Rozhovor s Radomilem Bábkem, předsedou Asociace podnikatelů a manažerů a generálním ředitelem VZK Group

Sám vnímá podnikání jako životní styl. Odvaha, odolnost a vytrvalost jsou nezbytné pro to, aby člověk mohl podnikat. Je bytostně přesvědčen, že firmy a jejich zaměstnanci jsou hlavním motorem ekonomiky České republiky. Zároveň si myslí, že škola těžko vychová vůdce. Protože základem školy je sebekázeň nebo kázeň, a vůdce potřebuje svobodu a samostatnost.

Čím jste chtěl jako malý být?

Snad se tím úplně neznemožním, ale dlouho jsem chtěl být lovcem medvědů, případně Rikitanem (vliv mayovek a foglarovek). A protože jsem byl vášnivý čtenář, tak jsem jako dítě toužil být knihovníkem, protože ten si přece určitě pořád může číst, že?

Jste předsedou Asociace podnikatelů a manažerů. Jaká je vaše představa ideálního podnikatele a manažera?

Něco jako ideální manažer nebo podnikatel podle mne neexistuje, jako neexistuje ideální člověk. Dá se ale mluvit o tom, jaká je asi osobnostní výbava pro lidi těchto profesí. U manažerů je to složitější, ale u podnikatelů se dá jakýsi společný jmenovatel asi definovat lépe. Odvaha, odolnost a vytrvalost jsou nezbytné pro to, aby člověk mohl podnikat. Dalších vlastností je jistě řada, ale to bych se musel pustit do podrobnějšího rozboru osobnosti podnikatele nebo manažera v konkrétních podmínkách a situaci.

Manažer by měl být také lídrem. Jaký by měl být dnešní lídr? Je jich podle vás dostatek?

Lídr je podle mne člověk, který dokáže strhnout a vést lidi kolem sebe. Často jsou různí lidé neformálními lídry, tedy zjevně nezáleží tolik na formálním postavení ve společnosti, i když lidé výše postavení mají často i větší předpoklady být vůdcem. Mimochodem, samotný pojem lídr nepoužívám moc rád. Je zprofanovaný a v mnoha, hlavně velkých společnostech, se za lídra označuje kdejaký průměrný manažer. Používám raději český výraz vůdce, protože jasně vystihuje podstatu pojmu. Navíc být vůdcem, tedy lídrem, to není funkce, to je přirozeným chováním a jednáním člověka získané postavení ve společnosti.

O tom, jaký by měl být vůdce, jaká je jeho odpovědnost, kdy se jeho vůdčí schopnosti projeví, bychom mohli mluvit hodiny. Neexistuje žádná forma, do které bychom člověka s označením vůdce či lídr mohli vtěsnat. A jestli jich je dostatek? Je jich v lidské populaci stále přibližně stejné množství. Příroda to zařídila velmi moudře – podíl statečných a zbabělců, moudrých a hlupáků, slušných a lumpů nebo vůdců a vedených je v lidském rodě stále přibližně stejný.

Jakým způsobem by měla k podpoře lídrů přispívat škola? 

To je hodně zajímavá otázka. Zdálo by se, že vůdcem se člověk pouze rodí, ale je to tak, že člověk s jistými předpoklady se může vůdcem stát. Lze tedy říci, že vůdce můžeme i vychovat, nechat vyrůst. Škola, pokud tím myslíme formální vzdělávání dětí a mladých lidí, to má ovšem v tomto směru těžké. Základem školy je sebekázeň nebo kázeň, a vůdce potřebuje svobodu a samostatnost. Takže v tomto směru to učitelům opravdu nezávidím. My, poradci, mentoři a koučové dospělých, to máme přece jen jednodušší.

Jak by se měl manažer udržovat, jak v kondici fyzické, tak psychické?

Nejsem přítelem žádných univerzálních receptů a přístupů. Jsem konzervativní člověk a jedinečnost člověka je pro mne samozřejmostí. Znám extrémně úspěšné lidi, kteří jsou tlustí a nesportují, znám uštvané manažery, kteří se stresují tím, že „ještě musí na jógu a potom ke svému fyzioterapeutovi“. A obráceně. Takže můj postoj k tomu je jednoduchý: Každý podle svého gusta, každému, co mu vyhovuje.

Doporučil byste také nějakou vhodnou literaturu  pro začínající manažery a ty zkušenější?

Dobrý výběr literatury a její dostatek je základem každé duševní práce. Začínající manažeři mají na trhu nepřeberné množství nejrůznějších příruček a návodů. Podle nich takový začátečník pozná, že dosáhl jistého stupně profesionality. Většina těchto příruček mu brzy přestane stačit, začne mít pocit, že jsou bagatelní a, promiňte mi ten výraz, tak trochu pitomé. To je výborný signál, aby přešel k náročnější a náročnější literatuře, až se jako zralý manažer přesune k odborným psychologickým statím nebo knihám pojednávajícím o složitých společenských jevech.

Jste úspěšný člověk. Setkal jste se také se závistí? Jak se vyrovnáváte s úspěchem?

Víte, závist je v lidské společnosti nezbytně přítomná, takže s jistou mírou závisti se potkají asi všichni lidé. Tedy i já jsem se se závistí potkal, ale neměla nijak výrazné projevy.

Druhá část otázky je však velmi zajímavá. Většinou se lidé ptají na vyrovnávání se s neúspěchem, takže vám děkuji za to, že se ptáte jinak. Jsem přesvědčen, že vyrovnat se s úspěchem je těžší a důležitější než obráceně. Úspěch dokáže člověka rozložit, velký a rychlý úspěch může mít na osobnost destruktivní vliv. Aby člověk úspěchu odolal, musí podle mne mít dobrý základ z rodiny. Když pro vás nejsou peníze vše, když nejste zcela materiálně zaměřený, když máte více zájmů a máte kolem sebe dostatek blízkých a přátel, pak se nedáte úspěchem ani neúspěchem zničit.

Věnujete se také investování?

Ne, investování se nevěnuji. Mými investicemi jsou moje rodina a moje firmy.

Děkuji za rozhovor.