Rozhovor s Jaromírem Glisnikem, členem představenstva M7 Group, která provozuje satelitní televizi Skylink.

(o prázdninách Vám nabízíme naše nejlepší rozhovory – poz. red.)

Ve vzduchu je plno, uživatele už nebaví číst, chtějí videa, a mobilní operátoři proto potřebují stále více prostoru, aby mohli prodávat větší přenosy dat. Proto prý bude muset pozemní televizní vysílání opět přejít na nový formát kódování signálu. Z DVB-T na DVB-T2, které zajistí větší komprimaci přenosu obrazu. V různých formách ale na přechod přispějí i zákazníci satelitních, kabelových či IPTV platforem, i když se jich změna vůbec netýká, tvrdí Jaromír Glisnik.

Začněme od A, co je vlastně přechod na DVBT-2 a koho se to týká?

Jedná se o změnu technologie šíření pozemní televize, která podstatně rozšíří kapacitu zemského televizního vysílání. Týká se to ale pouze domácností, které přijímají televizi běžnou anténou. Zákazníků satelitních, kabelových nebo IPTV operátorů se přechod netýká.

Proč je potřeba přejít na jiné kódování?

O změně technologie rozhodla vláda ČR na základě návrhu zpracovaného expertní skupinou při MPO ve spolupráci s podnikateli v oboru zemského vysílání. V žádném případě není pravda, že očekávána redukce frekvenčního pásma určeného pro šíření pozemní televize byla příčinou změny kódování. Byla však jistě dobrou záminkou takovýto upgrade technologie zrealizovat a financovat jej z veřejných prostředků.

Kdo nese náklady přechodu na DVBT-2? České radiokomunikace nebo Česká televize?

Ačkoli se v poslední době náklady přechodu všemožně bagatelizují, budou vysoké a nakonec je uhradíme my všichni. V různých formách na přechod přispějí zákazníci satelitních, kabelových i IPTV platforem, i když se jich změna vůbec netýká.

Česká televize rozjela kampaň, kdy tvrdila, že už v červnu bude sport na novém kódování, pak ale couvla. Jak si to vysvětlujete?

Zřejmě zvítězil zdravý rozum. Vypnout populární sportovní kanál v pozemní televizi DVB-T před MS ve fotbale by byl vskutku nepopulární, a jak se nakonec ukázalo i zbytečný krok.

Náklady na informační kampaň prý budou 350 milionů korun. Už při prvním přechodu se hodně diskutovalo o tzv. technologické neutralitě. Co to přesně znamená v souvislosti s kampaní?

Má-li stát informovat občany o problému, který vyvolal svým rozhodnutím ukončit pozemní televizní vysílání ve formátu DVB-T a přejít na formát, který televizory většiny domácností nepodporují, měl by informovat o všech možnostech, které mají „postižené“ domácnosti pro řešení tohoto problému k dispozici. Přechod na jiný technický formát pozemní televize pořízením nového přijímače je jednou z nich, pravděpodobně tou nejméně perspektivní s ohledem na trend postupné redukce frekvenčního pásma vyhrazeného pro zemské televizní vysílání. Státem financovaná informační kampaň by měla propagovat technicky neutrálně všechny existující televizní platformy – satelit, kabel, DVB-T2 či IPTV.

Zatím jsem ale žádnou masivnější kampaň, kromě několika málo spotů v ČT, neviděl. Máte pro to, jako člověk z branže, nějaké vysvětlení?

Domnívám, se, že je v zájmu vysílatelů informovat své diváky o plánovaném konci vysílání DVB-T. Není žádný důvod utrácet za kampaň veřejné prostředky. Vysílatelé pravděpodobně nenabyli dojmu, že je pro informační kampaň pravý čas. Je taky možné, že vyčkávají, až jim stát na to přispěje. To bych u komerčních vysílatelů chápal jako velmi dobrou strategii. Proč si nevzít peníze, když je stát nabízí.

Hovoří se o zcela jiném kódování televizního signálu? Znamená to, že televize a set top boxy zakoupené třeba před třemi lety, nebudou při přechodu na DVB-T2 fungovat?

