Rozhovor s Lenkou Bradáčovou, vrchní státní zástupkyní v Praze

Vyrůstala v Kostomlatech pod Řípem, později žila v Roudnici nad Labem. Po ukončení roudnického gymnázia pokračovala studiem práva a právní vědy na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Tu absolvovala v roce 1998 a získala zde cenu Karla Engliše pro nejlepší studenty společenskovědních disciplín. V roce 2001 dokončila postgraduální doktorské studium v oboru veřejné právo. V současné době je vrchní státní zástupkyní v Praze. Říká, že ji nejvíce potěší rozhovor s chytrým a dobrým člověkem.

Chtěla jste být vždycky právničkou, nebo jste váhala ještě mezi právnickou a jinou kariérou?

Celý svůj dětský život jsem chtěla být učitelkou historie a českého jazyka. Zvrat přišel na konci gymnaziálních studií. Zásadní vliv na změnu mého rozhodnutí měl nově příchozí učitel občanské nauky. Sedmdesátník, vitální inženýr chemie, který prošel koncentračním táborem. Během svého krátkého angažmá nás zformoval daleko více než mnozí další. Především díky němu jsem si dala přihlášku na právnickou fakultu.

Jde podle vás ruku v ruce právo a spravedlnost?

Největší skepse lidí pramení z toho, že si tyto pojmy ztotožňují. Právo a spravedlnost nejsou totéž. Právo je „pouze“ regulativní systém norem. Vedle toho spravedlnost je kategorie, která se neodráží jen ve vztahu k právu, ale i k jiným hodnotám, k sociálním pozicím lidí. Každý vnímá spravedlnost různě. Soudy, potažmo státní zastupitelství, by se měly snažit, aby bylo s využitím řádné aplikace práva nalezeno správné rozhodnutí. Onu spravedlnost vnímají především jako férovost: rovnost lidí před zákonem a v procesu. Soud by měl hledat správné rozhodnutí, které budou v optimálním případě všichni vnitřně vnímat jako spravedlivé. Ale to je ideální případ.

Je ve vaší profesi výhoda, nebo nevýhoda být ženou?

Takto o tom nepřemýšlím. Justice není pánským klubem, ale pravdou je, že ve vysokých justičních funkcích se ženy vyskytují spíše výjimečně. Ale nejen u nás. To platí v celém evropském prostoru. Mužské a ženské myšlení vykazuje v určitých situacích rozdíly a je tomu tak správně. To se v konkrétní situaci může jevit jako výhoda, jindy naopak. Důležité je bez ohledu na pohlaví zůstat i v situacích, kdy musíte rozhodovat pod tlakem, čestným a slušným člověkem.

Podle časopisu Forbes jste nejvlivnější ženou v ČR. Co na to říkáte?

Přistupuji k tomuto označení s pokorou a vnímám je jako ocenění mých schopností přetvářet vize v činy. Vliv pro mne představuje příležitost prosazovat a měnit věci kolem. Ale vliv a s ním spojená moc s sebou nesou velkou odpovědnost za změny, které činíte. Jsou spojeny s povinnostmi jako být na sebe přísný, přemýšlet nezávisle, podněcovat komunikaci a neztrácet ideály.

Jaký je podle vašeho názoru stav práva u nás? Nekomplikují novelizace novel právních předpisů orientaci v právním systému?

Je takový, jaký si zasloužíme. Takový, jaký vychází z rukou zákonodárce, kterého si volíme. Za stav práva jsme tedy přeneseně zodpovědni všichni. Ti, kdož se na samotném legislativním procesu podílejí, by však měli při tvorbě postupovat uvážlivě a umět předvídat dopady. A to už vyžaduje zkušenost. A ti, kdož změny přijímají, by měli dbát rad odborníků. Právo by mělo být vnitřně nerozporuplné, a čím více norem a jejich změn produkujeme, tím se nám to méně daří. Současně by mělo být účelné, reagovat na skutečné potřeby společnosti a být efektivní. Zdá se, že my často bezkoncepčně, nesystémově a prchlivě reagujeme na momentální společenskou náladu a tu bez analýzy dopadů promítáme do právního řádu. To ovšem provokuje právní nihilismus a nepředvídatelná soudní rozhodnutí. Právní kultura patří neodmyslitelně ke kultuře země. Tak si odpovězme na otázku její úrovně každý sám.

Aktuálně se chystá novela daňového řádu, která by umožnila správci daně prolamovat mlčenlivost advokátů či notářů. Není to už příliš velký zásah do tradičního práva, že se do institutu mlčenlivosti prolomí i obyčejní úředníci?

Položme si otázku, co je vlastně v dnešním pojetí práva na evropské úrovni tradiční. Jsme součástí globálního světa a přijímáme mnohem více mezinárodních závazků i v oblastech, v nichž to naše představa před lety vůbec nepřipouštěla. Především je však třeba se ptát na důvody a účel. Zda je prolomení takového institutu pro naplnění legitimního cíle nezbytné. A pokud dojdeme k závěru, že ano, potom je třeba zvolit účinné pojistky před zneužitím.

