Rozhovor s Danem Jiránkem, zástupcem výkonného ředitele Svazu měst a obcí ČR a jednatelem jeho pobočného spolku

Přes deset let byl primátorem města Kladna. K roli samosprávy říká, že při podnikání občanů města je možná důležitější nepřekážet než podporovat. Dnes je jednatelem pobočného spolku Svazu měst a obcí ČR, ve kterém byl i předsedou a výkonným ředitelem. Je také předsedou dozorčí rady Oblastní nemocnice Kladno.

Pocházíte z Mladé Boleslavi, s rodinou jste se pak přestěhovali do Kladna. Pracoval jste i v Poldi Kladno. Jak byste srovnal tato dvě města?

Obě města jsou si velmi podobná ve své průmyslové historii. Jinak Mladá Boleslav leží u řeky a je historickým městem, Kladno jako město je velice mladé. Velkou část obou měst tvoří sídliště postavená právě kvůli bouřlivému rozvoji průmyslu. Mladá Boleslav zůstala průmyslovým městem a je velmi důležitým ekonomickým centrem a dojíždí do ní spousta lidí za prací. Kladno část svého průmyslového dědictví ztratilo a velká část obyvatel jezdí za prací do Prahy, zejména na letiště. Ovšem Mladá Boleslav je také citlivější na změny v automobilovém průmyslu. Kladno má mnohem různorodější ekonomiku. Obě města mám rád.

V roce 2004 jste se na deset let stal primátorem Kladna, které bylo původně ocelářským a sportovním městem. Vy jste ho posunul také více ke kultuře. Jak se vám to povedlo?

Žádný primátor samotný město nikam neposune. V Kladně vždy kultura byla, bylo to historicky třetí město v království s profesionálním divadlem, mělo knihovnu i vydavatele knih, spousty výtvarných umělců i galerie, spousty dobrých muzikantů a hudebních klubů. Já se jen snažil občas na to upozornit, ocenit alespoň některé, chodit na výstavy, představení a koncerty – prostě jen to, co by měl dělat každý.

Jak se celkově změnilo Kladno během vašeho primátorství? Co jste tedy mohl ovlivnit sám?

Jak jsem říkal, sám nic. Měl jsem štěstí na spoustu šikovných a pracovitých lidí. Podařilo se nám velmi dobře využít peníze z EU fondů – opravit část sídliště Kročehlavy, zateplit a přistavět MŠ, z kasáren a KOKOSu vytvořit zázemí pro fakultu ČVUT, z Mototechny udělat knihovnu, dostavět halu BIOS, změnit Podprůhon, ve Švermově zavést kanalizaci, vytvořit i změnit parky u Kročehlavského rybníka, naproti nemocnici a podobně. Také se nám povedlo vyměnit okna na ZŠ a díky snaze ředitelek a ředitelů zlepšit jejich vybavení, opravit část školních kotelen, opravit silnice, ale z čeho mám největší radost, je, že se podařilo, a nejen mně, aktivizovat lidi v Kladně. Začalo se opravovat kino Sokol, pak i sokolovny, pro Montessori jsme společně sehnali větší prostory, spousta spolků začala dělat moc užitečné práce – speciální pečovatelské služby, Podprůhonští, dobrovolnické centrum Halda, sportovní kluby, amatérská divadla, fotografové, muzikanti a tak dále a tak podobně. Přežili jsme finanční krizi, kdy jsme museli v rozpočtu hodně škrtat, ale naučili jsme se postupně lépe komunikovat s občany, začali jsme zveřejňovat smlouvy, při projektech ve čtvrtích jsme pořádali besedy s občany nebo s předsedy společenství vlastníků jednotek na sídlištích a při velkých projektech, ovlivňujících život lidí v bezprostředním okolí, jsme s pomocí anket dospěli ke shodě, jak jim to prostředí alespoň trošičku zase zlepšit.

Poté, co Poldi Kladno skončilo, změnily se i pracovní možnosti ve městě. Zasáhlo to i dobu, kdy jste byl primátorem. Jak jste tuto situaci v pozici primátora řešil? Přibylo i více malých podnikatelů – živnostníků?

Bohužel pád Poldi přišel v době, kdy byla v Česku finanční krize, to bylo v letech 1996/1997. Snažili jsme se proto přilákat investory a vybudovat jižní průmyslovou zónu v areálu bývalé Poldi, která je dnes skoro celá zaplněná. Provedli jsme alespoň analýzu rizik a vyčistili prostor bývalých koksoven. Při podnikání je možná důležitější nepřekážet než podporovat. Takže jsme zrušili desítky městských vyhlášek, přestali vybírat poplatek ze vstupného či za zábor chodníku při opravách nemovitostí, rozšířili úřední hodiny. Doufám, že i fakulta se dvěma tisíci studenty přispěla k rozvoji zájmu o některé typy podniků. Také jsem se snažil vyřešit lepší dopravní spojení s Prahou, ale bez ochoty kraje to bylo velmi těžké.

