Rozhovor s Miroslavem Jelínkem, generálním ředitelem frimy Strojmetal Aluminium Forging

Do podniku Strojmetal ve středočeské Kamenici nastoupil v roce 1972 hned po studiích. Bylo a stále je to jeho jediné zaměstnání. Stal se Podnikatelem roku 2016 ve Středočeském kraji. Příští rok by rád rodinnou firmu předal synovi. Jak složitá byla jeho cesta a jak vidí dnešní problémy a výzvy?

Vaše cesta do Strojmetalu Kamenice byla dost trnitá, jak na to dnes vzpomínáte?

Na vaši první otázku odpovím pouze dvěma větami. Moje cesta do Strojmetalu po ukončení vysokoškolského studia nebyla příliš trnitá, ale trnitá byla cesta od nástupu do Strojmetalu na začátku ledna 1972 až do současné doby.

V září 1971 jsem ukončil obhajobou diplomové práce studium na ČVUT v Praze na katedře materiálů u pana profesora Pluhaře. Hned po ukončení studia jsem začal shánět zaměstnání s bytem. Pravidelně jsem navštěvoval paní Masopustovou na Ministerstvu těžkého průmyslu na Františku, která mi slíbila, že pokud se něco objeví, tak mě doporučí. Tak se také stalo a bývalý ředitel Strojmetalu pan Černý o mě projevil zájem a slíbil, že mi bude přidělen byt. V lednu 1972 jsem nastoupil do Strojmetalu. Slíbený byt jsem ale dostal až po delší době, po asi sedmi měsících. Do té doby jsme bydleli s manželkou na ubytovně.

Nicméně ve Strojmetalu jsem si prošel všemi možnými funkcemi, od práce ve výrobě přes vedoucího technické přípravy výroby, vedoucího nástrojárny, technického náměstka až po funkci ředitele Strojmetalu. Jmenovací dekret jsem obdržel od generálního ředitele československého leteckého průmyslu pana Škarohlída v říjnu 1988. Na celý tento průběh vzpomínám celkem s radostí, protože Strojmetal bylo moje první zaměstnání a domnívám se, že bude i poslední.

Rád říkáte, že vyrábíte produkty za české náklady, ale německé ceny. Můžete k tomu říci něco víc?

Před rokem 1989 Strojmetal vyráběl a zpracovával všechny druhy neželezných kovů především pro leteckou a vojenskou výrobu. To vše skončilo v roce 1990. Strojmetal nikdy nevyvážel své výrobky do zahraničí. Uvědomil jsem si, že sami se na zahraniční trh nemůžeme propracovat. Navázali jsme kontakt s německou hliníkářskou společností Alusuisse se sídlem v Singenu a vyráběli pro tuto společnost různé druhy produktů. Asi po pěti letech jsme uzavřeli užší spolupráci, a to formou sdružení podle českého občanského zákoníku. Ve smlouvě o sdružení bylo, že každý z účastníků má právo navrhnout založení přímo společného podniku. To se také stalo a v roce 2004 jsme uzavřeli smlouvu o společném podniku, jenže v té době byla celá společnost Alusuisse prodána kanadské třetí největší světové hliníkářské společnosti Alcan. Majetkové podíly byly rozděleny padesát na padesát. Nikdy jsem nesouhlasil a nedovolil, aby zahraniční partner měl většinu. Těsně před celosvětovou finanční krizí byl celý Alcan prodán a koupila ho největší těžařská společnost Rio Tinto.

