Rozhovor s Alanem Babickým, golfistou a majitelem firmy Ingolf

Původně měl sen stát se lyžařem ve sjezdu. Nakonec se po zkušenostech v korporátních firmách (rozjížděl u nás například Pepsi Colu) začal naplno věnovat golfu. „Nejtěžší je přesvědčit majitele pozemků, že golf nevydělává miliardy a nemůžou za půdu chtít nesmysl,“ říká mimo jiné na otázku, co je nejtěžší při výstavbě nového golfového hřiště. S golfem málem prorazil v Číně. Jenže pak ho tamní prezident zakázal, a bylo po podnikání.

Věnoval jste se sportu již v dětství?

Ano věnoval, toužil jsem se stát sjezdařem, asi 364 dní v roce jsem nemyslel na nic jiného. Docela mi to i šlo. V létě jsem hrál krajský přebor v tenise jako doplněk. Měl jsem se ho držet, potenciál byl asi větší. Přihlášku na lyžařské gymnázium v Kežmarku změnila moje maminka v předvečer odeslání na popud mojí sestry na střední průmyslovou školu elektrotechnickou, že prý počítače jsou nový obor a že to je stabilnější budoucnost. Průmka v Ječné byla sice prestižní a těžká, ale zkostnatělá a nepovolili mi individuál. A to byl konec lyžování. Chyba? Nevím. Lítost? Asi ano.

Stál jste u začátku několika zahraničních firem u nás. Například Pepsi Coly. Jaká to byla doba? Jak na to vzpomínáte?

Pepsi mě sem převelela z USA. Pak následoval rozjezd United Biscuits, což je obdoba Pepsi, ale v sušenkách. Na přelomu milénia jsem byl najmut americkou firmou Wiken, která přivezla do Česka první opravdový věrnostní program – Benefit pro Eurotel. Po stránce profesní a „learning curve“ krásná doba, což jsem si tehdy asi neuvědomoval. Měl jsem pocit, že jsem v „rat race“ na dobré cestě, mám super pozice u super firem, dobré vzdělání, příjem a furt někde cestuju… (smích) Dnes si občas myslím, že jsem raný kapitalismus asi neuchopil za „správný“ konec. Navzdory vzdělání, VŠE a MBA jsem se tehdy někdy v roce 1992 domníval, že přece nemohou podnikat, vzít si prakticky libovolný úvěr a koupit prakticky jakoukoli továrnu, když nemám zkušenosti v oboru. Omyl. Evidentně bylo velké procento těch, kteří takto neváhali, přitom o těch oborech věděli zhruba totéž jako já. Absolutně jsem nedocenil, že rané zákony klausovské éry byly napsány tak, aby umožnily takřka cokoli těm, kteří v nich uměli číst, a nahrávaly i těm, kdo se nebáli jet naplno, i když neviděli ani za první zatáčku. Vnitřně se trochu – asi mylně – oblbuji tím, že je to proto, že jsem viděl, jak se podniká v USA, a byl „zdeformován“ do slušného člověka americkým vzděláním a stylem přemýšlení. Plánované (ne)vracení úvěrů, pokládání bank, vykrádání investičních fondů jejich majiteli podle tzv. čtrnáctiměsíčního zákona a další neuvěřitelné – z pohledu „amerického studenta“ – levárny místních protagonistů jsem pozoroval s povýšeným úsměvem zpovzdálí. Musím se přiznat, že mi v některých těžších osobních dobách, co měly teprve přijít, a často i při pozdějších osobních setkáních s některými „slavnými podnikateli“ přišlo líto, že jsem se nevydal do té tmy jako oni.

Jak se vyrovnáváte s úspěchem? Je to jiné dnes než dřív?

