Rozhovor s Jakubem Rožem, který začal podnikat ve třinácti letech

Podobné příběhy přitahují. Junior na střední škole vytvoří projekt, který zaujme globálního investora. Velký projekt, pobočky po světě. Jenže ono to má i svou druhou tvář, která člověka při rozhovoru s tímto dnes čtyřiadvacetiletým mladým mužem napadne. V jeho věku má za sebou to, co mnozí nestihnou ani za celou kariéru, a pak samozřejmě vyvstane otázka, co dál se životem.

Asi nejde začít jinak, v čem jste tak mladý začal podnikat?

Začal jsem ve třinácti letech, kdy firma pochopitelně musela být napsaná na nějakého dospělého, v mém případě na mého strýce, a společně s kamarády jsme tvořili weby na zakázku. Takové ty jednoduché, jednoduchá řešení. Hodně zakázek jsme samozřejmě měli z okruhu našich rodičů a jejich známých.

Tvorba jednoduchých webů z člověka ale bejby milionáře neudělá. Kdy u vás nastal zlom v podnikání?

V šestnácti letech. To jsem rozjel svůj projekt Skolnisesit.cz, který spočíval v digitalizaci učebních pomůcek, poznámek a tak podobně. To byl ten zlom. Protože pak přišla soutěž Junior Internet, kterou jsem s projektem vyhrál. Na to konto se objevil investor – a že prý bychom z toho mohli udělat globální službu.

Kolik peněz na váš startup nabídl a o jakého investora šlo? Pokud to není tajné.

Není. Dostal jsem čtyři miliony od švýcarského fondu BlackLex.

Takový úspěch musí mladému člověku zamotat hlavu, ne?

To jo. Najednou jsem byl třeba všude v médiích. Dokonce mě pozvali do Show Jana Krause. Ale aby to nevypadalo, že jsem nějaká extra hvězda. Je zajímavé sledovat tu soutěž Junior Internet. Když se podíváte na jednotlivé ročníky a jejich vítěze, tak zjistíte, že to jsou vesměs lidé, kteří dnes určují trendy českého internetu.

Jak to tedy pokračovalo s investorem?

Přesunuli jsme projekt na Myschoolnotebook.com, aby se z toho mohla stát globální služba. Pro mě to znamenalo obrovské nasazení, protože jsem chodil do druháku na střední škole. Založili jsme několik poboček po světě, třeba v Chicagu, měli jsme skoro stovku zaměstnanců – a já to všechno řídil na notebooku, který jsem měl při vyučování na kolenou. Nakonec se to rozjelo, projekt využíval milion uživatelů. Bohužel to ale nevycházelo finančně, proto jsme nakonec projekt zastavili. Ale byla to velká zkušenost.

Co školy? Zkusil jste vysokou?

No, já tedy s hodně odřenýma ušima udělal aspoň tu střední. Ale vzpomínám si, že už možná na té soutěži Junior Internet jsem se tehdy setkal s kamarádem Davidem Prudkem, který mi poprvé vyprávěl o soukromé vysoké škole Newton College, která právě podporuje podnikatelské aktivity studentů. Tak jsem se tam nakonec po střední přihlásil, i když jsem si mnoho šancí nedával.

Proč? Nerozumím.

Ona ta střední pro mě fakt byla dost vyčerpávající. Do toho jsme mezitím založili další firmu, Flow Media, která poskytuje digitální služby od e-shopu přes marketing až po třeba výrobu a nasazování videí, jako například pro firmu Brit, která prodává psí žrádlo. V podstatě děláme jen pro velké firmy, jako DHL nebo Ondrášovka. Takže i nadále mě podnikání pohlcovalo víc, než abych mohl patřičně studovat. Nakonec jsem tam vydržel čtyři semestry. Ale užil jsem si to. Ono dálkové studium, kdy jezdíte do Brna každý druhý víkend, přinese kromě školy spoustu kontaktů na zajímavé podnikatele a vztahy se utvrzují těmi společnými zážitky, i mimo školu.

Takže na vysokou už to nevypadá?

Ale jo. Teď jsem ve stavu, kdy tak trochu přemýšlím, co dál. Je mi dvacet čtyři let, oženil jsem se, firma běží. Kromě toho, že uvažuju o tom se na vysokou školu vrátit, mě manželka přivedla na myšlenku prodávat oblečení. Vím, vypadá to banálně, ale já vlastně mám celou svou podnikatelskou dráhu spojenou s virtuálním světem. Chtěl bych dělat s něčím, co je hmatatelné (ukazuje na oděvní stojan s několika dámskými topy v rohu kanceláře), na co si můžete sáhnout.

Děkuji za rozhovor.