Rozhovor s Omarem Koleilatem, jednatelem a generálním ředitelem developerské společnosti CRESTYL

Zkušenosti na realitním trhu ve střední Evropě a v České republice sbírá už od roku 1998. V roce 2002 založil společnost HUTS Development, ze které pak spojením s investiční firmou GEM vznikl Crestyl. Je česko-libanonského původu, jeho maminka je Češka. I kvůli ní a bratrovi, který zde už pracoval, se nakonec usadil v Česku.

Jak jste se dostal do České republiky? Byly tady pro vás začátky těžké?

Moje matka je Češka, a přestože jsem vyrůstal v řadě zemí, bylo přirozené obrátit se směrem k České republice. Můj starší bratr studoval v USA, a jelikož jsme už odmalička doma všichni mluvili česky, začal v Česku pracovat jako zástupce jedné americké firmy pro střední a východní Evropu. Poté jsem se do České republiky přestěhoval i já. Důvodů bylo nakonec více. Jednak jsem zde měl bratra, babičku a spoustu dalších příbuzných, ale také jsem dostal možnost hrát profesionální basketbal za český tým. Naštěstí pocházím z dobře zabezpečené rodiny, takže i když tato nabídka nebyla finančně příliš zajímavá, byla pro mě velkou výzvou.

Díky vzdělání v oboru architektury, magisterskému titulu z investování do nemovitostí a znalosti čtyř cizích jazyků jsem dostal příležitost pracovat pro jednu britskou developerskou společnost. Jsem za ni velice vděčný, neboť jsem se zde mnohému naučil. Začít s vlastním podnikáním ale nebylo lehké. U malé firmy mohou být i drobné změny nebo rozhodnutí obchodních partnerů fatální. A vstávání v pět ráno a dlouhá cesta na Moravu nebo do severních Čech byla týdenní rutinou.

Čím jste chtěl být jako malý kluk? Jaké jste měl dětství?

Jako malý kluk jsem chtěl být lékařem, jako byl můj otec, který vystudoval pražskou Karlovu univerzitu. Měl jsem báječné dětství. Mí rodiče se o mě a mé dva bratry perfektně starali, přestože to mnohdy nebylo jednoduché – kvůli válce v Libanonu jsme museli žít v Dubaji, ve Francii i dalších zemích. Rodiče nás ale vždy vedli k tomu, že na prvním místě je vzdělání. Studoval jsem americkou školu, při níž jsem měl možnost věnovat se různým sportům, což mě baví dodnes.

Četl jsem, že jste hrál basketbal. Zahrajete si ještě dnes? Hrajete i golf?

Do minulého roku jsem hrál pražský přebor, hodně mě to bavilo, ale bohužel kvůli práci nemám čas. Golf si občas zahraji. Přestože jsem vyrůstal nedaleko golfového hřiště a hrál jsem jej od dětství, protože mě k tomu vedla maminka, není to „můj“ sport. Hraji jej právě s ní párkrát do roka, je totiž ve svých 75 letech vášnivou golfistkou. Naším oblíbeným místem je hřiště Albatross v sousedství našeho rezidenčního projektu Zámecké zahrady. Mou opravdovou novou sportovní vášní je ale slalom na vodních lyžích.

Jak jste začínal v oblasti realit? Bylo to dříve snadnější?

Po nabytí zkušeností ve zmíněné developerské firmě jsem se vydal vlastní cestou. Všichni investoři se soustředili jen na největší města, já jsem však vnímal, že obrovský potenciál se skrývá v regionech. Profesně mě vždy zajímala obchodní centra, podle mě si každé město nad padesát tisíc obyvatel své vlastní plnohodnotné moderní centrum zaslouží. Tato cesta byla svým způsobem celkem snadná, protože v regionech každého investora přivítali a vážili si jej, navíc personální náklady byly nižší. Dnes už se to více srovnalo s velkými městy.

Stavíte nejen byty, ale také nákupní centra. Co je vám bližší?

Crestyl má velký počet velmi důležitých rezidenčních projektů, nicméně osobně jsou mi nákupní centra bližší. Sám jsem je totiž pronajímal. Baví mě interakce s nájemníky, je to vždy výzva vytvořit zajímavé centrum, které nemá žádná slepá či prázdná místa a perfektně funguje. Bohužel dnes už se k tomu kontaktu s nájemníky nedostanu tak často, jak bych chtěl, ale pořád se účastním tvorby konceptů našich obchodních center co nejvíce je to možné.

Svými projekty určujete nejen vzhled města po stránce urbanistické, ale také styl života. Máte v tomto smyslu také svojí vizi, filozofii?

Při vytváření nového projektu vždy nejprve hledáme a vymýšlíme co nejvíce jedinečných vlastností a odkazů daného místa, které by se měly do projektu promítnout. Při každém kroku přípravy se pak vždy řídíme třemi klíčovými kritérii, bez kterých se u našich aktivit neobejdeme – těmi jsou kvalita, design a pohodlí. Chceme, aby finální kvalitní projekt vypadal ve skutečnosti lépe než jeho předchozí vizualizace. Co se týče urbanismu, ten musí být koncipován tak, aby to celé mohlo dobře fungovat, aby to žilo. I perfektní architektura je smutná, pokud je prázdná.