Ta založila dvě nové společnosti. Původní s názvem Rio Tinto a novou s názvem Rio Tinto Alcan. Protože kupní cena byla vysoká, museli splácet, a proto odprodali jednu divizi Rio Tinto Alcan americkému finančnímu fondu Apolo, kam patřila i naše společnost. Po delších jednáních bylo společně dohodnuto, že Američané nebudou dále rozvíjet tento obor, tj. tváření hliníkových slitin za tepla, a dohodli jsme se na odkoupení jejich padesátiprocentního obchodního podílu zpět. To se stalo v květnu 2014, kdy jsme se stali zpět českou firmou. Současně s tímto obchodem jsme získali stoprocentní vlastnictví dceřiné společnosti Strojmetal Aluminium Forging, GmbH, se sídlem v Singenu. Nyní tam pracuje čtrnáct pracovníků, kteří vytvářejí podmínky pro naši společnou obchodní činnost, a to především s německými firmami. V Česku žádnou konkurenci nemáme, ale v zahraničí nám konkuruje devět firem, které nám vytýkají, že pracujeme za české náklady, a prodáváme za německé ceny, což je úspěch a zásluha naší stoprocentní dcery v Singenu.

Kde všude můžeme najít vaše výrobky?

Naše výroba se soustředí již mnoho let na výrobu bezpečnostních podvozkových dílů, které se využívají u osobních automobilů, zatím pouze u vyšších tříd. Všechny tyto podvozkové díly jsou vyráběny ze speciálních slitin hliníku. Například za rok 2016 jsme vyrobili a prodali 8,787 milionu různých druhů bezpečnostních podvozkových dílů. V letošním roce to již bude 10,546 milionu podvozkových dílů. Výrobky prodáváme do 14 zemí světa, největšími odběrateli jsou německé firmy. Naše výrobky se používají u všech světových značek výrobců automobilů, především Mercedes, což je náš největší odběratel, dále Audi, BMW, Volkswagen, Volvo a některé menší dodávky jsou pro firmy Jaguar, Aston Martin, Rolls Royce.

Stal jste se Podnikatelem roku 2016 ve Středočeském kraji. Co vám toto ocenění přineslo?

Sice jsem se stal Podnikatelem roku 2016 ve Středočeském kraji, to ale není jen moje zásluha. Je to zásluha všech našich zaměstnanců, protože ve fabrice jsme všichni na jedné lodi. Bez kvalitních, zkušených a vzdělaných zaměstnanců by byla naše fabrika jen hromadou železa. Ve Strojmetalu pracuji pětačtyřicet let a ve funkci ředitele jsem již třicátým rokem. Práce mě baví, protože za sebou vidím i vynikající výsledky. Práce v naší firmě mě zaměstnala na celý život. Neměl jsem nikdy čas věnovat se rodině a ostatním zájmům. Ve firmě dbám na maličkosti, ale především řídím finanční a investiční strategii pro budoucnost, což je pro mne občas velký stres a velké finanční riziko. Pokud tato práce přináší výsledky, máte z ní radost a dává vám to sílu pro další léta.

V příštím roce byste rád předal firmu svému synovi. Jak se díváte na předávání rodinných firem?

Na počátku letošního roku jsem se rozhodl, že svoji činnost ředitele podniku ukončím k říjnu příštího roku, kdy tím ukončím třicetileté období řízení naší firmy. V současné době se snažím, aby ze společnosti Strojmetal Aluminium Forging, s.r.o., vznikla rodinná firma, protože ve firmě pracuje můj syn, má dcera i další příbuzenstvo, na které je vždy stoprocentní spolehnutí. Nemám jedinou obavu na předání řízení společnosti synovi, protože on má hlavní zásluhu na vývoji a uplatnění její vynikající technologické úrovně.

Koupil jste také zámek pro učiliště a pozemky pro rozšíření svých aktivit. Prozraďte o těchto aktivitách něco více. Proč se tolik soustředíte na učňovské školství?

