Komunistům 17. listopad vadí, chtěli by z něj zase den studentstva

Hodnocení Ekonomického magazínu: 10 %

Předkladatel: poslanci KSČM, poslanci ANO a ČSSD

Datum předložení: 12. 12. 2013, 10. 7. 2015, 20. 10. 2016

Stanovisko vlády: Nesouhlas s návrhem KSČM, neutrální k návrhu ANO

S ohledem na aktuální výročí 17. listopadu není od věci připomenout si boj, který se okolo tohoto svátku roky svádí v parlamentu. Den boje za svobodu a demokracii, jak se dnes 17. listopad podle zákona o státních svátcích nazývá, je státním svátkem od přijetí zákona v roce 2000. Předtím, od roku 1990, byl prohlášen významným dnem pod názvem Den boje studentů za svobodu a demokracii. A ještě dřív, za komunistického režimu, byl Mezinárodním dnem studentstva, aniž by to ovšem příslušný, mimochodem velmi stručný zákon, nějak zmiňoval.

A právě současný název svátku v zákoně o státních svátcích nedává spát komunistickým poslancům, kteří se každé volební období snaží o jeho alespoň částečné přejmenování. Jen v uplynulém volebním období byly ve sněmovně podány tři novely zákona o státních svátcích a dnech pracovního klidu, které to měly zajistit. Málem se to podařilo ve čtvrté novele, která měla původně za cíl mezi významné dny zařadit 31. srpen jako Den spojení přemyslovské a lucemburské dynastie. Změna názvu 17. listopadu pak byla přijata jako pozměňovací návrh k zákonu, který sněmovna poslala do Senátu už bez Přemyslovců.

Senát tam Přemyslovce v pozměněné podobě zase vrátil jako Den Elišky Přemyslovny a Karla IV., což původního předkladatele zákona, poslance Úsvitu a amatérského historika Augustina Karla Andrle Sylora, dojalo až k slzám, nicméně sněmovna nepřijala senátní ani svůj původní návrh, a tak se přejmenování nedočkal ani 17. listopad. Na první pohled přitom nejde o nic zásadního. Komunisté a mnozí další požadovali, aby se původní název jen rozšířil na Mezinárodní den studentstva a den boje za svobodu a demokracii.

Předkladatelé novely, mezi něž se jednou zařadila i poslankyně a bývalá ministryně spravedlnosti za ANO Válková, to odůvodňují tím, že současný název upozaďuje připomínku událostí 17. listopadu 1939. „V důsledku toho se z povědomí veřejnosti, zejména mladé, znalosti o 17. listopadu 1939 vytrácejí, a tím, bohužel, i jeho význam.“ Pokud se 17. listopad zákonem označí jako Mezinárodní den studentstva a s ohledem na časovou posloupnost tento název předřadí před pojmenování pozdější, bude podle předkladatelů všechno jinak.

Nechejme stranou diskusi, nakolik vnímání nějaké historické události ovlivníme jejím pojmenováním, respektive přejmenováním v zákoně. Částečný návrat k původnímu názvu může být celkem legitimní, kdyby jej ovšem nepředkládali lidé typu Grebeníčka a spol. Události z roku 1939 si totiž komunistický režim přivlastnil obdobně jako 1. máj nebo Den žen. Jeho původní obsah, kterým byla svoboda, nahradil komunistickou propagandistickou omáčkou, kterou každoročně zneužíval k posilování vlastního totalitního režimu.

K pěstování takto upraveného odkazu 17. listopadu komunisté založili obskurní organizaci Mezinárodní svaz studentstva se sídlem v Praze. Mezi jeho čelné funkcionáře patřili mimo jiné Milouš Jakeš, Miroslav Štěpán či Dušan Ulčák a před revolucí sloužil též jako rezidentura KGB, kubánské tajné služby a poté ruské rozvědky. Z toho nelze vinit Opletala a další hrdiny 17. listopadu 1939, nicméně pokud komunisté mermomocí chtějí tento odkaz předřadit před vzpomínku na listopad ’89, pak bezpochyby chtějí vzpomínat hlavně na to, co pro ně 17. listopad znamenal před rokem ’89. Svoboda a demokracie to jistě nebyly.

Současné označení státního svátku jako Dne boje za svobodu a demokracii je možné vztahovat k událostem, které se vážou jak k roku 1939, tak i k roku 1989, a v těchto souvislostech je také pravidelně připomínán. Obě významná data, tedy jak 17. listopad 1939, tak i 17. listopad 1989, spojuje boj za svobodu a demokracii, na němž se podstatnou měrou podílely osoby z řad studentstva. Pro Českou republiku je to svátek významný, možná jediný ze svátků takzvaně politických, který reálně slaví nejen politici. Není od věci připomenout, že 1. máj a bohužel i 28. říjen jsou spíše příležitostí pro exhibice různých extremistů.

Přijetí návrhu by rovněž znamenalo uzákonit smělé tvrzení, že 17. listopad je svátkem mezinárodním. To možná byla pravda krátce po válce, komunisté z toho však zbytek světa rychle vyléčili. Mezinárodně si jej dnes možná připomínají na Kubě nebo v Severní Koreji, ale i o tom lze pochybovat, protože mají dost svých castro- či kimosvátků. Proto je dobře, že všechny dosavadní pokusy o jeho přejmenování zatím ztroskotaly. Bude zajímavé sledovat, jak dlouho komunistům v tomto volebním období potrvá, než to znovu zkusí.