Rozhovor s Jakubem Stárkem, komunálním politikem a ředitelem Exekutorského úřadu pro Prahu 6

Jeho otec František, zvaný Čuňas, byl signatářem Charty 77 a jedním z propagátorů undergroundu. On sám vystudoval andragogiku a je dnes ředitelem exekutorského úřadu. Snaží se o edukaci v oblasti finanční gramotnosti. Jak vidí úroveň dnešního školství a co by radil lidem před Vánoci?

Od svých devíti let žijete v Praze 6 na Břevnově. Jste břevnovský patriot?

Jsem, a ani to nemůže být jinak. Žiji tu už 27 let a většinu tohoto období mám s Břevnovem spojenou. Přes klášterní zahrady jsem chodil denně do školy a jako kluci jsme si v nich hráli. A v břevnovském klášteře jsem se později ženil. Bydlím tu s rodinou, s manželkou vychovávám dceru a chodím tu i do práce. Přátelím se s místními živnostníky a podporuji jejich akce.

Váš otec byl signatářem Charty 77, jedním z propagátorů undergroundu u nás. Ovlivnilo vás to nějak? Co vám dal on a rodina do života? 

Svého otce i odkazu, který přinesl do rodiny, si vážím. Ovlivnil mne nejen tím, že jsem v politice začínal s dlouhými vlasy, jako má on. Politiku pod jeho vlivem chápu hlavně jako vstupování do veřejných věcí. Už dvanáct let jsem zastupitelem Prahy 6. Moje angažmá v politice mi přišlo jako přirozená věc, s politiky jsem v devadesátých letech vyrůstal. Dělal jsem otci společnost, když ho Václav Havel zval na Pražský hrad, a už jako hodně mladý jsem se seznámil se spoustou fajn lidí. Otec mne také naučil, že cena, kterou můžu dát za to, říct svůj názor a ovlivňovat věci, může být i hodně vysoká.

Vystudoval jste andragogiku, působil jste na Ministerstvu školství. Jak vnímáte současný stav školství? Co říkáte na zavedenou větu „Kdo umí, umí. Kdo neumí, učí“?  

Stav českého školství nepovažuji za fatální, ale dobrý není. Je to patrné na výstupech měření PISA, které testuje patnáctileté žáky různých zemí v oblasti čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti. A v nich pořád Česká republika nevyniká. Reforma z roku 2004 se podle mého názoru nepovedla. Rámcové a školní vzdělávací programy měly otevřít možnost individuálního přístupu školám, ale málokdo je správně pochopil. A k přínosu, který reforma mohla přinést, vůbec nedošlo. Využilo toho schopných 15 procent škol, ostatní se v tom „plácají“. Například v Praze 6 ji pedagogické kolektivy uměly dobře uchopit, využít a podporovat věci, které výuku nějak ozvláštnily. Po celé republice to tak určitě není. Celkově se výsledky spíš snižují a kvalita pedagogické práce se významně nezvýšila. Pedagogickou fakultu vyhledávají ti, kdo se nedostanou jinam nebo obor studují ani ne tak ze zájmu o to, aby jej vyučovali, ale z důvodu vlastního zájmu o něj.

Dnes se hodně mluví také o inkluzi. Jaký je váš názor na tuto problematiku? 

Této problematice rozumím a můj názor je velmi jasný. Jednoduše – děti, které zvládnou vzdělávací program v běžných školách, tam mají být. Máme hledat to nejlepší pro žáka. Pokud se vozíčkář nemůže dostat do školy, protože chybí rampa, musí se rampa postavit. Inkluze je ale politický směr uvažování, který po všech dětech vyžaduje, aby zvládaly běžné vzdělávání bez ohledu na svůj handicap. Jenže v řadě případů skutečně existují reálné limity, zda někdo zvládne, nebo nezvládne vzdělávací program. A škola na to musí být připravena, učitelé musí být ochotni to zvládnout. Z inkluze se stalo populární téma, které spoustu politiků tlačí do prostoru bez toho, aniž by přesně věděli, o co jde. Ministryně Valachová zpolitizovala dobrou úpravu zákona a tématem inkluze z toho udělala cirkus. Mám příklad ze střední školy Jana Deyla, kde se zrakově postižení studenti vzdělávají v oborech, ve kterých se budou mít šanci uplatnit. A teď se bojí, že budou tlačeni někam jinam jen proto, že se tu vyvolala mediální bublina s názvem inkluze. 

Jaký je váš názor na možnost zavedení školného na VŠ a také VOŠ? 

