Ve sporu taxi versus Uber je řešení snadné a samozřejmě úplně opačné, než se politici snaží najít. Ti se ostatně jen snaží – zoufale a směšně – najít opodstatnění své další existence v době, kdy přímá demokracie je asi tak složitá, jako si koupit mobilem lístek na MHD nebo použít internetové bankovnictví. To řešení není regulace sdílené ekonomiky nebo Uberu, to řešení je deregulovat taxislužbu. Ať si rozhodne zákazník, komu víc věří, s kým se sveze. A ten kdo neobstojí, si bude muset hledat práci jinou – tečka.

Zdanění robotické práce je teď „nové“ téma. Mám nápad: ano, roboti dělají stále více práce a je to trend, tak pojďme zrušit daň z příjmu u „nerobotické práce“. Ne hned, postupně, začít můžeme s nižší rovnou sazbou pro všechny a v mezidobí zkusit definovat, jaký je vlastně rozdíl mezi prací robotickou a nerobotickou, ať v tom není binec. Ostatně stát má dnes (bohužel pro všechny daňové poplatníky) tolik jiných druhů daní v systému legálního několikanásobného zdanění, že své omezené fungování (bez přerozdělování a zlodějin) klidně ufinancuje i bez daní z příjmů a samozřejmě také bez jakýchkoli dotací pro kohokoli. Chcete rovné prostředí pro zaměstnance i OSVČ, podnikatele i pracující důchodce? Tady je.

Jistě, omezit kompetence státu, zeštíhlit ho a decentralizovat by znamenalo minimum peněz k rozkradení ve veřejných rozpočtech. Ale třeba se lidé poučí někde kolem roku 2030, až se důchodový systém zhroutí jako domeček z karet – i když nikdy nelze podceňovat nepoučitelnost všech, kdo stále ještě nepochopili, že celou tu hostinu jménem stát platí sami a to, co nakonec dostanou, bude opravdu jen pár drobků.

A jak s tím vším souvisí doslova i do písmene „ulízaný“ seigneur Středula? Jednoduše: jestli nechce být pokrytec, lhář a kryptoznárodňovač cizích majetků a chce skutečně konec levné práce, tak nemusí „páchat“ revolty, demonstrace a vyhrožovat. Stačí dojít za kamarády ve vládě a prosadit snížení zdanění nerobotické práce pro zaměstnavatele, které máme mimochodem téměř nejvyšší v Evropě. A to výměnou za to, že ty peníze dostanou lidé přidány k výplatě. To by jistě byl hrdinský a odpovědný kousek, který by se zapsal do čítanek, ovšem také by to znamenalo krach sociálního a důchodového systému „skvěle obhospodařovaného“ deficitním státem už příští měsíc, maximálně na Silvestra.

Ano, stačilo by prostě mít odvahu a odpovědnost a říct, že důchodový systém nemá co organizovat stát, stejně jako systém školství a zdravotní péče, a tak ať gros zodpovědnosti za své stáří, zdraví a vzdělání nesou lidé stejně tak, jako ho nesli naši předci tisíce let před námi, kdy žádné důchody neznali, a stejně to zvládali (a v mnohem horších podmínkách, než žijeme dnes my) v rodinách a menších komunitách s transparentním hospodařením. Protože kdyby to nezvládali, tak tu nikdo z nás dnes není – chcete-li tedy důkaz místo slibů.

Ovšem to bychom nežili v přerozdělokracii, jejímž jediným cílem je vybrat od lidí co největší balík peněz a ten potichu přerozdělit, pardon, rozkrást. Takže konec pohádky a sledujte, co se stane: politici začnou regulovat Uber, Středula se stane poslancem či europoslancem za ČSSD se slušným platem a robotická práce dostane několik sazeb zdanění, přičemž bude z druhé strany štědře dotována určitým firmám typu ANOfert z peněz vás všech, poctivých a pracovitých lidí, které se pro ten účel „jakoby náhodou“ najdou v anonymních a centralizovaných veřejných rozpočtech.

Ano, žijeme v nejlepší možné době a nejlepším možném systému. A nějaký lepší bychom jistě samým štěstím už neunesli, tak ani nepřijde, politici se o to už postarají – dělají to přece pro nás a myslí to s námi dobře. Cesta do pekla je vydlážděna a co bychom si pro své děti a vnuky mohli přát víc, že?

Michal Hájek, www.cesko2050.cz