Rozhovor s Lenkou Tomešovou, předsedkyní Klubu manažerek

Podnikat začala už na začátku devadesátých let, aby vyzkoušela něco nového. Pak založila Klub manažerek, který sdružuje úspěšné ženy podnikatelky a manažerky. Tvrdí, že začít podnikat je možné v každém věku.

Jak jste začala s podnikáním? Co vás k tomu přivedlo?

Touha vyzkoušet dosud nevyzkoušené a jít vlastní cestou. Mé nadšení v té době stálo vysoko nad rozumem – ale to jsem pochopila až později. Stejně bych ale neměnila.

Začátky bývají mnohdy hodně složité – jak na vaše rozhodnutí podnikat reagoval váš muž?

Do podnikání jsem vstupovala v roce 1991 s patnácti tisíci korunami, prvním pracovním stolem bylo žehlicí prkno, které jsem si dala na opěradla židlí a tam jsem psala, zpracovávala, vymýšlela vydávání a obsah čtrnáctideníku HIT (Hospodářské Informace Trhu). Manžel tehdy začal také podnikat a vzájemně jsme se velmi podporovali a neustále si sdělovali svoje zážitky, protože jsme oba vstoupili do neprobádaných vod. Pravdou však je, že jsme tehdy ztratili pár přátel, protože jsme kromě podnikání neměli na nic čas a oni se na nás dívali jako na ty nafoukané podnikatele. Za čas se pustili do podnikání i oni sami a na vlastní kůži poznali, zač je toho loket, a naše vztahy se zase narovnaly. Za pochodu jsme se učili, zjišťovali, co vše k našemu novému životu potřebujeme. Dnes s úsměvem vyprávím, že při příchodu do banky, kde jsme si chtěli půjčit peníze na rozjezd, jsme prý mohli ručit například zahraničním autem. Juchů, to máme, řekli jsme si tehdy, jenže Dacia nebyla tehdy ta pravá zahraniční značka.

Dá se porovnat podnikatelské prostředí v době vašich začátků a dnes?

Vůbec ne, protože tehdy se vše tvořilo, teprve vznikala nová legislativa, pravidla pro podnikání. Učili se všichni. Tápali jsme, protože vše pro většinu z nás, kteří neměli zkušenosti ze západních států, bylo zcela nové. V té době jsem stále častěji vnímala, že přibývá žen, které se také pustily do podnikání. A začaly být úspěšné. Jenže se o nich moc nevědělo, proto jsem v roce 1996 založila klub, jehož součástí bylo vydávání časopisu pro podnikatelky a manažerky, jenž velký prostor věnoval výměně zkušeností, příkladům dobré praxe. Snahou bylo vyvíjet aktivity v souvislosti s informovaností žen podnikatelek a manažerek o možnostech a pozicích, které mohou zastávat, pomáhat zvyšovat jejich sebevědomí v odborných činnostech a podporovat jejich iniciativu.

Jste předsedkyní Klubu manažerek, který loni oslavil 20 let od svého založení. Takže výměna zkušeností vás přiměla k jeho vzniku?

Ano, výměna zkušeností – pomoc na podnikatelské cestě – to byla první snaha klubových aktivit, takže semináře na téma Novinky v účetnictví, DPH, Umění prezentace a sebeprezentace, Jak zvládat stres, Společenská etiketa a protokol, Jak zpracovat marketingový plán, Co je třeba pro zahájení podnikání… to byla počáteční témata našich klubových setkání.

Klub se stále rozrůstal a své členky začal podporovat i tím, že je nominoval do nejrůznějších soutěží a anket. Mnohé členky tak mohly ozdobit své jméno a firmu titulem Manažerka roku, Podnikatelka apod. V roce 2002 rozšířil Klub manažerek počet klubů v České manažerské asociaci a dnes patří mezi nejzkušenější kluby tohoto spoluvyhlašovatele prestižní soutěže Manažer roku. Zásadním posláním klubu je podporovat ženy v řídících funkcích a poskytnout jim prostor pro sdílení jejich zkušeností a osobních příběhů. ČMA považuje tuto aktivitu za velmi důležitou, neboť jak ukazuje žebříček Global Gender Gap Report 2015, v oblasti genderové rovnosti jsme stále na chvostu (81. místo z celkově 145 hodnocených zemí). Proto ČMA velmi vítá naše činnosti, které přispívají k rozvoji žen, upevňování jejich společenské a manažerské role a bourání stereotypů.

Spolupráce s manažerskou asociací – kam dál se rozšiřujete? I do politiky?

Neuzavírání se jen do okruhu členek klubu a jejich firem, to byl další krok v činnosti. Za léta existence klubu, ale hlavně díky zkušenostem, které již podnikatelky a manažerky nabyly, jsme si vytkly další krok. Prostřednictvím jednotlivých členek klubu i na úrovni profesních svazů jsme se začaly podílet na vytváření lepšího legislativního prostředí pro fungování podnikání a pro lepší rozvoj soukromého podnikání. Naše členky byly a jsou v různých poradních sborech a orgánech, jsou i v politice – od komunální až po tu nejvyšší. Významnou roli sehrávají v aktivitách souvisejících s etikou v podnikání a v neziskovém sektoru. Firmy členek našeho klubu jsou významnými dárci a podporovateli charitativní činnosti.

