Rozhovor s Pavlem Smutným, spoluzakladatelem a spolumajitelem AK Císař, Češka, Smutný

Je nejen partnerem AK Císař, Češka, Smutný, ale i podnikatelem, mecenášem a filantropem. Se svými společníky založil také nadační fond Bohemian Heritage Fund. Je zároveň prezidentem Česko-izraelské smíšené komory. Říká, že se musíme konečně přestat slabomyslně obviňovat a přemýšlet, že jsme hlupáci, méněcenní idioti, kolaboranti, komunisti, protože vnější svět nás docela chladně pozoruje jako tučnou dobrou krávu a docela dobře nás dojí.

Jak vznikla Advokátní kancelář Císař, Češka, Smutný?

Letos 25. března jsme oslavili 25 let od založení firmy. Tak mohu dnes bilancovat a zavzpomínat, co se 25. března 1993 stalo. Původně JURISCONSULT, veřejnou obchodní společnost, jsme založili já a Jaromír Císař a společně s panem Otomarem Bočkem, který, bohužel, dnes už nežije, jsme se dohodli, že začneme poskytovat právní služby firmám a korporacím. Cítili jsme, že v době kdy vznikal první obchodní zákoník a první obchodní korporace v České republice, a v době kdy se národní či státní podniky, které byly primárně výrobními subjekty s odbytem zajištěným původně v RVHP nebo s odbytem zajištěným přes podniky zahraničního obchodu, osamostatňovaly a vznikaly jako obchodní společnosti, a manažeři si uvědomovali, že vyrobené a uskladněné zboží musí také sami prodat, v té době jsme viděli, že právní služba bude velice zásadní a důležitá pro další stabilitu a rozvoj firem. A proto jsme založili právní kancelář. Vzápětí se k nám připojil pilný český procesualista profesor Češka a mohli jsme začít.

Jste prezidentem Česko-izraelské smíšené obchodní komory. Jaké je podnikatelské prostředí v Izraeli? V čem je podobné či naopak jiné než u nás?

Je jiné v mnoha ohledech. Izrael je poměrně nová mladá ekonomika, i když existuje sedmdesát let. Byla založena na zelené louce, respektive žluté poušti. Izrael nemá rozvinuté tradiční průmyslové struktury, které by vznikaly 200 let jako u nás strojírenství apod. Na druhé straně je to ekonomika nesmírně dynamická a pružná, která z této nevýhody činí výhodu. Nemá tolik přírodních zdrojů podobně jako my, musí se tak spoléhat na génia a potenciál svých lidí, který je veliký. Izrael je velice otevřená ekonomika, která obchoduje s celým světem. Otevřenou ekonomikou do celého světa je i proto, že bezprostřední okolí není tak srdečné a přátelské vůči izraelským výrobkům než jako například vůči našim výrobkům je přátelské Německo či Rakousko či další země. Proto musí uspět na světových trzích, což vytváří na Izrael mimořádné nároky. Izraelská ekonomika je velice opřena o vědu a výzkum. Je tam významný vědecko-výzkumný potenciál, který Izraelci umí na rozdíl od nás daleko lépe a rychleji dostat do praxe a vydělávat na tom peníze, což se u nás často pokládá za znesvěcení vědy či za něco nesprávného. V tomto ohledu je tu mnoho věcí, které je potřeba se od Izraele naučit, určitou lehkost a nezatíženost nevhodnými stereotypy, které často vydáváme za tradice. Měli bychom s Izraelem více spolupracovat, protože je to země, která netrpí vůči nám žádnými komplexy, nadřazeností či podřazeností a ani my vůči Izraeli. Kooperace s Izraelem je nanejvýš žádoucí a pro český národní zájem, a to právě v oblasti vědy a výzkumu a bezprostřední průmyslové spolupráce.

I když oba trhy nejsou velké, zvyšuje se raketově vzájemný obchodní obrat. Daleko zajímavější je i to, že se tím pro nás otevírá i zajímavý vstup na třetí trhy. Perspektivní je i spolupráce v podobě společných produktů jako nyní například v oblasti vodního hospodářství v Egyptě. Otevírá se i oblast obranného průmyslu, ve strojírenství či optice a v mnoha dalších oblastech. Izrael je pro nás velice zajímavý.