Byl jste několik let předsedou Svazu měst a obcí. Nyní jste zástupcem výkonného ředitele Svazu měst a obcí ČR a jednatelem jeho pobočného spolku. Jak vidíte infrastrukturu v Česku? Jaký kraj a město vám nejvíce přirostly k srdci?

S infrastrukturou je to velmi složité, stále ještě spousta zvláště malých obcí nemá některou infrastrukturu vůbec a v některých větších je na hranici životnosti. Co se ukazuje jako obrovský problém, je to, že začínáme mít část území tak řídce osídlenou a s tak malou poptávkou po službách, že tam není možné ani infrastrukturu, ani služby provozovat za normálních ekonomických podmínek. Samozřejmě mi nejvíce k srdci přirostlo Kladno a jeho okolí. Ale České středohoří, které máme tak blízko, a vlastně ho vůbec neznám, je pro mne asi největším překvapením.

Města a obce vnímám jako základní stavební kameny každého státu. Jsou velké rozdíly mezi různými kraji?

Ano, mezi kraji, a ve velkých i uvnitř, jsou rozdíly obrovské. Nůžky se rozvírají čím dál tím rychleji a rozdíl mezi okolím Prahy a cípem Rakovnicka směrem k okolním krajům je větší než mezi kraji navzájem. Máme kraje a místa, kam přichází hodně mladých lidí, a pak také logicky místa, odkud skoro všichni mladí odcházejí. Zabránit tomu může podle mého jen podstatně lepší dopravní spojení, větší možnosti práce z domova a rozumná státní regionální politika.

Zdá se, že Česká republika je v současnosti výrazně rozdělena na velká města a venkov. Jak to vnímáte vy? Může primátor ze své pozice přispět k jejich sblížení?

Spíše vidím rozdíl mezi oblastmi rozvojovými, okolí Prahy, Brna, Hradecko-pardubická aglomerace, Mladoboleslavsko, Liberecko-jablonecká aglomerace, Plzeňsko, a oblastmi stabilizovanými s potenciálem růstu – Táborsko a Písecko, Havlíčkobrodsko, Olomoucko, a oblastmi s klesajícím lidským potenciálem – část severozápadních Čech, Jesenicko, Bruntálsko, část Moravskoslezského kraje, periferie na hranicích krajů a výběžky republiky. Primátor může přispět k rozvoji svého města a jeho blízkého okolí, to ostatní je už na společném působení primátorek, primátorů, starostek a starostů a na jejich vědomí, že svým způsobem máme zodpovědnost nejen za své město, ale i za občany v dalších obcích.

Jak vnímáte podnikatelské prostředí v Česku? Můžete je posoudit od dob, kdy jste pracoval v Poldi, pak v době vašeho primátorství na Kladně a dnes?

Změnilo se podstatně, je o trochu stabilnější, ale o mnoho zbyrokratizovanější. Těch předpisů, které by měl každý podnikatel znát, těch povinností, které musí plnit, a za každé porušení pokuta. Ostatně u obcí je to podobné, dříve starostka či starosta mohli většinu svého času věnovat obci, dnes ho musí věnovat papírům.

Co říkáte projektům, jako je Smart City? Jak byste si vy představoval město a vesnici budoucnosti? Lze tyto trendy uplatnit i v menším městě či na vesnici, něco jako Smart Village?

Ten název je trochu zprofanovaný, ale dělat rozumné věci, chytré věci, které lidem zjednoduší nebo usnadní život, které nebudou jen naoko, ale opravdu užitečné, lze dělat i v té nejmenší vísce. Samozřejmě je to vždy otázka, kolik to bude stát a co to pro obyvatele přinese. A zda není někdy lepší užívat selský rozum než dát na módní hity.

Jak relaxujete? Co vám dokáže nejvíc udělat radost?

Na stará kolena jsem poprvé v životě začal sportovat, takže kromě knih, hudby a fotografií, vše jen pasivně, jsem trošku začal běhat a cvičit jógu. Teď momentálně jsem po operaci očí, tak mám od všeho pauzu, ale za tři neděle snad znovu začnu. A nejlepší relaxace je dlouhá procházka v přírodě, kdy se člověk dozví něco zajímavého, něco udělá pro své tělo a něco krásného uvidí. Kdyby tak u toho šlo ještě poslouchat blues. (smích)

Děkuji za rozhovor.