Recenze novely insolvenčního zákona. Hodnocení Ekonomického magazínu: 60 %

Autor: vláda (Ministerstvo spravedlnosti)

Datum předložení: leden 2018

Ačkoli se někteří dlužníci chovají jako feldkurát Katz z Dobrého vojáka Švejka a vesele hodují, když jim lidé půjčují, většina těch, kteří nesplácejí dluhy, jsou seriózní lidé. Postihla je nemoc, rozvod, ztráta zaměstnání, smrt partnera či jiná nečekaná krize. Spousta lidí se také zadluží cizím přičiněním, když ručí někomu blízkému za půjčku nebo se stanou obětí podvodu. Jen malou část dlužníků lze zařadit do kategorie chronických dlužníků, kteří si bez rozmyslu berou další a další půjčky, aniž by si lámali hlavu tím, jak je budou splácet.

Od roku 2008 byla u nás zavedena možnost osobního bankrotu. Po dobu oddlužení dlužník žije z nezabavitelného minima, zbytek jde na úhradu dluhu. Podmínkou je, že musí být schopen během pěti let uhradit alespoň 30 procent svých nezajištěných pohledávek. I přesto je u nás v exekuci bezmála 850 tisíc lidí, téměř polovina z nich má čtyři a více exekucí a 85 procent probíhajících exekucí je nevymahatelných. Většina předlužených lidí na podmínky osobního bankrotu nedosáhne. Půjčili si pár desítek tisíc, kvůli vysokým úrokům a smluvním pokutám jim dluhy narostly do milionů a k uhrazení alespoň 30 procent nemají dostatečné příjmy.

Novelu insolvenčního zákona, která by podmínky osobního bankrotu zmírnila, vláda předložila už v minulém volebním období. Nyní ji předkládá znovu. Největší kontroverze můžeme i tentokrát očekávat kolem návrhu, aby byl dlužník oddlužen, když po dobu sedmi let usiluje o splácení pohledávek nezajištěných přihlášených věřitelů s tím, že uspokojení věřitelů může být nižší než 30 procent. Návrh mnozí považují za morální hazard, který povede k plošnému odpuštění dluhů s nulovým plněním.

Podle předkladatele tomu tak není. Každý dlužník bude muset doložit příjmy a na jejich základě soud schválí splátkový kalendář. Během oddlužení prodá všechen zbytný majetek a bude splácet maximum podle svých možností. Po uplynutí tří let bude soud zkoumat, zda bylo dosaženo padesátiprocentního uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, po uplynutí pěti let dosažení třicetiprocentního uspokojení věřitelů a eventuálně po uplynutí sedmi let insolvenční soud vezme na vědomí splnění oddlužení i v míře nižší. V případě, že dlužník podmínky oddlužení neplní (například nic neplatí), soud oddlužení zruší.

Mezi právy věřitele a dlužníka musí být vyvážený poměr, který na jednu stranu ctí princip, že dluhy se mají platit, a na stranu druhou odrazuje od předlužování neúvěruschopných lidí. Současná úprava osobního bankrotu v zásadě nefunguje ani jedním směrem. Většina lidí na něj nedosáhne a nesplácí nic, ostatní zaplatí, jen co musí. Proč taky splácet víc, když 30 procent stačí. I proto v návrhu u sedmiletého oddlužení limit chybí. Současně návrh umožní oddlužení zkrátit při plnění vyšším, což může být lákavé pro dlužníky a výhodné pro věřitele.

Stejně jako máme různé typy dlužníků, existují i rozdílné druhy věřitelů. Vzorovým příkladem neseriózních jsou poskytovatelé nebankovních půjček, kteří ani netouží dostat peníze zpět. Mnohem výhodnější je hýčkat si trvale udržitelný dluh, nejlépe u důchodců s pravidelným příjmem, ze kterého inkasují měsíční splátku, aniž by se dluh zmenšoval. Podobné podnikatelské praktiky nemůže rozumný stát podporovat, a pokud návrh pomůže jejich obětem, nelze nic namítat.

Horší už je to u věřitelů, kteří nikdy neměli v úmyslu někoho úvěrovat. Mám na mysli obce a jimi zřizované právnické osoby, zejména dopravní podniky či správce bytového fondu, dodavatele různých energií, vody, telefonních služeb a podobně. Tento typ věřitelů návrh poškodí, a to tím spíš, že kromě snížení hranice pro oddlužení má dojít k vynětí přiměřeného obydlí ze zpeněžení. Pokud dlužník nevlastní luxusní bydlení, může si je ponechat, což může zvýšit motivaci k dalšímu zadlužování.

I přes uvedené výhrady je změkčení podmínek osobního bankrotu zatím to nejlepší řešení ze všech špatných, která se nabízejí. Skutečným morálním hazardem by byl odkup pohledávek státem, dluhová amnestie, zestátnění exekutorů nebo úrokové stropy pro úvěry, které co chvíli navrhují populisté všeho druhu.