům zákona, který vydávání církevního majetku od té doby fakticky jen monitoruje. Před letošními volbami Zaorálek jen rezignovaně řekl, že o změnu církevních restitucí už neusilují, protože by to nebylo proveditelné. Ono to nejspíš nebylo proveditelné nikdy, to ale komunisty nemohlo odradit.

Krátce po volbách předložili návrh ústavního zákona o referendu, ve kterém se chtěli občanů zeptat, zda souhlasí s tím, aby parlament zákon o církevních restitucích zrušil. Návrh počítal i s variantou, že občané zrušení restitucí neschválí, a pro tento případ umožňoval vyhlašovat referendum každé dva roky tak dlouho, dokud to nevyjde. Návrh byl zamítnut v prvním čtení s odkazem na Ústavní soud, který v roce 2010 rozhodl, že absence úpravy týkající se vydávání majetku církví je protiústavní. Zrušení zákona o církevních restitucích by tedy obnovilo protiústavní stav, což Ústavní soud nemůže připustit.

Po neúspěchu s referendem komunisté změnili taktiku: Zákon nezrušíme, ale zrevidujeme. Výsledkem byl návrh zákona na zdanění církevních restitucí. Věcně šlo o velmi jednoduchou novelu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, která by ze zákona vypustila odstavec, že finanční náhrada není předmětem daně, a do zákona o daních z příjmů by se naopak vložilo, že tato náhrada je předmětem daně. Zdanění finanční náhrady označili předkladatelé za jediný možný krok vedoucí k tomu, aby finanční náhrada ve svém konečném důsledku byla přiměřená.

Prakticky vzato šlo o vychytralý plán. Návrh už nešlo odmítnout jako zřetelně nesmyslný a protiústavní. Ve skutečnosti splňoval přesně to, co před volbami slibovali sociální demokraté, a tím je postavil před dilema: buď splnit volební slib, nebo udržet vládu, ze které pohrozili odchodem lidovci. Jaká to pastva pro rebely ve vlastních řadách. Své si užilo i hnutí ANO, které zrovna potřebovalo naštvat lidovce. Podobný návrh brzy podal i sociálně demokratický hejtman Zimola a ministr Babiš se netajil chutí oba podpořit. Nová hádka o církevní restituce v podstatě kopírovala tu minulou, aniž by si její aktéři všimli, že zákon už je dávno účinný, majetek vydáván a náhrady vypláceny. Ve skutečnosti tedy nešlo o to, zda jsou restituce tunel, ale o to, zda je můžeme dodatečně zdanit.

V oblasti daňové legislativy lze nepravou retroaktivitu připustit. Podmínkou je, že se tím nenaruší zákonem sledovaný cíl. Pokud snížíme srážkovou daní zisky ze solárních elektráren, může to být v pořádku, protože cílem příslušného zákona je podpora produkce elektřiny z obnovitelných zdrojů, a nikoli produkce solárních baronů. U církevních restitucí je účelem vrátit zabavený majetek a poskytnout finanční náhradu za majetek, který z nějakého důvodu vydat nelze.

Stát se rozhodl pro určitou výši této náhrady, a podepsal o tom dokonce s každou dotčenou církví smlouvu, ve které stojí, že se řídí zákonem platným v den podpisu. Česká republika se v nich dále zavazuje smlouvu dodržovat a nemařit její účel. Na straně církví tak vzniklo legitimní očekávání, že stát své závazky splní. V právním státě jde o samozřejmost, kterou nezpochybňují ani politici, kteří s daným rozhodnutím zásadně nesouhlasili.

Církvím má stát vyplatit postupně 59 miliard korun během 30 let, přičemž tato částka se průběžně zvyšuje o inflaci. Navrhované zdanění by náhradu snížilo o cca 11, 5 miliardy, což rozhodně není zanedbatelné. Návrh novely přitom nevychází z nějakého propočtu či nového ocenění nevydaného majetku. Předkladatelé mají jednoduše pocit, že přiznaná náhrada je moc vysoká, což vyjde zhruba nastejno, jako kdyby zloděj nemusel vracet všechno, pokud by tak okradený příliš zbohatl.

Finanční náhrada za nevydaný církevní majetek jistě mohla být nižší, stejně tak ale i vyšší, jak dokládá první (neúspěšný) návrh církevních restitucí Topolánkovy vlády. Rozhodnutí o její výši však již bylo učiněno a hledat v něm spravedlnost nemá smysl. I Ústavní soud konstatoval, že „v kontextu celé věci není zřejmé, jaká výše náhrady by byla považována za spravedlivou a podle jakých měřítek“. Podstatné je, že navrhované zdanění účel církevních restitucí maří do té míry, že je lze považovat za porušení ústavou zaručených majetkových práv, kam patří jak legitimní očekávání vzniklá ze zákona, tak z uzavřených smluv.

Nakonec se zákon nedostal ani přes první čtení, svůj účel ale splnil tím, že se o něj mohli pohádat v koalici i v samotné ČSSD. Za tenhle majstrštyk si pět procent zaslouží. V novém volebním období navíc můžeme čekat jeho restart. Některé věci se sice mění, komunisté ale zůstanou komunisty. Jejich nenávist k flanďákům a neúcta k majetkovým právům je věčná.