Napadlo vás někdy, že byste měli mít základní lidské právo si „svůj stát“ vybrat, tedy se o své potřeby starat v komunitě lidí, které si svobodně vyberete a kterým věříte? Že když vás někdo nutí platit do společné kasy (veřejného rozpočtu) s jinými lidmi, které jste si svobodně nevybrali, je to zločin proti základním lidským právům? Že díky technologiím a internetu se můžete spojit s kýmkoli a určit si společně s ním, jak se – opět společně, sdíleně – budete nejen bránit zlu a zločinnému přerozdělování, ale také jak si stavět své vlastní (svobodné, dobrovolně sdílené a transparentní) sociální a zdravotní zabezpečení, školství a třeba i ekonomiku (sdílenou s těmi, které si dobrovolně vyberete, bez zásahů státu a bank)? Ano, přiznejme si to: sedli jsme na lep podvodu jménem stát, největší falešné jistotě moderních dějin: řešíme, jak má vypadat demokracie, jak mají vypadat státy, jak mají vypadat politici, zákony, kde se má kouřit – a úplně jsme přestali řešit, jak vypadají naše vlastní životy a životy našich rodičů, dětí a budoucích vnuků.

Co je vlastně na státu (a politicích) tak nebezpečné a zločinné? To, že jsou to povinní prostředníci našeho rozhodování, ale nemají žádnou odpovědnost za to, co zkazí, rozkradou či když někomu ublíží. Organizovaný zločin prorostl do státu a v klídku si přijímá své vlastní zákony, takže je legální. Realita sociálního státu a takzvané demokracie je tristní. Politici a jejich zákony a přerozdělování sedí – doslova – u vás v rodině u stolu a rozhodují. O každém vašem kroku, o tom, jak máte vychovávat děti, jak si spořit na důchod, co se naučit ve škole, o téměř každé vaší koruně, kterou vyděláte. A především: vy nemáte žádné odvolání, žádné právo reklamace, žádné právo z toho deficitního a podvodného zločinného systému odejít a přestat mu platit. Jakmile nemáte právo volby, jakmile neexistuje – v tomto případě vůči státu – žádná autonomní alternativa a konkurenční prostředí, které by na něj tlačilo a kultivovalo ho, žijeme automaticky v tyranii, které jde jen o vaše peníze.

Pojďme vytvořit sdílenou alternativu všech, kdo smýšlejí stejně. Propojme se a braňme se, jinak nemáme šanci na lepší svět pro vlastní potomky, kteří se narodí do dluhového otroctví.

Michal Hájek, Česko2050