Musím otevřeně přiznat, že pocit úspěchu, pokud vůbec, se u mě dostavuje, až když jsem několik let poté v nějaké krizi a říkám si, aha, vidíš, tehdy tamto byl vlastně úspěch…

V roce 2006 jsem začal podnikat v golfu. Po pěkných a snad úspěšných asi pěti letech přišla ona tzv. krize, kterou většina společností využila jako více či méně fiktivní obhajobu masivního škrtání na straně nákladů, a rozvoj golfu u nás se vlastně zastavil. Velkým zdrojem příjmů byly korporátní turnaje, ty dnes prakticky neexistují. Drobné, osvětové a velmi bohulibé modely toho či onoho v golfu jsou sice „často“ okolím kvitovány s pochvalou, ale ekonomicky jsou neopodstatnitelné, člověka s rodinou neuživí. A tak nemáte ani zisk, a ještě golfisté říkají, vidíte, on to nedotáhl. Ano, zastavil jsem předtím, než bych musel ten či onen projekt dotovat ze svého déle než třeba první tři roky, jak praví běžné ekonomické teorie. Je třeba nezapomenout, že golf je sezonní a že u nás ho hraje aktivně cca padesát tisíc lidí, což je strašně malý, a navíc diverzifikovaný segment na nějaké smysluplné udržitelné větší podnikání. Celou dobu jsem golfové podnikání dotoval penězi vydělanými marketingovým a byznysovým poradenstvím po celém světě. A od loňska jsem zpět v korporátním prostředí (šéf consultingu ve společnosti Sprinx Systems – pozn. red.). Musím ale říci jednu věc. Během golfového podnikání a hledání sponzorů a marketingových partnerů jsem měl až příliš mnoho možností se potkat s českým středním a vyšším managementem v letech 2005 až 2015 a tuhle partu porovnat s „mou partou“ v letech 1993–2003.

Je zřetelně cítit, že v devadesátých letech se fakt pracovalo a takřka nepolitikařilo, kdo s kým proti komu a kdo mě kam vytáhne, až bude povýšen. V dekádě po devadesátkách se ve většině korporací ve všech vyšších patrech prakticky jen politikařilo. A dnes je normální, že vám lidi neodpovědí na nabídku, neberou telefon, lžou a vymlouvají se. V Pepsi jsme měli v roce 1994 v Code of Conduct, že jakmile někomu neodpovím do 48 hodin, tak mě můžou na hodinu vyhodit. Před asi osmi lety se mi stalo, že viceprezident marketingu jednoho ze tří operátorů nechal naši společnost předělat sto šedesát prezentací na sportovní eventy třikrát, aby nám po půl roce oznámil, že si neuvědomil, že „eventovou agenturu mají vysoutěženou ze zahraniční centrály…“. Následně jsme pozorovali, jak okopírovali asi polovinu našich nápadů… Takže mám pocit, že dnešní manažeři v korporacích jsou více bojácní a méně kompetentní, než jsme byli my v devadesátých letech. I direktorská úroveň se bojí rozhodnout nějakou relativní drobnost za padesát tisíc korun. Generální manažeři neodpovídají na maily a smsky a nevrací telefonáty… Jak chtějí od podřízených profesionalitu a integritu? Suma sumárum, korporátní prostředí se hodně změnilo.

Kdy jste se dostal ke golfu? Ještě v době vaší práce ve světových firmách, nebo až později?

Golf jsem začal hrát až tady v Česku v zimě 1994, bylo mi 29. Bránil jsem se, o golfu jsem nevěděl zhola nic a třeba kostkované kalhoty Petra Havleny, prezidenta na Karlštejně, mě vysloveně odrazovaly. (smích) Ale pak jsem zahrál prvních pár ran, a bylo to. Velmi překvapivě mi to dost rychle šlo a mně se líbilo, že jako „tělem i duší sportovec“ jsem našel něco, v čem se můžu zlepšovat a soutěžit až do smrti.

Je golf sportem jen pro bohaté? Nebo řekněme jinak, pro podnikatele, obchodníky a podobně? Proč si myslíte, že právě u nich je tak oblíbený?

