Rozhovor s Václavem Šteflem, fleet manažerem Domanský

Začínal v Chemopetrolu v Litvínově. Dnes si ale již jedenáct let jako fleet manažer, tedy správce vozového parku, prý vyznává lásku s Peugeotem. Snaží se dívat hodně dopředu, aby ho v byznysu budoucnost nezaskočila. Hodně nyní přemýšlí o sdílené mobilitě, kterou považuje za nový směr, jímž se automobilky vydají.

Jaké jsou nové trendy v automobilovém průmyslu? Jde tímto směrem i Peugeot?

V tuto chvíli jsme ve zlomovém období, kdy následující dva roky budou rozhodující v tom, kam automobilky budou směřovat. Vzhledem k všeobecnému vývoji vše půjde zpočátku cestou hybridních technologií k postupné plné elektromobilitě. Všude po světě se plně rozvíjí síť nabíjecích stanic pro elektromobily, zároveň automobilky investují do vývoje plně elektrických vozidel, a to i těch velkých nákladních či autobusů. Z pozice zákazníků to je však jedna velká neznámá s nekonečným množstvím otázek. Nedílnou součástí vývoje jsou i dotační programy. Bohužel u nás, na rozdíl od okolních států, jsou zmatečné. To může být zcela kontraproduktivní a nesystémové, to může mít za následek, že tu budeme mít bohatou infrastrukturu nabíjecích stanic, ale systémově nepropojené. Přirovnejme infrastrukturu k síti mobilních operátorů. Síť nabíjecích stanic pak může vypadat tak, že budeme mít infrastrukturu tisíce operátorů. Daleko lepší by byl systém, který by vytvořili hlavní hráči na trhu s dodávkou elektrické energie ČEZ. Svoji infrastrukturu buduje již několik let, ale bude muset ještě přidat, česká legislativa se v tomto směru chová velice nezodpovědně a chaoticky, s velkou dávkou alibismu a neznalosti. Motory jsou jen základ vývoje. Druhým jsou bezpečnostní prvky vozidel s přechodem k plné autonomii vozidel a vyřazení lidského činitele z provozu vozidla. Svým způsobem se není čemu divit. Vždyť kvůli současnému provozu zemře na silnicích příliš mnoho lidí, než aby to nechávalo automobilky a vývojáře chladnými. Peugeot, a vlastně celá skupina PSA, je na špici vývoje, a to jak ve vývoji úsporných motorů, tak i v implementaci bezpečnostních prvků vozidla, které nechrání jen cestující ve vozidle, ale i ostatní osoby v silničním provozu.

V současné době se hodně hovoří o rozvoji elektromobilů a také o půjčování aut v rámci sdílené ekonomiky. Zamýšlí něco podobného i firma Peugeot?  

Rozvoj elektromobilů je hodně závislý na rozvoji baterek a zvýšené účinnosti motorů. Já si však myslím, že mobilita nebo elektromobilita, jak chcete, půjde ještě směrem jiným. A to bude kombinace sdílených vozidel a zvýšeného využití elektromobilní veřejné dopravy. Budoucí elektromobily nebudou laciné a ne každý si bude moci vozidlo zakoupit. Proto nastanou v rámci optimalizace osobních nákladů další důvody pro rozvoj tzv. sdílené mobility a zvýšení počtu vozidel v městské a příměstské hromadné dopravě. Zároveň bude jednodušší jet například do Brna či Ostravy vlakem a tam již na vás bude čekat přistavené vozidlo, které budete provozovat po dobu návštěvy města. Sdílená mobilita může mít mnoho variant. Například společně se čtyřmi sousedy budete vlastnit jedno vozidlo, o které se budete střídat. Nebo ho budete sdílet s někým, kdo vozidlo využije, když jste zrovna v zaměstnání, a vozidlo, které by za normálních okolností pouze někde parkovalo, bude využito někým jiným. Nebo bude sdílení součástí veřejné dopravy atd. atd. atd. Variant bude doopravdy mnoho a nemyslím si, že to bude otázka na výrobce automobilů. Realizaci sdílené služby se více budou věnovat leasingové společnosti, původní taxislužby (klasické taxi pravděpodobně úplně zmizí), dopravní podniky, jednotlivé obce, dopravci, ale zároveň to na trh přivede i nové subjekty, které se zaměří cíleně na sdílenou mobilitu. Sdílení má své výhody, ale i nevýhody. Bude nás nutit více a přesněji plánovat, ale na druhou stranu nebudou města hyzdit zaparkovaná vozidla, naopak – vozidla budou plně využita. Méně se bude stávat, že na trhu bude desetiletá ojetina, která má najeto dvě stě tisíc kilometrů.

Společně s nástupem elektromobility či sdílené mobility je důležité, aby jak evropská, tak i česká legislativa měly tolik odvahy na to, aby ze silnic a z měst „vyhnaly“ vozidla, která nebudou splňovat dané emisní normy. Dnes je na silnicích kompletní emisní mix. Vedle sebe se provozují vozidla, která musí splňovat emisní normu Euro 6, a hned za nimi jede vozidlo, které emisní normu ani nemá. Ale to je špatnou politikou a strachem, že přijdu o voliče. Zkuste někomu říct: „Ty už sem nesmíš nebo nesmíš na silnici, protože tvoje vozidlo nesplňuje emisní normu.“ V tu chvíli jste bez voličů, kteří nakoupili bazarová vozidla. A že se ojetin ročně prodá mnoho. Ale pokud budeme chtít mít zemi čistější, tak to někdo udělat bude muset. Někdo bude muset říct, že vozidla, která nesplní normu Euro 5 a vyšší, nesmí na silnici. Na jednu stranu tvrdíme, že chceme mít čistší ovzduší, tak legislativně uvalujeme na automobilky normy, s jakou emisí mají nová vozidla vyrábět, zároveň má legislativa strach říct to „B“, a pak nám pod okny jezdí vozidla, za kterými pro černý kouř není ani vidět.