Jestliže na začátku klubové činnosti byla jejím obsahem výměna zkušeností a vzdělávání, postupně se k tomu začalo přidávat předávání zkušeností. Firmy našich členek tvoří miliardové obraty. Členky klubu jsou předsedkyněmi představenstev společností, jednatelkami, majitelkami.

Navíc jsou mluvčími na řadě konferencí, jsou zvány na univerzity, kde mnohé přednášejí a besedují se studenty. Jsou to osobnosti, jedna vedle druhé. Klub patří mezi nejdéle nepřetržitě působící kluby v České republice a pořádá snídaně, odborná setkání, odpolední čaje s výjimečnými osobnostmi, schůzky ve firmách členek, jezdí za relaxací do lázní a za poznáním do světa. Jeho členky si navzájem pomáhají, nejen v byznysu, ale hlavně lidsky. Za léta spolupráce se z mnohých staly kamarádky, přítelkyně a jsou si nablízku nejen ve chvílích radosti, ale i starostí.

Jak vnímáte vývoj v podnikání žen?

Nedávno jsem četla výsledky průzkumu, který potvrzuje, že podnikatelek přibývá a stále více žen se osamostatňuje. Mám z toho radost, osobně se snažím podporovat ženy, aby sebraly odvahu a, jak se říká, „šly do toho“.

Co byste poradila začínajícím podnikatelkám? Jak sladit profesní a rodinný život?

Slaďování není vůbec snadné, obzvlášť u ženy perfekcionalistky, která je zvyklá mít vše dokonale zvládnuté. To se opravdu nedá. Vyčištěná okna, vyprané záclony, teplá večeře, perfektně zvládnutá firma, úsměvy na všechny strany, opora celé rodině a manželovi obzvlášť… Sama být jako ze škatulky – to je spíše z představ snů. Přesto se o slaďování každá z nás vždy snažila a snaží. Potvrdilo se to například i ve vystoupeních v předloni zahájeném cyklu konferencí Inspiromat, který je plný reálných příběhů šikovných žen, skutečného života a následováníhodných zkušeností. Všechny příběhy se vyznačují velkou vůlí, pílí a chutí dokázat zvednout laťku ve svém oboru, a k tomu ještě pomáhat okolí. Jedna konference byla věnována tématu Máma, nebo Manažerka?. A všech devět vystupujících svěřilo, že sladění profesního a rodinného života není hračka. Každá si prošla nebo prochází obdobím výčitek, že neměla tolik času a energie na děti, rodinu, ale za pomoci partnerů, babiček, dědečků, různých služeb to nakonec zvládají.

Je možné začít podnikat i v padesáti?

Tak tato otázka na mne působí jako červený hadr na býka (jsem narozená ve znamení Býka). Proč by to nebylo možné? Nikdy není pozdě, naopak v době, kdy už žena nemá tolik dalších „povinností“, děti vyletí z hnízda, může se více věnovat třeba právě podnikání. Na poslední konferenci Inspiromat vystoupila obdivuhodná žena – Jarmila Podhorná, majitelka firmy Naděje z Brodku u Konice, která s výrobou bylinných tinktur a výtažků z pupenů rostlin začala až v důchodu. Dnes je její firma proslulá. Paní Jarmila je průkopnicí v oboru gemmoterapie (medicína pupenů), vybudovala projekt, který nemá ve světě obdoby – pupenovou zahradu – a jejím snem je vytvořit regenerační centrum pro ty, kdo hledají cestu pomoci organismu alternativními metodami. V klubu jsou další ženy, které začaly podnikat po padesátce. Některé dobrovolně, jiné „z donucení“, když třeba zanikla firma, ve které pracovaly, nebo pro ni byly „odrostlé“.

Řekne se padesátka – plně dávám za pravdu zkušené manažerce Jitce Pantůčkové, nynější předsedkyni představenstva Société Générale Albánie, která vyslovila nedávno výstižná slova: „Problém uplatnění a správného ohodnocení žen tkví mimo jiné v tom, že manažerky jsou jmenovány muži. Dnes však již nejde jen o rovnost v platech, ale je třeba brát v úvahu i faktor věku. Společnost to v současnosti vnímá tak, že padesátiletá žena je tzv. na odpis, kdežto padesátiletý muž je manažerem v nejlepších letech.“

Takže znovu k vaší otázce o možnosti podnikání po padesátce: Někteří lidé, i když jim je třeba 25, 30 let, mají méně energie, nápadů, chuti do práce i do života než ti, jimž je dvakrát tolik. Myslím, že otázka věku patří k mnoha přetrvávajícím stereotypům v naší společnosti.

Děkuji za rozhovor.