Lidé, kteří využívají pozemní televizi a koupili si své vybavení v období před rokem 2016, je nebudou moci využít pro DVB-T2. To však vůbec neznamená, že by jim i nadále nemohlo sloužit k jejich spokojenosti, pokud se rozhodnou třeba pro služby satelitní nebo kabelové televize. Je třeba se podívat, zda jejich přijímač podporuje standard DVB-S2 nebo DVB-C. I kdyby tomu tak nebylo, mohou přijímač získat za výhodnou cenu od operátora výměnou za závazek po určitou dobu využívat jeho služeb. Například u Skylinku je to za jednu korunu.

Jaké jsou vlastně poměry mezi typy vysílání, pozemním, kabelovým a satelitním? A jak to je v zahraničí?

U nás polovina domácností využívá na hlavním televizoru v domácnosti pozemní televizní vysílání, přibližně 28 procent satelit, 16 procent kabelovou televizi a 7 procent IPTV. Je to velký rozdíl oproti okolním zemím, kde jednoznačně dominuje satelit, pro ilustraci Německo 46 procent, Rakousko 57 procent, Slovensko 49 procent, Polsko 43 procent. Pozemní televize je v okolních zemích velmi málo využívána – Německo 5 procent, Rakousko 5 procent, Slovensko 9 procent, Polsko 24 procent.

Proč tady přetrvává takové upřednostňování pozemního vysílání?

Je to velmi těžké pochopit. Jsme vnitrozemský stát obklopený zeměmi s nevýznamným podílem pozemního vysílání. Nelze očekávat, že na naši unikátní situaci v budoucnu někdo bude brát zřetel a velmi pravděpodobně se dočkáme další redukce frekvenčního pásma určeného pro televizní vysílání. V této situaci propagace a podpora pozemní televize z veřejných prostředků vskutku není nijak vysvětlitelná ani obhajitelná.

Můžete vysvětlit, jak vlastně funguje ekonomika distribuce jednotlivých typů vysílání a kdo to platí?

Existují dva základní obchodní modely financování televizního vysílání. Buďto je financováno předplatným uživatelů příslušné placené služby nebo je financuje vysílatel příslušného programu z výnosů z reklamy. V praxi existují i různé kombinace těchto modelů, kdy se na financování zčásti podílí předplatné a zčásti výnosy z reklamy. Zvláštním modelem je financování vysílání veřejnoprávní televize. Je hrazeno z koncesionářských poplatků vybraných jak od uživatelů daného způsobu vysílání, tak i od uživatelů jiných způsobů, na které veřejnoprávní televize nijak nepřispívá. Zjednodušeně řečeno, využíváte-li pozemní vysílání, přispívá vám na něj zkrátka soused, který má kabelovku.

Máte srovnání, jaké jsou náklady, pořizovací a měsíční, na jednotlivé typy vysílání?

Naši vysílatelé jistě potvrdí, že náklady na šíření televizního programu pozemní cestou jsou mnohonásobně vyšší než při vysílání přes satelit, a to nemluvím o kabelové retransmisi, za kterou vysílatel zpravidla vůbec neplatí – vše hradí předplatitel. Zemské televizní vysílání je v podobě, jak je požaduje náš stát, nesmírně neefektivní.

Z pohledu zákazníka jsou vstupní investice u všech druhů televizního přenosu srovnatelné. Televizor, který umí zpracovat DVB-T2/HEVC je vybaven jistě i pro DVB-S2 (satelitní) nebo DVB-C (kabelový) příjem. Venkovní přijímací zařízení může být nákladnější nebo velmi laciné podle místních příjmových podmínek a umístění bytu z pohledu světových stran. Každopádně platí, že satelitní televizi lze přijímat kdekoli na území ČR, zemské vysílání na většině území a kabelovou či IPTV televizi ve vybraných lokalitách. Za zemskou televizi se, s výimkou koncesionářských poplatků, prozatím neplatí, u ostatních služeb se za služby platí 89 až několik set korun měsíčně v závislosti na počtu programů a dalších službách.

Děkuji za rozhovor.