Recenze novely zákona o svobodném přístupu k informacím a zákona o registru smluv. Hodnocení Ekonomického magazínu: 30 %

Autor: Poslanecký návrh (Piráti)

Stanovisko vlády: Neutrální

Datum předložení: leden 2018

Pokud byste hledali v dnešní politice lék na všechny neduhy, pak je to transparentnost. Kudy teče, tudy léčí, všechny nešvary ničí. Nepřekvapí proto, že svoji první poslaneckou iniciativu se Piráti rozhodli věnovat novele zákona o svobodném přístupu k informacím a registru smluv. Hned na úvod je dobré zmínit, že se jedná o dva návrhy, které spolu v zásadě nijak nesouvisejí, kromě toho, že zabezpečí další koňskou dávku transparentnosti.

Novela zákona 106 reaguje na nález Ústavního soudu, který v červnu 2017 rozhodl, že povinnost státního podniku poskytovat podle tohoto zákona informace ještě neodůvodňuje stejný závěr vůči klasickým obchodním společnostem, které podle ústavních soudců představují typický příklad soukromoprávního subjektu, vůči němuž se, pokud jde o ukládání povinností, musí v plné míře uplatnit ústavní záruky základních práv a svobod.

Nález připouští možnost zveřejňovat informace obchodních společností pouze ve veřejném zájmu. Ten spatřuje výlučně v případech, kdy je právnická osoba příjemcem veřejných prostředků a požadovaná informace by se týkala nakládání s nimi. Zveřejňování dalších informací o činnosti obchodních společností s většinovou majetkovou účastí státu nebo samospráv by mohlo vést k oslabení jejich konkurenceschopnosti na trhu.

Poskytování informací obchodními společnostmi s majetkovou účastí státu nebylo záměrem zákonodárce. Povinným subjektem se staly až rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, který značně aktivisticky rozhodl, že ČEZ je povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Jako důvod soud uvedl, že jej ovládá stát a poskytnutí citlivých informací může ČEZ odepřít, jen pokud by šlo o jeho obchodní tajemství.

Pro zachránce státu je ČEZ především veřejným nepřítelem, a proto nyní Piráti chtějí společnostem ovládaným státem nebo samosprávou povinnost zveřejňování informací uložit zákonem. Obchodní tajemství chrání platný zákon, tak jaképak s tím ciráty. A aby toho nebylo málo, ukládají navíc všem povinným subjektům uvádět při zápisu do jakéhokoli veřejného rejstříku, že spadají pod zákon 106, aby v tom žadatelé o informaci měli jasno.

Návrh zákona ignoruje závěr Ústavního soudu, že obchodní společnosti nejsou veřejnou institucí: podřazení určité obchodní společnosti pod tento pojem by bylo možné jen v případě, že by tato naplňovala definiční znaky veřejné instituce a současně by veškeré právní následky spojené s tímto jejím postavením šly výlučně „k tíži“ veřejné moci. Pokud se obchodní společnosti do zákona doplní, na námitkách Ústavního soudu to nic nemění.

Druhá část pirátského návrhu se týká registru smluv. Před koncem minulého volebního období prošla výjimka pro uveřejňování smluv obchodních společností ve většinovém vlastnictví státu nebo samospráv, pokud tato smlouva byla uzavřena v běžném obchodním styku v rozsahu předmětu činnosti nebo podnikání uvedené právnické osoby. Vítězství rozumu ale nikdy není konečné.

Piráti chtějí výjimku zrušit. I v tomto případě platí námitka, že zveřejňování smluv firmami vlastněnými státem, obcemi nebo kraji by je znevýhodnilo před konkurenčními podniky, které povinnost uveřejňovat smlouvy nemají. Pirátům to nevadí, protože se asi domnívají, že zisk není u těchto společností to hlavní. Svými návrhy ovšem nepoškozují jen erár, ale i menšinové vlastníky, pro něž je naopak zisk až na prvním místě.

Když vezmete, dejme tomu, správný princip a nadřadíte jej nad všechny ostatní, jste na cestě do pekel. Transparentnost může mít význam ve veřejné sféře, ale stejné nároky nelze promítat do soukromoprávních vztahů, kam obchodní společnosti patří, ať už je vlastní kdokoli. Dnes si posvítíme na státní firmy, pak přijdou na řadu soukromé a nakonec kapsy a ložnice všech. Každý lék se snadno změní v jed, je-li ho moc.