Velmi zajímavým projektem jsou Zámecké zahrady u Vysokého Újezdu poblíž Berouna. Počítáte i s obnovou velmi zajímavého zámku ve Velkém Újezdu? Poznal jste i paní majitelku? V jaké fázi je projekt obnovy zámku dnes?

Rezidence Zámecké zahrady je zajímavá svou koncepcí, spojuje klid venkova a blízkost hlavního města, nachází se v sousedství prestižního golfového hřiště Albatross. Samotný zámek byl pro náš development v této lokalitě pouze velmi malou částí kupovaných nemovitostí, navíc jsme vše koupili jako součást portfolia více projektů od společnosti ICKM. Původní paní majitelku jsem tak nikdy nepoznal. Zámek jsme předali jeho budoucímu provozovateli, který by měl začít s rekonstrukcí. Na obnovu zámku je již vydáno stavební povolení. Za důležité považujeme i vytvoření kvalitního centra obce právě v sousedství zámku, kde jsme již zahájili výstavbu nových bytových domů doplněných o prostory pro obchody a služby. Jednáme s několika vážnými zájemci právě o provozování služeb nebo restaurace.

Jak velký rozdíl je v podnikání v zemi, odkud pocházíte, a v České republice?

Není pochyb, že v Česku lidé více dbají na řád, organizaci, větší profesionalitu a mají lepší technické dovednosti. V Libanonu je to však kompenzováno větší loajalitou a proaktivnějším a vůdčím přístupem. To ale někdy může být i na škodu. Je jasné, že různé kultury mají různé přístupy. Řekl bych, že ideál je někde mezi nimi. Nicméně pokud bych se dostal do situace, kdy bych si musel vybrat určitou kulturu, tak české podnikání je mi bližší. Mám rád pořádek, kdy jsou věci více předvídatelné.

Zajímal by vás i jiný obor podnikání?

Hned po sportu jsou reality mou druhou vášní. Většina ostatních oborů, které mě zajímají, jsou spíše profese, ne přímo obory podnikání. Líbí se mi byznys, který je založen na vysoké profesní znalosti, nejen na šikovnosti v obchodování, a to v jakémkoli oboru – od umění přes vinařství až po lékařství. Můj otec nám vždy říkal: Dělejte, co chcete, ale snažte se v tom být nejlepší. Když budete nejlepší, přijde úspěch a s ním i radost a naplnění.

Čeho byste chtěl ještě dosáhnout?

Myslím, že toho mám ještě mnoho, čeho chci dosáhnout, myslím, že jsem ještě stále na začátku. Největší výzvou podnikání je udržet si dlouhodobou stabilitu. Krize skončila teprve nedávno a je důležité zachovat disciplínu, myslet na to, co jsme se v době krize naučili a co nás bolelo. Nesmíme podlehnout pocitu, že v době růstu funguje vše samo. Crestyl má před sebou ještě dlouhou cestu, zdaleka si nemyslím, že jsme na špičce, a růst v Čechách, kde je trh relativně malý, nebude jednoduché. Moc by se mi například líbilo vstoupit na zahraniční trh.

A vy osobně?

Ve svém osobním životě bych se rád naučil ještě jeden jazyk, a to němčinu. Také bych chtěl dosáhnout závodní úrovně ve vodním lyžování, v kategorii nad 35 let. Mým velkým cílem je naučit své děti, aby byly soběstačnými a vůdčími, ale přitom férovými osobnostmi. Stejně jako mí rodiče i já považuji vzdělání za nejdůležitější. Zároveň vnímám sport jako klíčový pro každé dítě, protože v něm podpoří smysl pro disciplínu a naučí ho už v útlém věku pochopit důležitost týmu a různých rolí v něm.

Co se stane, až bude v České republice vyčerpán prostor pro developerské projekty?

Úplně vyčerpán nikdy být nemůže. Například v Anglii, která má nejstarší developerskou historii, je dnes trh nejaktivnější. Rozsah a typ developmentu se samozřejmě bude vyvíjet a díky již zmíněné skutečnosti, že trh v Česku je relativně malý, bude tempo růstu klesat. Development se pak začne zaměřovat například na obnovu stávajících lokalit nebo třeba na jinou, modernější architekturu, která jde ruku v ruce s dobou.

Máte nějaké heslo, kterým se ve svém podnikání i v životě řídíte?

To, co mě pohání i v těžký okamžik, je, že člověk by neměl nesnášet ani tu nejhorší situaci, co se mu může stát. I z ní mohou vzejít ty nejlepší věci. Všeobecně si myslím, že férovost a vize jsou klíčem k řízení podniku.

Jak odpočívá developer?

Bohužel moc neodpočívá. Faktem však je, že takovým mým útočištěm je pro mě sport a zdrojem energie jsou pro mě mé děti.

Děkuji za rozhovor.