České ekonomice se v loňském roce dařilo. Láme rekordy na všech úrovních.
Co ale čekat od roku následujícího? Kde se skrývají hrozby pro naše hospodářství?
Loňský rok je v mnoha ohledech rekordní. Ty nejlepší zprávy pro Čechy přicházejí zejména z trhu práce. Aktuální nezaměstnanost je pod čtyřmi procenty a zdá se, že již narazila na své dno. Tomuto bodu v ekonomice říkáme hladina přirozené nezaměstnanosti. Tu tvoří lidé, kteří do práce nepůjdou za žádných podmínek a žijí ze sociálních dávek, a lidé, kteří jsou sice aktuálně nezaměstnaní, ale už mají novou práci a jsou pouze v jakémsi přestupním režimu. Takto nízká nezaměstnanost tlačí podniky ke zvyšování mezd. Také díky tomu se průměrná mzda letos úspěšně šplhá k třicetitisícové hranici. Dlužno podotknout, že se na růstu podílí ve velké míře nízkopříjmové skupiny. Těm musí zaměstnavatelé přidávat nejvíce, protože na pozicích, jako je ostraha, pokladní nebo kuchař/číšník, je opravdu o pracovníky nouze.
České hospodářství překonává většinu Evropy. Růst hrubého domácího produktu dosahuje meziročně téměř pěti procent, a ekonomicky tak pomalu doháníme své západní sousedy. Jsou zde ale i čísla, která tak skvěle neznějí. Zejména inflace začíná pomalu nabírat na síle. Všeobecné zdražování určitě není pro nikoho příjemné a snižuje reálný růst platů. Aktuálně hovoříme o skoro tříprocentní inflaci, a může být hůře. Obecně se totiž dá předpokládat, že zatímco růst HDP a platů je už na vrcholu, inflace jej ještě zdaleka nedosáhla.
Růst cen nás pravděpodobně bude ještě nějaký čas zlobit. Na vině jsou především zahraniční centrální banky, které v období po krizi „natiskly“ velké množství peněz. A to vytváří tlak na inflaci v Evropě a my, ať chceme, nebo nechceme, budeme tomuto fenoménu čelit. Co se týká hospodářství samotného, jsme jako exportní země také rukojmím zahraničních ekonomik, zejména Německa. České hospodářství de facto opisuje křivku našich západních sousedů, akorát s většími výkyvy. Ale ani Německo není zcela autonomní.
Všechny ekonomiky světa jsou až na výjimky provázané, a tak Německo, potažmo Česko, zasáhnou i otřesy, které se stanou na druhé straně polokoule. A že hrozeb v zahraničí není vůbec málo. Aktuálně patří mezi ty nejnebezpečnější čínský bankovní sektor, který se začíná přehřívat. Zemětřesení ve finančním světě by zřejmě způsobila i eskalace konfliktu mezi KLDR a USA. To jsou ale ty problémy, které vidíme a víme o nich. Také může přijít něco zcela nečekaného, co se zatím skrývá pod rouškou pěkných čísel, jež ovšem nemusí být vůbec pravdivá. Hospodářský cyklus je neúprosný a od poslední krize už uběhla pěkná řádka let. Nechci tím říkat, že krize čeká za dveřmi, ale určitě na ně jednou zaklepe, a opět budeme svědky propouštění a krachů bank a podniků.
Z pohledu České republiky a prognóz místních institucí lze odvodit, že se nám bude dařit i v tomto roce. Sice se mírně ochladí růst ekonomiky, ale pořád by měl být solidní. Nezaměstnanost by se letos měla i nadále pohybovat u svých dolních limitů, to znamená okolo čtyř procent. Podniky budou i nadále trpět nedostatkem zaměstnanců a mzdy budou i nadále růst, byť pomaleji.
Vše by se podle dostupných indicií mělo tento rok odehrávat podle tohoto scénáře. Bohužel ale ve vzduchu visí zmíněná hrozba zásahu z vnějšku, a ten je těžko předvídatelný. Aktuálně riziko negativního scénáře odhaduji s pravděpodobností okolo dvaceti procent. S tím, že když „přežijeme“ následující rok bez krize, bude se riziko pro ty další roky pravděpodobně zvyšovat. Sečteno a podtrženo, žijeme nyní ve skvělé době. Užijme si to. Není to navždy a pořád bychom měli myslet na zadní vrátka a vytvářet si rezervy na horší časy.
Květoslava Kučerová, oblastní vedoucí, OVB Allfinanz
Květoslava Kučerová o sobě
Pocházím z Mnichovic, malého městečka kousek od Prahy. Vystudovala jsem státní Gymnázium v Říčanech a prošla několika semestry managementu tělovýchovy a sportu na Karlově Univerzitě.
Sport je mým celoživotním koníčkem. Aktivně hraji pozemní hokej a fotbal. Rada si dojdu zaběhat a zajedu na lyže. Ve volném čase se podívám na dobrý film či přečtu knihu.
Ve svých dvaceti letech jsem využila možnosti angažmá v pozemním hokeji v Rakousku, kde jsem tři roky žila. Tam jsem se setkala s jiným fungováním finančního sektoru a tento svět financí mě začal zajímat. Po svém návratu do České republiky jsem věděla, že chci podnikat v této oblasti.
Mezi mé charakteristické vlastnosti patří empatie, cílevědomost, poctivost, spravedlnost, laskavost a chuť pomáhat lidem, což se díky mému podnikaní naplňuje každý den. Za tyto vlastnosti vděčím výchově své babičky, která vždy byla a je neustále mým obrovským vzorem.
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