Není, a od dob konce péřového míčku, což je skoro dvě stě let, ani nebyl. Golf není drahý, není ani tajemný a není na něm samotném ani nic snobského. Já osobně jsem ani nikdy nic tak dramatického nezažil. Ano, byla módní vlna, kdy asi někteří měli pocit, že jsou něco extra, když jsou na golfu, ale pak jste je viděli odpálit jednu ránu, a byli často spíš pro smích. Ale pokud se dobře pamatuju, tak s lyžováním a tenisem to kdysi bylo stejné. Skoro bych řekl, že tenis v sedmdesátých letech na tom byl daleko hůř. Česká média golf v porevoluční době špatně popisovala. Zkreslené pravdy, legendy a nepochopení vůbec nejsou scestné termíny. Speciálně bulvár golfu rozhodně nepomohl. Ale bulvár dělá z kdečeho něco „extraspešl“, aby jeho „běžný čtenář“ měl k čemu vzhlížet. Tou drahou složkou golfu tehdy bývala koupě členství v klubu. Ale to jste ke hraní nepotřeboval a nepotřebujete, ale to už nikdo nenapsal. Do kteréhokoli klubu, s výjimkou asi dvou v republice, můžete přijít a můžete si to jít zkusit anebo zahrát. A dnes už je členství ve většině českých golfových klubů prakticky bezcenné, ale to je dlouhý a odborný příběh.

Před pár lety jsme prezentovali golf na sportovním veletrhu s Romanem Šebrlem a odpovídali na dotazy o vybavení a ceně za hru. Ve chvíli, kdy jsme říkali, že celkové vybavení pro golf se dá pořídit za pět až patnáct tisíc korun, vedle u stánku vychvalovali „kvalitní kolo pro rekreační sportovní jízdu“ za šedesát tisíc… Golf je dnes levnější než sjezdové lyžování, hokej, tenis a spousta dalších sportů.

Jste majitelem firmy, která se golfem aktivně zabývá. Co je na něm nejtěžší? Je výběr holí skutečně tak velká alchymie?

Skóre v golfu je nejvíc o statistické spolehlivosti přesnosti vašich ran. K ní vede jen procentuální spolehlivost a kvalita vaší základní pohybové dovednosti, tedy švihu. A to je pohybový úkol stejný jako u každého jiného dovednostního sportu, třeba skoku do výšky nebo gymnastiky. Golfový pohyb těla je velmi komplexní, hůl malá, míček malý a cíl daleko, a tak je výsledná rána dost náchylná na psychický stav hráče. Golf je strašně krutý a jak říkají Skotové: „Nikdy nikdo nemyslel, že by měl být spravedlivý…“ A tak je výsledkem psychicky nesmírně náročný sport, který je tak striktně individuální, že vás dožene snadno k slzám a k nejnižším stupínkům ponížení. A jen to vypadá na totální kolaps, zableskne se jedna neuvěřitelná rána, a horská dráha může pokračovat. Vybírat hole je alchymie, pokud je silný vítr a hrajete na kopcovitém hřišti. Jinak celkem ani ne.

Pomohly vám z obchodního hlediska v golfu vaše zkušenosti z předchozích působení?

V golfu mi z pohybového hlediska nesmírně pomohla pohybová průprava z tanečních let, jež byly „východiskem“ ze ztráty lyžování a tenisu mezi šestnáctým a sedmadvacátým rokem věku. Korporátní návyky jsou na podnikání na rozvíjejícím se trhu spíš na obtíž, vašemu okolí a nakonec i vám, ale některé dovednosti, jako třeba verbální prezentace, byly dobře použitelné při osvětové práci pro golf a třeba při jeho skupinové výuce. Marketingová odbornost je v českém golfovém prostředí takřka k ničemu, jelikož v golfu si každý myslí, že golfovému marketingu rozumí nejlépe on sám anebo že marketing se dělá, až si na něj vyděláme. (smích)

Je u nás golf na vzestupu, nebo prožívá stagnaci? Prorazil jste s ním také v Číně?

