Dokončení rozhovoru s Michalem Kociánem, předsedou představenstva firmy Finep Holding

Dnešní holding založili spolužáci. V současné době je jednou z největších developerských firem. Také i on se shoduje s ostatními, že se v Praze staví málo bytů a povolení trvají příliš dlouho. Říká, že developer by měl být především trpělivý vizionář.

Říká se, že v současné době se staví málo bytů. Čím to podle vás je? Jak vidíte trend nákupu bytů jako formy investice?

Staví se trestuhodně málo bytů, bytů, která Praha potřebuje, aby nadále nestárnul její již tak velmi zastaralý bytový fond, kterému je v průměru přes šedesát let, přičemž většina panelových bytů je již za hranicí své plánované životnosti. Zároveň, aby mělo město k dispozici byty, které potřebuje pro své nové obyvatele. V Praze je již nyní dluh v bytovém fondu více než dvacet tisíc bytů a tento deficit se stále zvětšuje. Je to dluh, který vytváří Praha vůči svým obyvatelům. Především díky tomu rostou v posledních letech ceny. Do roku 2030 očekává Praha dle svých vlastních analýz příchod dalších sto šedesáti tisíc obyvatel města. Logicky tito obyvatelé musí někde bydlet a jejich prvotní cíl bude jistě najít si bydlení ve městě. Bohužel, ale asi nebude kde, pokud v následujících letech přetrvá současná situace s povolováním staveb. Ti úspěšnější pak budou mít aspoň šanci bydlet v nájmu. Tedy v těch bytech, které si dnes kupují osvícení investoři s tím, že investice do nemovitostí se ve středně i dlouhodobém horizontu vždy vyplatí.

Jak se díváte na změny na hypotečním trhu? Odborníci mají z nárůstu úrokových sazeb obavy ve smyslu bubliny, která je nebezpečná. V minulosti již taková bublina způsobila světovou hospodářskou krizi. Máte také podobné obavy?

Vzhledem k tomu, že ceny nemovitostí jsou, ve srovnání s cenami ve střední a západní Evropě, stále velmi nízké, tak nelze očekávat, že by cenová hladina nemovitostí v Praze klesla. Naopak je jisté, že ve středně a dlouhodobém horizontu budou ceny nemovitostí nadále růst. Zároveň nemám obavy o pokles cen nemovitostí, protože srovnávat finanční krizi roku 2007 s dnešní situací není možné. Dnešní růst cen nemovitostí je způsoben především našim státem a situací v Praze. Nedostatek nových bytů zavinil omezenou nabídku sekundárních nemovitostí a trh se zachoval jako spojené nádoby a ceny nemovitostí v situaci, kdy poptávka radikálně přebila nabídku, šly a stále jdou strmě vzhůru. A to pro vývoj na trhu rozhodně není dobrá situace, protože na pořízení nového bytu nemá již ani střední třída. Tedy ta skupina lidí, která je u nás tahounem ekonomiky.

O jaké bydlení je dnes největší zájem? Kopíruje to trendy ze zahraničí?

Srovnávat trh nemovitostí v Česku například s německým nebo rakouským trhem nelze, obecně to ani není možné. Co mají všechny trhy podobné je touha obyvatel bydlet moderně, kvalitně, a mít k dispozici moderní infrastrukturu a služby. U nás, ve srovnání s Německem či Rakouskem je velmi rozšířené osobní vlastnictví, zatímco u našich sousedů jednoznačně vede nájemní bydlení. U nás roste i moderní družstevní bydlení a nájemní bydlení u nás suplují soukromí investoři.

Ve Švédsku se začíná praktikovat sdílené bydlení. Jak se díváte na možnost sdíleného bydlení a sdílené ekonomiky obecně? Dokážete si představit, že se sdílené bydlení rozšíří i u nás?

Sdílená ekonomika v podobě Airbnb v Praze již existuje a přináší trhu nemovitostí jak pozitiva, tak i negativa. Bohužel také způsobila výrazný růst cen nemovitostí na Praze 1 a z centra Prahy se stal jeden velký hotel, ale bez každodenního normálního života. Dnes je obecně trend sdílené ekonomiky, ale projekty například v oblasti automobilové dopravy zatím moc úspěšné nejsou. Představu úspěšného a rozšiřujícího se sdíleného bydlení si u nás moc představit neumím. Bylo by to popření všech zákonitostí našeho relativně konzervativního realitního trhu, který je postaven na pocitu osobního vlastnictví.

Co by vám v budoucnu udělalo největší radost?

Jasná pravidla pro výstavbu v Praze, která zajistí plynulý rozvoj města, budou platit pro všechny stejně a nebudou se měnit každé čtyři roky. Současně vítězství zdravého rozumu a přijetí řízené výstavby veřejností jako obvyklého stavu obnovy a rozvoje města. Naopak to, že v Praze nevidíte stavební jeřáby, je naprosto nezdravý stav města, které nám zanedlouho začne padat na hlavu, jako se to již děje s některými mosty.

Je nějaká z vašich aktivit vám blíže než jiné? A proč? Zbývá vám také někdy čas na odpočinek? Co vám nejvíce v poslední době udělalo radost?

Člověk musí umět i odpočívat, užít si život a ne jenom pracovat. Sportuji, rád cestuji a snažím se pravidelně věnovat i dalším mým koníčkům. To je podle mne ta nejlepší cesta, jak se nestát jen otrokem práce. A také musíte mít štěstí na spolupracovníky a kolegy v práci, důvěřovat jim a dát jim spoluzodpovědnost za naši práci. Mně se to podařilo, máme ve firmě skvělé lidi. A i díky nim si já mohu užít volný čas tak, jak já sám chci. A co mi vždy udělá radost? Tak to jsou jednoznačně mé děti a jejich úspěchy jak ve škole, tak i v životě.

Děkuji za rozhovor.