Jestli vůbec někdy existovaly doby, kdy si občan zřizoval stát, aby ten mu sloužil, pak jsou to doby dávné, ale spíš doby pohádkové. Stát tu není a nikdy nebyl proto, aby lidi a občany chránil. Je to jen stroj na peníze a moc, stojící (a padající) s naší vírou v jeho smysl a s naším respektem k zákonům. Zákonům, které nejsou spravedlivé, ale mají pouze „fungovat“ a tím fungováním dokládat svou správnost (což je nonsens – fašimus a socialismus taky nějakou dobu fungovaly, a byly proto správné?). Dokud máme – my, lidé – iluzorní pocit, na kterém celá ta mašinerie stojí a padá, a sice, že se státem máme, jako lidé, občané, poplatníci, spotřebitelé, víc co získat než co ztratit, ačkoli je to přesně naopak, nemáme šanci zvítězit a ten zločin porazit.

Dívejte se kolem sebe, co uvidíte? Mnohé takzvaně legální – tedy státy povolené a podporované – druhy podnikání generují obrovské budoucí náklady na léčbu spotřebitelů a konzumentů (exhalace, cukr, tuk, sůl, hazard, léčiva, doplňky stravy a tak dále), či dokonce slibují, že nám „vylepší“ život. Škody a důsledky s tím spojené (rakoviny plic, cukrovka, obezita, vysoký krevní tlak, závislosti a léky na to vše) ale do značné platí veřejné rozpočty. Tedy daně a odvody nás všech – zisk globálním a dotačním byznysům, ztráta nám, lidem. Privatizace zisků, socializace ztrát – to je metoda vlády dneška a celé to hlídají státy, aby to pěkně klapalo. Ano, bachařem v tomhle ekonomickém gulagu jsou státy, ty státy, které měly prý sloužit lidem, ale slouží organizovanému byznysu. A tak jsou tu víc než štědře dotované obnovitelné zdroje, elektromobily, biopaliva a taky státní investice, dotace, granty, daňové prázdniny pro vybranou „smetánku“, to vše placené z vašich peněz. Sociální programy a la Jánošík, kdy se pracovitým a poctivým bere a v drtivé většině líným a křivým namísto skutečně potřebným dává, aby přišli k volbám a celý ten systém v rámci takzvané demokracie svými hlasy legalizovali. K tomu pár „marketingových triků, aby to vypadalo, že se staráme o lidi“ typu zákony na ochranu spotřebitele, daňového poplatníka či občana, které nakonec opět v důsledku jen omezí nás, lidi, viz například kauza kouření v hospodách, EET, kontrolní hlášení, odposlechy. A kolotoč se točí dál, dokud bude lidem z kapsy co ukrást, než se zdroje vyčerpají a přijde další dějinný veletoč a pojede se dál.

Poznání? Neusilujme o lepší politiky nebo lepší centrální zákony, nebo dokonce lepší stát. Je to jako léčit chřipku morem. Usilujme o spravedlivější a svobodnější systém pro každého jednoho z nás. O systém, který je dnes díky technologiím dosažitelný mnohem snáz, než se zdá. Zapamatujme si a začněme používat dva pojmy: Konfigurovatelný (Sdílený) stát a Stexit. Velmi brzy je totiž budou muset začít používat i ti, kteří by to za žádnou cenu dělat nechtěli – ale vývoj naštěstí zastavit nelze.

Stačí otevřít oči a pochopit, v čem ve skutečnosti žijeme.

Michal Hájek, Česko2050