V loňském roce jsme byli nuceni odkoupit čtyřhektarový pozemek včetně kamenického zámku, a to především z nutnosti rozšíření výroby. Již v letošním roce jsme investovali více než osmdesát milionů korun, abychom nakoupené pozemky dali do slušného stavu a zahájili výstavbu nové haly pro obrábění našich výrobků, a tím měli možnost zvýšit přidanou hodnotu. Součástí těchto pozemků je i zdevastovaný kamenický zámek. Protože v letech 2020–2021 dosáhne důchodového věku více než třicet procent našich kvalitních zaměstnanců, náhrada bude velice obtížná. Proto jsme se rozhodli, že z kamenického zámku vybudujeme učňovské středisko, ale již s novými učebními obory, jako jsou mechatronik, elektronik, IT pracovník, abychom si mohli zajistit vlastní náhradu novými vzdělanými pracovníky. Bude to běh na dlouhou trať, protože tyto učební obory u nás nejsou zavedeny ani popsány a musíme vše vybudovat znova. Abychom mohli zámek Kamenice přizpůsobit našim podmínkám, požádal jsem Ministerstvo kultury o zrušení památkové péče. Je to z toho důvodu, abychom zvláště vnitřní prostory mohli přizpůsobit podmínkám nových učebních oborů.

Mnoho firem si stěžuje, že nemohou při současné nezaměstnanosti najít zaměstnance. Jak se s tím vyrovnáváte vy?

Žijeme v kapitalismu a podmínkou tohoto života je umět se prosadit a umět se postarat sám o sebe. To platí jak pro jednotlivce, tak i pro firmy a tak i pro stát. Ve věci zajištění kvalitních pracovníků jsem využil hesla Henryho Forda z roku 1932, který řekl: „Musíme pracovat co nejrychleji, se stoprocentní kvalitou, za minimální náklady, ale maximální mzdy.“ Tuto filozofii plně uplatňuji v naší společnosti.

Zároveň čtyři pětiny naší výroby máme plně automatizovány, sedm automatických linek obsluhuje osmdesát šest robotů. Chlubíme se vysokou kvalitou produkce. Minimalizujeme náklady, ale pracujeme za nejvyšší možné mzdy. Za letošní rok bude průměrný výdělek v naší společnosti vyšší než čtyřicet tisíc korun na zaměstnance. Tomuto vývoji musí odpovídat především produktivita práce z přidané hodnoty na jednoho pracovníka, což v letošním roce bude činit více než dva miliony korun. Tento ekonomický ukazatel porovnávám s cenou pracovní síly, tj. průměrný výdělek × 12 × odvody 1,34, což bude činit cca 650 tisíc korun. Takže poměr mezi produktivitou a cenou pracovní síly bude 3,4. Nestěžujeme si, že nemáme dostatek pracovních sil.

Prošel jste ve Strojmetalu Kamenice různými pozicemi. Jak na to s odstupem vzpomínáte?

Strojmetal bylo moje první zaměstnání a bude moje poslední,  jak jsem uvedl výše. Mám radost z toho, že jsme se prosadili na zahraničním trhu, že dnes sto procent naší výroby prodáváme do čtrnácti zemí světa. Naše výrobky se uplatňují u osobních automobilů vyšších tříd všech možných typů. Některé výrobky dodáváme pro celý svět jako jediný dodavatel, především jsou to závěsy předních kol pro osobní automobily. Právě u této výroby musíte dodržet nejen rozměry a mechanické hodnoty, ale především strukturní vlastnosti těchto výrobků, protože jsou dynamicky namáhány a musí zaručovat korozní odolnost.

Prosadit se na zahraničním trhu byla cesta velice trnitá. Na této cestě jsme také měli hodně štěstí, ale především jsme se nebáli investovat v době, kdy se všichni obávali, a všechny tyto dlouhodobé investice nám přinášejí vynikající ekonomické výsledky. Takže s odstupem času mám radost z vykonané práce, mám rád naše zaměstnance, pomáháme jim, když sami nemohou, učíme je, když neznají, ale pokud nechtějí, tak se s nimi rozloučíme. 

Dá váš syn na vaše rady? Prošel si také různými pozicemi ve firmě?

Můj syn Miroslav II. také pracuje v naší firmě více než sedmnáct let, řídí vývoj a investice, má vynikající výsledky. V příštím roce předpokládáme mohutný rozvoj naší společnosti, musíme se synem dát hlavy dohromady, poradit se, abychom šli do budoucna jedinou úspěšnou cestou.

Děkuji za rozhovor.