Rozhovor s Pavlem Kysilkou, bývalým guvernérem ČNB a zakladatelem a předsedou správní rady 6DAcademy

Je předním českým ekonomem. V letech 1992 až 1999 byl členem bankovní rady, viceguvernérem a guvernérem České národní banky. V letech 2011 až 2015 byl generálním ředitelem České spořitelny. V roce 2016 založil 6DAcademy a je předsedou její správní rady. Říká například, že ať se nám to líbí nebo ne, prožíváme epochální přelom.

Již koncem 80. let a začátkem 90. let jste působil v Ekonomickém ústavu ČSAV a začátkem 90. let jste pracoval jako poradce ministra pro hospodářskou politiku a rozvoj České republiky. Zaměřoval jste se i na problematiku transformace socialistického hospodářství na tržní ekonomiku a podporu vzniku malých a středních podniků. Jak vnímáte s odstupem času tuto dobu? Co bylo tehdy nejsložitější?

V Ekonomickém ústavu jsme se v užší skupině polotajně věnovali transformaci socialistických ekonomik na tržní, a v přelomových dobách po listopadu 1989 jsme tak měli celkem jasno. Extrémně složité ale bylo o transformační vizi přesvědčit společnost a politicky ji prosadit v relativně krátkém období po listopadu. Naštěstí se to podařilo a vyhnuli jsme se nekonečným peripetiím a tápání, které postihly pár jiných zemí. 

Byl jste také v letech 1992–1993 vedoucím týmu zabývajícího se přípravou a realizací měnové odluky od československé koruny a zavedením české koruny ve spolupráci se zástupci České spořitelny, České pošty, Komerční banky, armády, policie, Útvaru rychlého nasazení a Ministerstva financí a vnitra a dalšími. Podle čeho jste se řídili? Měli jste nějakou inspiraci v zahraničí? 

Znal jsem dobře Rašínovu reformu z roku 1919 a také nešťastné měnové reformy z poválečného období. Když jsem dostal měnovou odluku a zavedení české koruny na starosti, byl jsem naštěstí připraven, neboť čas na studium prostě nebyl, museli jsme jednat. 

Jako člen týmu Mezinárodního měnového fondu jste se ve druhé polovině 90. let podílel i na zavedení národních měn v Moldávii, Gruzii, Turkmenistánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu. Využil jste své předchozí zkušenosti z měnové odluky a zavedení české koruny, či to bylo něco úplně jiného? V čem jsou tyto ekonomiky specifické? 

Technickou stránku naší odluky a zavedení koruny jsem plně využil. Komunikační, mediální a politickou přípravu ve zmíněných zemích jsme ale museli šít dané zemi na tělo. Všechny se od nás navíc lišily obrovskou mírou nedůvěry ve vládu, centrální banku, měnu. V Moldávii jsem dokonce šel zavedení jejich národní měny oznámit do televize, jejich činovníci neměli odvahu ani znalosti. 

Jako zkušený makroekonom a bankéř jste spíše pro ekonomiku řízenou státem, či tržní ekonomiku s volnější rukou trhu? Jak to vidíte na základě vašich zkušeností jako bankéř – guvernér České národní banky na straně jedné a podnikatel na straně druhé? 

Stát nemá v ekonomice téměř co pohledávat. S výjimkou nastavení pravidel a hlídání jejich dodržování a takzvaných externalit.  A samozřejmě péče o ty, kdo se o sebe nemohou postarat sami. Státy znovu a znovu selhávají ve všem, na co v ekonomice sáhnou, a nejhorší je, že se polovzdělaní politici nehodlají poučit. Samozřejmě že za jejich paragrafovým a dotačním aktivismem stojí i jejich korupční zájmy. 

Dnes po téměř třiceti letech od sametové revoluce přichází celosvětově digitální revoluce, kdy i Česká republika bude muset projít další transformací, pokud nechceme zůstat zaostalou ekonomikou. Mají tyto transformace podle vašich zkušeností nějaké podobné rysy? Dají se využít zkušenosti z minulosti, či je to úplně něco nového?

