Rozhovor s Jiřím Bergerem, specialistou na kybernetickou bezpečnost

Potkat dnes vskutku renesanční osobnost je vzácnost. V době, kdy se stále více preferuje určitá specializace, je takové setkání pohlazením na duši. Jiří Berger takovou osobností je. Věnuje se především IT a programování, ale zabývá se také hudbou, zahradou a mnohými dalšími věcmi. A navíc je možné říci, že je to úspěšný člověk.

Jak jste se dostal k programování? Co pro vás znamená? 

Bude se to zdát neuvěřitelné, ale přestože jsem studoval Zahradnickou školu v Mělníku, velmi mne zajímaly integrované obvody a elektronika. Dodnes si vzpomínám, jak jsem doma vytvořil „světelného hada“ a vymýšlel, čím vším by se dal ještě vylepšit. Pak přišla první programovatelná kalkulačka. Měla 27 kroků, ale i to stačilo k tomu, že jsem s ní většinu spolužáků obehrál ve hře v odebírání zápalek. A pak ve druhém ročníku přivezli do školy počítač IQ 151 a mě to začalo bavit. První opravdový program kreslil na obrazovce fraktály, o kterých jsem v té době četl články ve Vědě a technice mládeži. A pak už to šlo rychle. Na vysoké škole jsem ještě potkal sálové počítače a děrné štítky, ale hned vzápětí jsem již programoval v Ústavu výpočetní techniky na prvních PC například mzdový systém, systém pro vyhodnocení přijímacího řízení nebo evidenci studentských letních brigád. Jako diplomovou práci jsem naprogramoval expertní systém. A někdy chvilku potom jsem se dostal na zahraniční stáže, kde jsem již v roce 1994 propojoval digitalizované videosekvence a databáze s prvními webovými stránkami. A u internetu jsem v podstatě zůstal dodnes.

Nabízíte komplexní služby, je něco, co umíte jen vy? 

Podařilo se mi vybudovat kreativní tým, který se nebojí žádné výzvy. Jsou to šikovní lidé, kteří dokážou provádět komplexní analýzy stejně snadno jako poskytovat konzultace a návrhy řešení v oblasti kybernetické bezpečnosti. A když je vše navrženo, je pro nás přirozené to vše i naprogramovat. Jak na interních projektech, tak pro naše zákazníky velice často vytváříme prototypy, na kterých se za málo peněz a ve velmi krátkém čase prověří, zda dávají požadavky smysl a zda je aplikace životaschopná. V malých krocích zákazníkovi ukazujeme, jak jednotlivé části fungují, a postupně se dostáváme k tomu, že svět, a tím pádem i zadání se mění tak rychle, že nikdo nemá čas na to, aby předal zadání a čekal několik měsíců až dva roky na to, až bude mít hotový kompletní systém. V tom vidím problém současného IT. Vytváří se stále komplexnější a komplexnější řešení, a nakonec se stávají neflexibilními. Ale svět nečeká a mění se dál, a pak máte dvě možnosti. Buď zkusíte svět změnit tak, aby fungoval podle pořádků, které vám umožňují vaše systémy, nebo zahodíte celou investici a začnete znova. Podvědomě asi cítíte, že ani jedna varianta není správná, ale ta druhá dává většině firem alespoň šanci na přežití. A my často pomáháme našim zákazníkům, aby se jejich systémy nestaly neflexibilními, pomáháme jim hledat příčiny problémů, jsme připraveni konzultačně hájit jejich zájmy a prosazovat efektivní řešení u jejich dodavatelů. Často jim pomáháme i se změnou procesů a poté se zadáním, jak jejich systémy efektivně tyto procesy podpoří. Protože pak nám naše práce v IT dává smysl a zákazníci se na své IT přestávají dívat jako na černou díru, která dokáže spolknout téměř jakýkoli rozpočet, který jí byl přidělen. Ale na druhé straně dokážeme zákazníkovi otevřeně říci, kde udělal chybu, a to třeba včetně té, že některou klíčovou část podfinancoval nebo podcenil. A tím, že pracujeme i na interních projektech, které mají velmi často celosvětový dosah, snažíme se přenášet to nejlepší i na další projekty tak, aby se navzájem podporovaly vytvořeným know-how.

Jaké je podnikání v této oblasti? Čím jste začal? Měl jste investora? 