Golf je v Česku na velkém rozcestí, kdy se hledají nové směry a budují nové modely. V době jeho překotného rozvoje si každý myslel, že je na golf odborník, a tak máme fůru „skanzenů“ a modelů, které nefungují. Hlavně mediální obraz golfu a obecné povědomí o něm jako volnočasové aktivitě je u nás zcela špatný. Do Číny jsem v roce desátého výročí přenesl svůj golfový festival International GolfWeek, který byl během své existence v zahraničí populárnější než v ČR. V Číně jsem udělal dva ročníky, na prvním ročníku jsme měli na tiskové konferenci v Šanghaji 190 novinářů a 12 televizních štábů. Po jeho nečekaném úspěchu jsem podepsal smlouvu, že se IGW stane součástí Hainan Open, což je velká marketingová kampaň propagující ostrov Hainan jako oddychovou a golfovou destinaci. O pár měsíců později vyhlásil prezident Číny, že žádná čínská společnost nebude sponzorovat golfové akce, a bylo hotovo.

Co je na výstavbě golfového hřiště nejsložitější a jak moc je to investičně nákladné?

Nejtěžší je přesvědčit majitele pozemků, že golf nevydělává miliardy a nemůžou za půdu chtít nesmysl. Potom je nejtěžší potlačit ego majitele, aby necpal své designérské nápady vystudovanému designérovi. Těžké také je najít člověka na buldozer, který viděl a zná, jak vypadá super kvalitní hřiště, a umí to vaše vytvarovat. A potom je těžké najít subdodavatele na stavbu, kteří jsou v golfu odborníci a nechtějí vás strašně obrat, když v tom golfu jsou všude ty miliony. (smích) A poslední dobou zjišťuji, že pro některé golfové manažery je obtížné i překročit „český stín“ a zkusit dělat některé věci tak, jak se v rozvinutých golfových zemích dělají již třeba sto let.

Hledají se obecně investoři do golfu obtížně?

Dnes v Česku na samotné hranici nemožnosti.

Doporučil byste také pro trénink golfu minigolf nebo adventure golf? Jaké jsou odlišnosti a specifika různých druhů golfu?

Každý individuální sport je ohromná průprava do života a umožňuje náhled do vlastního nitra. Golf patří mezi cílové hry. Něčím v ruce musíte něco dostat někam. Velký golf se hraje vzduchem a na velké vzdálenosti, ostatní jako mini a adventure jsou jen ten „konec po zemi“, dvě tři rány po zemi do jamky z cca třiceti metrů. Nicméně jednotlivé druhy golfu mají společné, a tím jsou specifické oproti jiným sportům, že nehrajete proti soupeři přímo, ale zprostředkovaně přes hřiště. Vše je na vás a nelze se často moc vymlouvat. Psychologicky velmi zajímavé.

Může se golf naučit dobře a profesionálně hrát i starší člověk, dejme tomu padesátník či starší?

Rozhodně. V seniorské kategorii (od 50 let) je golf naprosto seriózní záležitost. Ve světě spousta lidí, kteří začali s golfem někdy v dospělosti, vzhlíží k seniorské kategorii právě jako k času, kdy se z nich stane, třeba poprvé v životě, špičkový sportovec.

Co je při golfové hře nejdůležitější?

Rozumná strategická úvaha a slušná dávka pohybové koordinace.

A co moderní technologie a golf? Hodně se nyní hovoří o Průmyslu 4.0, sdílené ekonomice a podobně. Zamíří i do takového sportu, jako je golf? Je pro ně nějaké využití?

Golf právě prošel „obdobnou“ revolucí. Vysokorychlostní kamery a laserové a radarové snímání chování hole, míče, pohybu částí těla a třeba přenosu váhy při švihu zbořilo několik mýtů tradovaných a oficiálně vyučovaných po staletí. Spousta věcí se za posledních patnáct let změnila. Míče létají mnohem dále, hole jsou snazší pro hru a pár dalších věcí. Golf je zase zpět jako ultramoderní sport, který je strašně sexy, a navíc je „přesně na lajně“, co se týče individualistického přístupu k životu dnešní doby.

Je možné také přemýšlet nad jinými věcmi, než je golf? Jak relaxujete?

Sledováním golfu v televizi. (smích) Ne vážně, pro mě je vlastní trénování a hraní golfu vždycky relaxace.

Děkuji za rozhovor.