Rozhovor s Jiřím Hynkem, prezidentem a výkonným ředitelem Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky

Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Postupně se z pracovníka technologického rozvoje vypracoval do vrcholných manažerských pozic. Dnes zastává pozici prezidenta a výkonného ředitele Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky. Říká, že na jeho ženě Elišce je obdivuhodné, jak dokázala upřednostnit děti a rodinu před vlastní kariérou. Teplo rodinného krbu umí nejen vytvořit, ale i udržet.

Jste absolvent matematicko-fyzikální fakulty a jste původně kybernetik? Co vás k tomu přivedlo?

Mě matematika vždy bavila. Zatímco řada spolužáků měla z hodin matematiky strach, já se na ně těšil. Už na základní škole jsem navštěvoval nepovinný předmět pokročilé matematiky se staršími spolužáky a zúčastňoval se pravidelně matematických a fyzikálních olympiád. Možná k tomu přispěly i geny po mamince, která byla učitelkou matematiky a fyziky. Během gymnaziálních studií jsem se si díky svým úspěchům v matematických a fyzikálních olympiádách vydobyl docela respekt u části pedagogického sboru a pravidelně se zúčastňoval různých soustředění a seminářů. S úsměvem občas vzpomínám na mého učitele matematiky, který se mě na začátku hodiny zeptal, jestli mám nějakou práci či chci poslouchat probírané učivo. Většinou jsem to, co se učilo, už znal, tak jsem řešil úlohy korespondenčních matematických seminářů. Když se psala písemka, dostávali jsme dvě skupiny příkladů tak, aby spolusedící nemohli opisovat. Spočítal jsem rychle příklady obou skupin a rozdal po okolních spolužácích. Tak jsem některým pomáhal vylepšit známky. Díky úspěchům v olympiádách jsem měl možnost jít bez přijímacích zkoušek na Matematickou fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. V posledním ročníku gymnázia mi rodiče koupili programovatelnou kalkulačku TI-57. To rozhodlo o výběru studijního oboru s názvem Matematická informatika, teoretická kybernetika a teorie systémů, který jsem pak na matfyzu vystudoval, ač jsem hned na začátku studií poznal, že programovatelná kalkulačka s oborem nikterak nesouvisí.

Byl jste generálním ředitelem Karlovarského porcelánu? Jak se stane z kybernetika generální ředitel v křehkém porcelánu?

Cesty lidí jsou nevyzpytatelné, což byl přesně případ i můj. Navíc mám rád životní výzvy. Svou pracovní kariéru jsem začal v podniku Tesla Kolín v oddělení technologického vývoje. Moje manželka byla z Karlových Varů a v Kolíně se jí nelíbilo. Proto jsme se přestěhovali na Karlovarsko a já začal pracovat jako programátor v Družstevním podniku výpočetní techniky. Po samotové revoluce jsme si s kolegy založili vlastní softwarovou firmu. Od nasazování software byl už jen krok k poradenství oblasti řízení. Tehdy bylo cílem ulehčit lidem pomocí programů stereotypní práci, zjednodušit administrativu a zefektivnit řízení. Jak je to v kontrastu s dneškem, kdy nás počítače většinou připravují o čas, který bychom mohli věnovat něčemu užitečnějšímu. V roce 1990, když jsme začali podnikat, tak jsem byl takový typický „ajtík“ a ještě rebel. Chodil jsem převážně v riflích, oblek bych na sebe nevzal ani za nic a do práce i k zákazníkům jsem jezdil většinou na kole.

Kdy jste „přestoupil“ z riflí do obleku?

Když jsem se stal poprvé ředitelem. Tehdy ředitelství Karlovarského porcelánu, které bylo naším zákazníkem, vypsalo konkurs na generálního ředitele. Přihlásil jsem se a vyhrál. Od té doby je pro mě svátkem, pokud někam nemusím jít v obleku, i když rebelství mi trochu zůstalo.

Dnes zastáváte pozici prezidenta a výkonného ředitele Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky. To vypadá na další velký zlom v životě.