Izraelci využívají daleko více schopnosti a potenciál svých lidí, i když ještě nemají úplné znalosti, dokáží odhalit potenciál lidí. Jak to vidíte vy?

Izraelci jsou podobní jako my. Jsou to bytosti individualistické, svobodomyslné. Mají sice ohromnou armádu, jednu z největších na světě. Musí ji mít. Na druhé straně vidíte, že i vojáci mohou mít svůj názor. Společnost je tedy více svobodomyslná a individualistická, to jsou Češi také, ale nám se často vtlouká do hlavy, že takoví být nemáme. Izrael naopak ukazuje, že je to žádoucí a vede to k úspěchu. Pak se daleko lépe a více odhalí a uvolní i potenciál lidí.

Má Izrael také volnější právní a legislativní prostředí či je to v oblasti podnikání také více svazující jako u nás?

Je to uspořádané podobně jako v západní Evropě. Není v tom nějaká anarchie, je to nějak uspořádané a racionální, ale nemá to svazující charakter. My kolísáme stále mezi starou generací Rakouska-Uherska a nějakým neformálnějším přístupem, a to staré zatím vítězí, což je pro zemi špatně. Je to další oblast, kterou bychom mohli převzít od Izraele.

Jste prezidentem nadačního fondu Bohemia Heritage Fund. Čím se konkrétně zabývá?

Fond provozujeme přes devět let. Zabývá se podporou významných kulturně-společenských projektů. Spolupracujeme s renomovanými institucemi jako je Národní divadlo, Česká filharmonie, s festivaly jako Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl či dalšími festivaly v republice jako Lípa Muzica, Concentus Moraviae a další. Společným je podpora kvality a umělecká podpora, umožňující vznik děl, které by bez našeho fondu nevznikly, a to jednak ve formě finančních dotací či pomocí podpory propagace a komunikace kulturních projektů, pomoci nasměrovat i ambice umělců, kteří jsou často omezeni i finančními limity či schopnostmi společenského prosazení nápadů. My jim pomáháme dostat se na svět. To je i případ Svatovítských varhan, které jsou sice aktivitou Svatovítské kapituly a Arcibiskupství pražského, ale které jsme velmi výrazně podpořili tím, že jsme se ujali i organizace kolem toho a sami jsme i přispěli k tomu řadou akcí. Věříme, že takový svorník je důležitý a je to typické dědictví, o které se máme opřít. Právě Svatovítská katedrála v 21. století nám připadá, že je tím stánkem víry, státu, historie, kultury a umění a vytváří velký monolit Evropy, a že je to to „evropské“. Představa, že v katedrále bude „hřmít“ sedm tisíc píšťal usazených ve varhanech a bude to zároveň jedna z nejkrásnějších a nejlepších koncertních síní ve světě díky tomu, nás velice inspiruje. A jak vidíme nejen nás. Dotkli jsme se srdce a mysli nejen našich občanů, ale i zahraničních mecenášů a donátorů. Jsem na to velice hrdý a budeme určitě pokračovat i v dalších podobných projektech.

Jak vznikla tato spolupráce? Co se už podařilo zrealizovat?

Původně jsme o tom hovořili s těmi, kdo o tomto projektu snili. To je s  kardinálem Dominikem Dukou a s páterem Ondřejem Pávkem a s panem Josefem Kšicou, který je regenschori (chrámový varhaník, ředitel kůru – pozn.autora) a s dalšími. Uchopili jsme dimenzi, o které na jedné straně měli představu, ale nebylo jasné, jak ji uchopit a jak dostat tento projekt do veřejnosti nikoliv jako projekt církevní nebo úzce vnímaný jako zájem římskokatolické církve, ale zájem, který to přesahuje. Aby společnost a firmy pochopily tento zájem jako legitimní a správný a byly připraveny se stát i partnery tohoto projektu.

V současnosti je vybráno na varhany více než dvě třetiny výlučně ze soukromých zdrojů. Budeme dále v kampani pokračovat a chceme to slavnostně uzavřít tak, aby všichni, kdo přispěli, se mohli zúčastnit slavnostního otevření v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha a slyšet prvně zaznít varhany v době 101.  výročí vzniku České republiky.

Pokračování rozhovoru najdete 30.4.