Na podnikání v této oblasti si nestěžuji. Někdy je lépe, někdy hůře, ale pořád děláme s mým týmem práci, která nás baví a dává nám smysl. Začal jsem tím, že jsem studoval dvě vysoké školy současně (kromě informatiky ještě Systematiku a evoluci rostlin na PřF UK) a po nocích jsem seděl u počítače a programoval drobné databázové evidence. Nikdy jsem si nepůjčoval a investory beru v obecné rovině také jako formu půjčky. Má to sice jinou formu, ale jednou se jim to stejně musí vrátit, jinak by to nedělali. A tak jsem vždy prosazoval přirozený růst. Utrácel jsem jen to, co jsem vydělal, a často to bylo spíše tak, že jsem utrácel jen polovinu toho, co jsem vydělal, a tu druhou jsem investoval do budoucnosti. Byly doby, kdy jsem ráno v sedm začínal přednáškou na jedné škole a večer v 19.30 mi končily laboratorní práce na té druhé. Pak jsem zasedl k počítači a i po půlnoci jsem často ještě pracoval. A vzpomínám si i na okamžiky, kdy mi v kapse zbývalo jen na jídlo, a přesto jsem to nevzdal a šel dál. A pak se to začalo pomalu obracet a bylo stále lépe. Ale ta pokora a vzpomínka na to, co vše jsem musel udělat pro to, abych byl tam, kde jsem, ve mně zůstává i nadále. Není to strach, je to hrdost, že jsem to nevzdal a že svět funguje, jak má, a pokud děláte dobře svoji práci a s úctou přistupujete ke všemu, co vás potká, že máte šanci budovat něco, co je užitečné a co ostatní ocení.

O mnoho let později jsem zakládal firmu v kalifornském Silicon Valley a rozhodl jsem se začít bez externích investic. Nejdřív jsem chtěl ukázat, že opravdu něco umím. A věřte, že buď někoho zaujmete, nebo dojdete do bodu, kdy se projekt dokáže financovat sám, a pak je vaše pozice ještě výhodnější.

V krátké době se IT trh již několikrát změnil. Dá se odhadnout i směr dalšího vývoje? 

Lhal bych, kdybych řekl, že se něco takového dá odhadnout. I přesto, že mě někteří považují za vizionáře, vidím situaci trochu jinak. Nejen IT trh, ale svět se změnil a mění se pořád a bude se měnit čím dál rychleji. A to přináší IT mnoho příležitostí, ale i ohrožení. A IT se musí stejně jako ostatní obory naučit fungovat efektivněji, být flexibilnější, přinášet nová řešení, ale současně si musí zachovat spolehlivost a zabezpečení na dostatečné úrovni. Některé obory se dnes rozvíjejí tak rychle, že s nimi IT téměř nedokáže držet krok. V mnoha dalších oborech je IT kritickým prvkem úspěchu. Velké rezervy jsou v intuitivnosti a celkové ergonomii uživatelského rozhraní. Současně by však mělo vždy jít o evoluci, nikoli revoluci, aby se zákazník každých několik měsíců neučil pracovat v novém prostředí. Celková přívětivost používání výpočetní techniky je jediná správná cesta k maximalizaci pozitivního efektu, který může přinést.

O čem sní programátor? 

Každý o něčem jiném. Někomu stačí vyrobit dokonalý kód, jiný se rád noří do dalších a dalších technologií a objevuje jejich vlastnosti. Ale mnoho lidí, které znám, sní o vyšších cílech. I když se na první pohled může zdát přízemní a sobecké, když někdo touží po tom, aby vyrobil aplikaci nebo i jen část kódu, která se bude používat na celém světě, můžeme se na to dívat i z jiného pohledu. Každý takovýto sen posunuje komunitu, a tím i celou společnost o kousek dál. Pomáhá nacházet slepé cesty, a naopak prošlapávat ty, které by mohly ještě dlouho zůstat neprobádané. Tam, kde končí sny a práce jednoho člověka, tam mohou začínat nebo i pokračovat sny druhého člověka. Aniž by to věděli, pomáhají jeden druhému a posouvají laťku zase o kousek výš. A velká část z nich za to nikdy neuvidí ani korunu. Ale patrně si z toho moc nedělají, přestože určitě v hloubi duše myšlenka na zbohatnutí na geniální myšlence napadne každého z nás!