K tomu obecně jsou pod záminkou boje s terorismem a proti praní špinavých peněz přijímány zákony, které postupně oklešťují lidská práva. Nedostáváme se postupně do nějaké změny paradigmatu v chápání a uplatňování práva?

Nemohu beze zbytku souhlasit s tvrzením, že pod záminkou. Primárně si musíme přiznat, že v dnešním světě mnoha statků, kterých jsme dosáhli, požaduje většina z nás po politické reprezentaci zajištění především naprostého veřejného bezpečí a pořádku. Opakovaně slyšíme politiky opakovat, že patříme k nejbezpečnějším zemím světa, a nechceme bezpečí ztratit. S tím jsou však v dnešním světě bez hranic, které nemá ani organizovaný zločin a terorismus, spojena mnohdy i omezující bezpečnostní opatření. Důležité však je, abychom udrželi rovnováhu. A zajištění jednoho ze základních práv jsme nedocílili nikoli nezbytným potlačením jiných.

Někdy si říkáme, jak si mohl Mojžíš vystačit s Desaterem. Jak to vidíte vy?

Dalo by se odpovědět, že vystačil, protože svět nebyl tak složitý. Ale to je příliš velké zjednodušení. Lidé dříve daleko více respektovali i jiné normativní systémy; pravidla obecně akceptovaná, ať už sepsaná na papíře, nebo předávaná tradicí. Sankcí bylo veřejné opovržení, ztráta příslušnosti k elitě, vyloučení z odborného dialogu. Počítalo se s pocitem studu za hanebné jednání. My na to zapomínáme a chceme, aby to za nás vyřešilo právo.

Dovolím si parafrázi slov pana doktora Čermáka, bývalého předsedy advokátní komory a bývalého ministra spravedlnosti. Právo a morálka existují vedle sebe a vzájemně se přetlačují. Když právo přetlačuje morálku, objeví se situace, kdy právo poskytuje ochranu i těm, kterým by ji morálka nikdy neposkytla, a proto se dostavují pocity nespravedlnosti.

V současné době se stále více mluví o politické korektnosti, kritickém myšlení. Mnohdy nám připadá, že se lidé bojí převzít odpovědnost za svá rozhodnutí. Může to mít dopady pro společnost?

V dnešním světě mediality, toku informací, nikoli vědění, kde se lež předkládá coby jiná povolená interpretace pravdy, je kritické myšlení pro naše rozhodování zásadní. Pro sebe jsem si tento pojem již před lety definovala jako zdravý rozum, který je předpokladem správného úsudku a analýzy informací. Pro politickou korektnost nemám příliš pochopení v situacích, kdy není vnímána jako požadovaná mezilidská slušnost, ale slouží jako kouřová clona při definování vlastních názorů a omluva pro jasné definování problémů. V tomto s vámi souhlasím. Svou významnou roli zde sehrává rovněž vzdělávací proces, který vnímám, co do upevňování víry v základní hodnoty, a s tím spojenou zodpovědnost, jako nedostatečný. A možné dopady? Pro liberální demokratický právní stát zásadní. Lidé mohou, ať již z nedostatku důvěry v její představitele, či pod tíhou lživých zpráv rozhodnout o zcela jiném uspořádání.

Jak vidíte z vašeho pohledu úroveň podnikatelského prostředí a práva?

Nejsem odborníkem na tento obor práva. Připadá mi však, že onu obrovskou dynamiku, která je charakteristická pro podnikatelské prostředí, se ne vždy podaří právním normám včas zachytit a nastavit fungující vztahy. Ale především mi chybí potřebná stabilita. To znamená, nechme normy fungovat beze změny alespoň po dobu, která je způsobilá nám ukázat, zda fungují. V efektivitě fungování norem a jejich soudní vymahatelnosti často platí, že neustálé změny a snaha po dokonalé normě jsou kontraproduktivní. Stále se měnící složité normy znejisťují nejen své adresáty, ale i ty, kdo je aplikují.

Mluvilo se také o tom, že ekonomický vývoj po roce 1989 nebyl pevně ukotven do právního rámce. Je jasné, že zpětně tyto věci v souvislosti s tím, co se stalo, vidíme jinak, ale dalo se těmto věcem podle vás nějak zabránit?

Nevím, zda zabránit, ale dopady by nebyly místy tak fatální, pokud by se tehdy nepodcenila úloha práva.

Může člověk ve vašem postavení na chvíli vypnout? Co vás dokáže nejvíce potěšit?

Rozhovor s chytrým a dobrým člověkem.

Měla jste v rodině vzor týkající se vašeho současného povolání?

Nikoli, nikdo z mých předků se právu nevěnoval, ale měla jsem v prarodičích veliký vzor lidský. Značnou část svých životů prožili v nelehkých dobách, a přitom si nikdy nestěžovali na osud, nic pro ně nebylo nemožné a bránili i malým křivdám. Moje babička mě učila, že překážkou štěstí je nespokojenost s vlastním způsobem života spojená s touhou po věcech, které vlastně vůbec nepotřebujeme.

Děkuji za rozhovor.