Rozhovor s Janem Vokurkou, zakladatelem a jednatelem firmy Kitl

Je velkým patriotem. A prý už od dětství věděl, že chce podnikat. Našel staré recepty od doktora Kittela a snaží se jeho odkaz šířit dál. Firma Kitl vyrábí sirupy – bylinné likéry, medicinální vína či medoviny. Jak sám říká, věří, že starost lidí o výživu je dlouhodobý trend.

Pocházíte z rodu lékařů a lékárníků. Váš pradědeček Antonín Wellner byl spolumajitelem věhlasné dobrušské firmy Josef Archleb – výrobce léčivých vín a likérů. Chtěl jste být vy sám víc lékař, nebo lékárník?

Odmalička jsem věděl, že chci být podnikatel. Některé děti si prý hrají na doktory nebo učitele. Já, když jsem se naučil číst a psát, jsem začal přemýšlet nad podnikáním. Měl jsem to zkrátka v sobě. A tak, i když jsem po vysoké zamířil do korporací, věděl jsem, že to není napořád.

Jste členem Cechu českých vinařů, což je profesní organizace vinařů z českých vinařských oblastí. Věříte, že ve vínu je pravda? Jaké víno byste nám doporučil?

Do cechu mě přivedla jednak moje zvídavost, jednak obchodní partneři, s nimiž jsem Kitl začínal budovat. Jsou vinaři tělem i duší. A i proto asi byly naše první výrobky založeny na víně, například Šláftruňk nebo Šumavské bylinné. Já se však za odborníka na vína nepovažuji. Zeptejte se mě na sirupy, a poradím moc rád. A snad i fundovaně. O vínu můžu mluvit z pohledu běžného konzumenta. A ze své zkušenosti bych doporučil – nebát se experimentovat. Objevovat nové značky, malá vinařství a netradiční oblasti. Ne vždy je to výhra, ale občas jsem velmi příjemně překvapen.

Jaké byly začátky podnikání? Cítil jste nějakou návaznost na své předky? Kde jste našel recept na bylinný likér?

Cítil jsem spíše pouto ke svému regionu. Jsem velký patriot, a i proto jsem chtěl začít podnikat tady, v Jizerských horách. Objevili jsme v archivech postavu doktora Kittela, kdysi legendárního jizerskohorského léčitele, ke kterému jezdil pro radu i císař. Rozhodli jsme se navázat na jeho odkaz a díky práci s historickými materiály se dostali k mnoha dobovým receptům. S žádným z nich bychom však v současné době neuspěli. Nadrcené vši nebo netopýří vnitřnosti by nám potravinářská inspekce neschválila. Stejně jako byliny, které se dřív běžně užívaly, ale dnes jsou na seznamu buď chráněných, nebo jedovatých rostlin.

K tradicím se ale přesto hrdě hlásíte?

To ano. Inspirujeme se přírodou a historií. A zjišťujeme, že čím dál víc lidí má stejný přístup. Chtějí znát původ a složení toho, co jedí a pijí. V našich začátcích byly například bio potraviny okrajovou záležitostí, nyní je to trend. Složení našich sirupů, které od počátku děláme co nejjednodušší a nejzdravější, zajímá poslední dobou mnohem více zákazníků než před lety.

Provozujete i muzeum pana Kittela v Krásné u Pěnčína, kde věhlasný lékař žil. Chcete dokončit i opravu jeho původního domu, do Pěnčína na Jablonecku chcete postupně přestěhovat i svoji výrobu. Řekl jste: „Nechceme mít jen jeho značku, ale také udržovat v povědomí jeho odkaz.“ Co pro vás odkaz pana Kittela znamená? Představte nám ho trochu.

Doktor Kittel žil v 18. století ve vesnici za Jabloncem nad Nisou. Už za svého života se stal legendou, nejen díky svým výjimečným schopnostem, ale třeba i proto, že vybudoval veliký dům, zvaný Burk, v němž nemocné léčil. Bohaté, ale i chudé, což v té době bylo něco nevídaného. Vypůjčili jsme si jeho jméno, ale nechceme z toho jen těžit. Hned v začátcích našeho podnikání jsme se začali věnovat i odkazu starého doktora. Provozujeme veřejné sbírky, pomáháme s opravami místa, kde působil, zřídili jsme muzeum, které jej připomíná, a zapojili jsme se i do rekonstrukce Burku. Dříve chátrající místo je dnes vyhledávaným výletním areálem, pořádají se zde poutě, vybudovali jsme i naučnou stezku.

Používáte i jeho způsob obchodu? V čem bylo potřeba jeho odkaz zasadit do dnešní podnikatelské praxe?

Obchodní vzory mám zcela jiné. Ale lidsky je pro mě doktor Kittel velkou inspirací. Líbí se mi jeho myšlenka sdílet úspěch s okolím, vracet společnosti to, co se nám daří, a nezištně pomáhat, pokud si to mohu dovolit. Stejně jako on se snažím přemýšlet v dlouhodobém horizontu, nepotřebuji vytěžit maximum teď a tady. Výhodou asi je, že nejsem majetnický. Podnikám proto, že mě to opravdu baví.

Vyvážíte bylinný likér také do zahraničí? Jaké jsou vaše zkušenosti s exportem? Kam vyvážíte nejdále?

Export sirupů se v posledních letech rozbíhá, ale zatím není naší prioritou. Nejprve jsem chtěl vybudovat silnou značku tady v Česku. Nicméně zákazníky máme například v Německu nebo na Slovensku. Nejdál koupíte Kitl v Austrálii, kde máme obchodní zástupkyni. Sama nás oslovila, protože se jí naše produkty líbily.

Vyrábíte i jiné produkty než jen bylinný likér. V současné době se obecně zvyšuje nárok na bio potraviny. Myslíte si, že se jedná o módní vlnu, nebo je v tom i nějaký dlouhodobější zájem o zkvalitnění způsobu výživy?

Sám doufám, že jde o dlouhodobý trend a že bude ještě nabírat na síle. Fandím zdravému způsobu života, a když jdu nakupovat, také zkoumám složení toho, co dávám do košíku. Mnozí Češi jsou sice skeptičtí, ale celosvětově jde o ohromný trend. A ze zkušeností víme, že k nám, sice se zpožděním, ale s jistotou dorazí.

V současné době se také prosazuje, aby výrobky v zemích EU a ČR měly stejnou kvalitu. Jaký je váš názor?

Líbí se mi, že každý region má své chutě, zvyklosti i recepty. Rád to sám zkouším, když jsem na cestách. Ale ve světě byznysu hrozí riziko nekalé soutěže a je třeba mít tyto věci ošetřené. Takže, i když mnozí nesouhlasí, myslím, že by pod stejnou značkou mělo být všude to stejné. A týká se to pochopitelně i kvality.

Hledáte nové receptury na vaše produkty také v cizině?

Inspiraci hledám na každém rohu, cizinu nevyjímaje. Ale je pro mě důležité jít pak vlastní cestou. Pokud mě v zahraničí zaujme nezvyklý produkt, přemýšlím o tom, jak by se jeho složení, obal nebo třeba způsob užívání daly využít i jinak. Rozhodně nepůjdu a neudělám kopii. Chci objevovat nové možnosti a vytyčovat trendy, ne vlát v závěsu za těmi úspěšnými.

Co myslíte, že by řekl váš pradědeček na váš bylinný likér – sirup?

Věřím, že by hrdý byl.

Děkuji za rozhovor.