Karlovarský porcelán byl privatizován jinak, než jsem si přál. Proto jsem změnil zaměstnání a šel pracovat do Prahy. Nastoupil jsem do vedení firmy Praga, kde jsem měl na starost získávání nových zakázek. Jednou z prvních byla účast na projektu nového hnacího agregátu pro tank T-72. Na vývoji a výrobě jsme spolupracovali s americkou firmou Allison, britskou Perkins a izraelskou Nimda. Tak jsem se poprvé dostal do kontaktu se zbrojním průmyslem a zůstalo mi to dodnes. Později jsem byl v Asociaci obranného a bezpečnostního průmyslu ČR zvolen jako viceprezident pro průmysl, a nakonec i jako její prezident.

Jste členem Mensy ČR a šachista. Pomohly vám někdy šachy ve vaší profesi? Nakolik je potřeba také diplomacie?

Šachy neodlučitelně patří k mému životu. Dlouho jsem hrával závodně na úrovni národní ligy za Lokomotivu Kolín. Šachy mi pomohly i nastoupit na základní vojenskou službu k pražskému útvaru, abych mohl hrát za armádní oddíl ÚDA Praha. Ale to hlavní, co mi daly, je schopnost strategického uvažování. V šachové partii musíte být schopen vytvořit vlastní strategický záměr a umět zjistit ten soupeřův. Musíte být schopen analytického myšlení, využívat slabin soupeře a umět taktickými manévry posílit svoji pozici. A naučí vás to vyhrávat i prohrávat. To vše se hodí pro profesní, ale i soukromý život. Diplomatické schopnosti jsme získal v mezinárodním obchodu, kterým se střídavě zabývám už dvacet pět let. To vše jsou nedocenitelné zkušenosti, které mi umožňují svou práci dělat ve prospěch nejen českého obranného průmyslu, ale hlavně své země.

Vaše žena je milovnice jazyků, dokonce hovoří pěti jazyky. Jak jde matematika a jazyky dohromady? Doplňujete se hodně ve vašich profesích?

Matematika a jazyky nemají mnoho společného. Moje myšlení je hodně analytické, ve všem hledám logiku a souvislosti. Umím si řadu mnohdy komplikovaných věcí odvodit, ale naučit se básničku nazpaměť je pro mě úkol vysilující. To platí i o učení slovíček cizích jazyků. Manželka Eliška s učením jazyků nemá žádné problémy, ale k matematice si kladný vztah nenašla. Hlavní je, že si ho našla ke mně. Tak se vzájemně doplňujeme.

Vaše žena se v průběhu prezidentské kampaně vyjádřila, že dnes je pro ni nejdůležitější výchova vašich dvou dětí. Co pro vás znamená rodina? Přemýšlel jste někdy o založení rodinné firmy?

Moje první manželství se rozpadlo a nebylo to nic hezkého. Proto si fungující rodiny velmi vážím. Na mé ženě Elišce je obdivuhodné, jak dokázala upřednostnit děti a rodinu před vlastní kariérou. Teplo rodinného krbu Eliška umí nejen vytvořit, ale i udržet. V dnešní uspěchané době, která mnohdy popírá tradiční hodnoty, je to světlá výjimka. Rodina je pro mě nejen důležitým zázemím a místem pohody, ale hlavně tou nejvyšší hodnotou. Lidé si dnes málo uvědomují, že jsou jen obyčejnými smrtelníky, jejichž pobyt na tomto světě je dočasný. Děti jsou to jediné, co budoucnosti předáváme. O rodinné firmě jsem ale nikdy neuvažoval a možná bych o to ani nestál. Znám řadu fungujících rodinných firem a osobně jsem příznivec méně formálních pravidel při řízení, což lze uplatnit právě v rodinných firmách. Ale určitá rozhodnutí, která jsou ve firmách nezbytná, mohou ve svých důsledcích narušit dobré rodinné vztahy. Nebo naopak, snaha udržet dobré vztahy v rodině, se negativně může projevit na fungování firmy.

(pokračování v pondělí 9.4.)