Na vyšších odborných školách už školné existuje, funguje to a i na vysokých školách by se mělo zavést. V minulosti se jej i přes pokus ODS nepovedlo zavést. Brání se školy i veřejnost. Přitom ve většině vyspělých ekonomik se školné platí a současně s tím funguje podpora pro sociálně slabé, aby na placené vzdělání dosáhli. Více peněz na vysokých školách bude znamenat vyšší atraktivitu a kvalitu. Školy budou mít lepší vybavení, lepší učitele, zahraniční pedagogy, výzkum. Také bych očekával, že se školným bude student bedlivě zvažovat, co bude studovat, co je očekávaný výsledek a jak se ty peníze vložené do vzdělávání následně zhodnotí. V současnosti mnoho studentů nepracuje se vzděláním jako s hodnotou, která by jim měla něco přinést. Když se zeptáte studentů historie, proč ji studují, odpovědí, že je to baví, a už vůbec nepřemýšlejí o tom, jaký to bude mít užitek pro jejich budoucí kariéru. 

Výše školného by pro studenty neměla být limitující a měly by existovat programy na podporu sociálně slabých, kteří by si studium jinak nemohli dovolit vůbec. Částka deset tisíc za semestr by pro většinu české populace mohla být přijatelná a už by vytvořila hranici, za kterou by brali školu mnohem vážněji ve smyslu přidané hodnoty do budoucnosti. 

Jste v současné době ředitelem Exekutorského úřadu pro Prahu 6. Jaký je podle vás stav finanční gramotnosti lidí? Měl by se tento předmět vyučovat už na základních školách? Jaká skupina je nejvíce ohrožena? 

Jsem ředitelem soukromé firmy, která je tu proto, aby bylo zachováno vymáhání práva. Aby v případě, že vám někdo bude dlužit, jste měli šanci, že se vám dluhy vrátí. A s dluhy finanční gramotnost souvisí. S výukou se musí začít od základních škol, a klidně i mateřských. Jako zastupitel Prahy 6 dlouhodobě podporuji projektovou výuku formou her, exkurzí, projektovým zjišťováním informací. Nejde o to, aby si lidé uměli vypočítat sazbu RPSN, ale aby uměli používat zdravý selský rozum na konkrétních situacích, uměli si spočítat – kolik vydělám a jak to, co mám, využiji. Nastavení dnešního způsobu žití je hodně konzumní, ale pozor, to nevnímám jako něco negativního. Ekonomika šlape a je tu hodně lákadel v podobě hezkých věcí, které si chceme koupit, hezkých dovolených, na které chceme jet. Ale je třeba si uvědomit, na co doopravdy máme, a na co ne, co je možné, a nepodléhat nabídkám, nepůjčovat si na nákupy věcí, které pak budu horko těžko splácet. Je spousta možností, jak hezky trávit čas se svou rodinou a svým okolím, aniž bych musel platit deset tisíc za výlet do Řecka. Množství exekucí se vzděláním souvisí. Podle mapy exekucí víme, že jsou lokality, kde se lidé významně předlužují, a že finanční gramotnost je na špatné úrovni. Je to například sever Čech, Mostecko, Ústecko i sever Moravy.

V současné době se také objevila vlna levných hypoték. Zdá se, že se může jednat o základ velkého problému do budoucna. Co si o tom myslíte? 

Půjčka je důležitá, pokud se jedná o půjčku na bydlení, na základní věci. Nikdy v životě bych si nepůjčil na dovolenou, na hračky, když na to zrovna nemám. Jsme opravdu někde na vrcholu konjunktury, všichni, kdo chtějí, mají zaměstnání, a mohou si ještě vybírat. Současně v minulém roce bylo nejnižší zadlužení před Vánoci, a nijak se to neprojevilo v rámci růstu počtu exekučních případů. Aktuálně jsou všichni schopni své závazky splácet a berou si další. Riziko může nastat, jakmile přijde první problém v rámci české nebo evropské ekonomiky a lidé na to nebudou schopni včas reagovat. Pokud by nezaměstnanost poskočila o pět procent nahoru, tak se všichni ti, kdo mají teď půjčky na televizory, dárky, dovolené, dostanou do problémů.

Jak se vlastně stane, že kariérní ministerský úředník najednou změní zaměstnání?

K práci v soukromé firmě jsem přišel tak, že jsem po letech musel opustit práci úředníka na Ministerstvu školství, kam jsem během jedenácti let kariérně dostoupal až do pozice vrchního ředitele pro vzdělávání. Pak přišla nová pravidla služebního zákona, podle nichž, pokud jste v politické funkci, nesmíte být státním zaměstnancem ve vedoucích pozicích. Hledal jsem a našel tři minuty od svého bydliště funkční, moderní firmu, která se věnuje vymáhání práva a pohledávek, což se slučuje s mým osobním pohledem na svět, že dluhy se mají platit.

Blíží se Vánoce a konec roku. Co byste popřál čtenářům k těmto svátkům?

Přeji nám všem zdraví, i včetně toho zdravého selského rozumu. Budoucnost bez závazků, kterým nebudeme schopni dostát, a bez dluhů, které nebudeme schopni splácet. A v lednu šťastnou ruku při volbě našeho příštího prezidenta.

Děkuji za rozhovor.