Rozhovor s Danielem Havlíkem, developerem a dobřichovickým patriotem

Po gymnáziu se rozhodoval mezi VŠE a ČVUT. I když původně zvítězila ČVUT, dnes je jako předseda představenstva zároveň technik i ekonom. Je také velkým dobřichovickým patriotem. Jaká byla jeho cesta k úspěchu a jak vidí perspektivy v oblasti developerství?

Jaké vlastnosti by podle vás měl mít developer?

Bude to znít namyšleně, ale určitě něco z našeho přístupu. Stavíme zejména v Dobřichovicích, kde žije rod Havlíků ve mlýně více než 150 let. Jsem místní patriot a snažím se, aby se výsledek naší práce zdejším lidem líbil. Nikam po dokončení neutíkáme, domy dlouhodobě spravujeme. Většina developerů postaví, vše prodá a pokračuje výstavbou jinde. Stavět, jako bych v daném místě bydlel, by mělo být pravidlem pro všechny developery.

Jak vznikla firma DOB-Invest? Co je jejím zaměřením?

Byla založena podpisem zakladatelských listin v říjnu 1996, ale tehdejší rychlostí soudu vznikla zápisem do obchodního rejstříku až v lednu 1997. Několik let předtím restituovali moji příbuzní tři domy v centru Dobřichovic, s manželkou jsme je koupili a přemýšleli, jak je přestavět. Pak jsme na realizaci stavebně-investičního záměru založili DOB-Invest a.s., přikoupili jsme další objekty a v postupných etapách jsme staré domy zbourali a postavili nové, většinou čtyřpodlažní, s obchody v přízemí a byty či kancelářemi ve vyšších patrech. Většinu nově vzniklých jednotek jsme prodali, ale řadu z nich jsme si ponechali a pronajímáme je. V téměř všech domech zajišťujeme taky správu. Za 20 let jsme zanechali v Dobřichovicích výrazný otisk. Dovolím si tvrdit, že jsme napomohli k proměně poměrně zanedbané vesnice v hezké městečko. Samozřejmě bylo důležité, že město samo se pustilo do budování infrastruktury, takže dnešní podoba centra je společným dílem. Ale stále je co zlepšovat. Kromě Dobřichovic jsme stavěli (a postavené prodali) i v dalších místech. Dlouhodobě vlastníme a pronajímáme dům v Trutnově.

Nasvědčovalo něco v mládí tomu, že se budete věnovat developmentu? Jak jste se k tomu dostal?

Nikdy jsem nebyl vyhraněný typ. Asi bych se při troše snahy mohl naučit dělat téměř cokoli. Ale to trochu přeháním. Nicméně na konci gymnázia jsem se rozhodoval mezi studiem na VŠE a na ČVUT, maminka mi radila ekonomku, tak jsem zvolil stavařinu. Po stavební fakultě jsem na ní pár dalších let pracoval, následně jsem zběhl k ekonomii, pracoval jsem v bankovnictví a pak se teprve ke stavařině vrátil. Jako předseda představenstva jsem stejně kombinací ekonoma a technika.

Změnila se situace v oblasti developerství od dob vašich začátků? Jaké vidíte klady a zápory?

Od 90. let po dnešek se ve stavebnictví změnilo snad skoro všechno. Materiály, postupy, předpisy, lidé, firmy. Velké firmy se měnily, malé vznikaly a zanikaly. V obdobích konjunktury si stavební firmy přetahovaly a přeplácely subdodavatele a pak mnohé krachovaly, protože se nevešly do pevných cen sjednaných s developery. A domlouvat nové projekty bylo pro developery těžké, protože ceny stavebních prací letěly nahoru. Ruku v ruce s tím ale obvykle rostla i poptávka po bytech, takže rostly i ceny bytů. V obdobích krizí, jejichž začátky a konce mimochodem mnohdy ovlivňují média, se sice stavební firmy praly o developerské zakázky, ale zase se byty hůře prodávaly. Ve všem je něco kladného a něco záporného. I na stále se zpřísňujících předpisech. I na složitých povolovacích řízeních. Vadí nám papírování, ale třeba bránit pokračující zástavbě polí bychom se měli. Zastavovat bychom měli raději proluky a volná místa uprostřed měst a obcí, nikoli roztahovat výstavbu do okolí.

Věnujete se také investování? Do čeho?

Mám sice nějaké cenné papíry, ale prioritou jsou investice do nemovitostí. Právě skutečnost, že si v našich projektech necháváme část jednotek k pronajímání, váže velkou část finančních prostředků a další si půjčujeme.

Jaký je váš názor na současnou úrokovou míru u hypoték? Jaká je dle vás ideální úroková míra?

Dlouhodobě nízké úroky napomohly růstu zájmu o hypotéky. Spolu se zpomalením výstavby nových bytů to vedlo k výraznému růstu cen bytů a vzrostly i nájmy. Teď už úroky začínají stoupat, ale mnoho lidí chce ještě rychle stihnout vyřízení hypotéky. Trh je přehřátý, ale špatně se odhaduje, kdy to „praskne“. Ideální úroková míra sama o sobě je utopie. Podobně jako ideální inflace. Vždy jde o souhru více faktorů, aby rovnovážné období, či období mírného růstu trvalo co nejdéle a další krize nebušila na dveře.  

Je v České republice ještě velký prostor pro nové developerské projekty?

Myslím, že ano. Ale je lepší, když nejde o gigantické projekty. A ty menší je možné dělat ve velkých i malých městech a přiměřeně i na vesnicích.

Máte nějaký sen, který byste rád realizoval? 

Já jsem si určitý sen právě splnil. Již počátkem roku 1991 jsem byl u pořízení budov bývalého statku v Dobřichovicích, ale po prvních studiích přestavby skončil záměr na mnoho let v šuplíku. V roce 1998 jsem se k areálu bývalého statku vrátil a podílel jsem se na přestavbě jednoho jeho křídla na kulturní sál a učebny, později kanceláře. V letech 2007 až 2009 jsme se pustili do přípravy projektu velkého seminárního a kongresového hotelu v tomto areálu. Ale až v letech 2011–2013 jsme zpracovali proveditelný projekt postupné přestavby tohoto areálu a od roku 2013 do roku 2017 jsme v něm postavili další obchody, provozovny a byty a nakonec i seminární hotel, byť zmenšený oproti původnímu záměru, a restauraci, která rozhodně není jen hotelová. Před několika dny jsme v Dobřichovicích otevřeli restauraci a hotel Panská Zahrada.

Děkuji za rozhovor.