V roce 2016 jste obdržel cenu ALD Automotive Fleet Awards. Za co jste ji dostal a co pro vás znamená? 

To kdybych věděl (smích). Stále se snažím dělat svou práci svědomitě a poctivě. Je pravdou, že dokážu dobře analyzovat a kalkulovat potřeby zákazníků a najít řešení. Málokterý prodejce či fleetový specialista si uvědomuje to, že prodejem vozidla teprve vše začíná a že to nejdůležitější jsou poprodejní služby. Postupně na to reagují i jednotlivé automobilky, aby si zákazníka udržely, a to přímou cestou nebo dobrým outsourcingem. Vše musí být pro zákazníka co nejsrozumitelnější, nejčitelnější a co nejpřesnější, od objednání vozidla do výroby až po jeho vyřazení z osobního či firemního užívání.

Jaké je specifikum fleetového prodeje automobilů?

Mnoho firem má již své zkušené fleetové manažery, kteří v rámci vnitřní struktury společnosti dokážou dobře koordinovat provoz vozidel od jejich pořízení přes dispečerské služby, servisní zabezpečení až po vrácení či prodej použitých vozidel. Fleetové specifikum je v tom, že s firemní klientelou daleko více řešíte veškeré náklady spojené s provozem vozidel. Oproti tomu u retailového prodeje mnozí řeší pouze cenu vozidla, ale další náklady nutné k provozu auta již opomíjejí. Výhodou u značek skupiny PSA je dobrá kombinace retailové klientely, která si jde pro skvělý design, nové technologie a úsporné, a přesto výkonné motory, i dobrého mixu firemních zákazníků, kterým kromě lepší image, skvělých technologií, úspor na pohonných hmotách dokáže nabídnout kvalitní a jasné poprodejní služby, velmi slušné zůstatkové hodnoty, z kterých už jasně vypočtete náklad na provoz vozidla. Předností značek skupiny PSA je i nabídka servisních smluv pro každého zákazníka. Bohužel velmi mnoho prodejců tuto největší prodejní zbraň vůbec nepoužívá, a přitom jsme s Mercedesem prakticky jediní, kdo mohou nabídnout kompletní servis od jednoho roku do pěti let s platností po celé Evropě. Tím se kompletně ruší noční můra zákazníků „jet na servis“. Nepotřebujete peníze na servisu, můžete tam v klidu poslat i manželku, odpadá jakékoli vyjednávání o tom, zda opravit, či nikoli, máte v tom zajištěné náhradní vozidlo, asistenční služby, a to vše po celé Evropě.

Jste i velký sportovec. Pomáhá vám sport také v obchodní praxi?

Sport je něco, u čeho si vyčistím hlavu a odpočívám. Víceméně jsem tak byl jako dítě naprogramovaný. Pracovat, sportovat, věnovat se umění, politice a rodině. Vše je jen o dobrém plánování. Všestrannost a všeobecný rozlet mi vždy pomáhaly zvládat nálady, únavu a stres. Mnoho rodičů dnes dá své dítě do sportovního kroužku hlavně proto, aby z něj vyrostl vrcholový sportovec, sportovní kluby si vybírají jen talentované děti, které pak jednostranně a ortodoxně vedou ke specializaci. Přitom ti opravdu špičkoví sportovci jsou všestranní. A i mě můj otec s matkou vedli ke sportovní všestrannosti – míče jakékoli velikosti, lyže, kolo, brusle, hokejka, pálky… A dnes mi nedělá problém si jít se zákazníkem či s kamarády zahrát hokej, fotbal, pinčes, volejbal, tenis, basket, sednout na kolo. Nebo naopak na operu, činohru, na výstavu, módní přehlídku, koncert nebo zazpívat si u táboráku, jet na vodu, zatančit si a nikoho u toho nepošlapat. Dá se říct, že všechny mimopracovní aktivity lidi spojují, a to jak zájmově, tak i pracovně, ale ještě důležitější je se u toho cítit dobře, načerpat síly. A když u toho ještě vykvete obchod, tak jen dobře.

Co vám pomáhá překonávat překážky?

Optimismus a víra, že nic není ztracené, dokud nezazní poslední hvizd. Životní motto mě provází od šestnácti let, kdy jsem ho dostal napsané od své spolužačky na gymnáziu a pomáhá mi na tomto světě držet se na nohou: „Zatni zuby a táhni.“ Ne vždy je potřeba na vše reagovat okamžitě, přehoupnout se přes každou bolest a nepodlehnout jí, když už si člověk myslí, že už nemůže, tak stále to ještě jde… To vše v jednom hesle mi pomáhá žít a přežít strasti a nástrahy. Včetně toho, že „nic se nejí tak horké, jak se uvaří“. V dnešní době chybí rozvaha, rozhled a chuť najít kompromisní řešení. Mnoho důležitých věcí postrádá plán a dlouhodobý výhled. Život kolem nás je velice krátkozraký s okamžitým ziskem, jako by zítřek nebyl. A to již u dětí.

Děkuji za rozhovor.