Jde o dva naprosto rozdílné fenomény. Transformace na tržní ekonomiky byly systémovými změnami. Zejména pravidel a vlastnictví. Digitální revoluce je typově blízká průmyslové revoluci, u obou šlo a jde o časově koncentrovaný průnik nových technologií do našich životů, práce a podnikání, což zasahuje do téměř všech aspektů společnosti. 

V 6DAcademy je vaším mottem, že digitální revoluci přežijí jen ty firmy, které projdou hlubokou transformací. Jde více o transformaci v myšlení lidí, pracovních návycích, stylu řízení, či více o transformaci technologií jako takových? Co tím máte konkrétně na mysli? 

Máme na mysli v prvé řadě transformaci byznysových, obchodních, datových, komunikačních, pracovních a kooperačních modelů. A to s cílem maximálně využít benefitů nových technologií a ty optimálně spojit s rolemi lidí, kultury a leadershipu. 

Hodně se hovoří o tom, že Průmysl 4.0 přinese větší nezaměstnanost, protože digitálně řízené stroje nahradí pracovní síly. Na jedné straně je další technický pokrok lidstva možná na úrovni někdejšího vynálezu parního stroje a elektřiny, na druhé straně možná větší nezaměstnanost. Je na to Česká republika připravena? Co s lidmi, kteří nebudou schopni či se nebudou chtít učit novým technologiím? 

Nepoužívám termín Průmysl 4.0, je zoufale nevýstižný. Platí, že technologie nás vytlačují z rutinních, namáhavých, monotónních, chybových a nebezpečných činností. Jejich nasazení ale vytváří více pracovních příležitostí, než kolik jich likvidují. Země s nejvyšším stupněm robotizace a nasazení umělé inteligence mají nejnižší nezaměstnanost. Nesmíme konkurovat strojům, to je předem prohraný boj. Technologie uvolňují naši energii a čas na role, na které stroje nedosáhnou. Například technici v autoprůmyslu, energetice, finančnictví atd. se v jejich oboru posouvají do rolí poradců nebo designérů a prodejců komplexních integrovaných řešení pro celý životní cyklus klienta. To vše sledujeme i ve zdravotnictví, vzdělávání, právu, a dokonce i v IT. Že se to neobejde bez celoživotního vzdělávání, kde své síly musí spojit jednotlivci, firmy a školy, je zřejmé. 

Věnujete se nejen ekonomii a podnikání, ale také kultuře a charitě. Jste zakladatelem expozice horáckého sklářství v Českých Milovech. Co vás k tomu inspirovalo? Máte kořeny sklářského umění v rodině?

Vůbec. Kromě toho, že mne to řemeslo vždy fascinovalo, jsem se mu nikdy soustavně nevěnoval. Koupil jsem ale jeden zchátralý objekt na Vysočině a posléze zjistil, že to je sídlo skelmistra světově proslulé Milovské hutě z devatenáctého století. Odtud byl už jen krok k rozhodnutí udělat z části objektu expozici českého a horáckého sklářství, natočit film a vybudovat sbírku starého českého skla. Vše bez dotací, za které bych se styděl. 

Budou i vaše děti bankéři či podnikateli? Chodí k vám pro cenné rady?

Bankéři naštěstí nebudou, každý má svůj zajímavý obor. Od učitelství dcery po digitální multimediální tvorbu u kluků. A poslouchat rady rodičů? To přece nefunguje. Vlastní studium a zkušenosti ano. 

Čeho byste chtěl v profesním i soukromém životě ještě dosáhnout? 

Ať se nám to líbí nebo ne, jsme to my, kdo prožívá epochální přelom, digitální revoluci. Majitelé a lídři firem mne a 6D vytěžují pro transformaci na digitální věk. Fascinuje mne vidět, jak se ze spících firem a manažerů opět stávají dynamické, konkurenceschopné a exponenciálně myslící týmy. To mne baví a naplňuje.

Děkuji za rozhovor.