Neptejte se, jak ufinancujete drahou léčbu srdce pro sebe nebo blízké, kdyby ji potřebovali. Ptejte se, proč zkorumpovaný systém tu léčbu učinil tak drahou a jak celý ten systém funguje. Proč jsou ty přístroje tak drahé, jak se počítá čas a cena práce odborníků, jak se počítají výkony pojišťovny. Jaké peníze do zdravotnictví tečou a jak a také na to, jak a v jaké míře z něj odtékají.

Neptejte se na to, jaký budete mít jednou státní důchod, ptejte se a počítejte, jaký byste měli, kdybyste měli právo, možnost, výsadu a jistě také odpovědnost za své stáří sami, přesněji řečeno v kruhu svých blízkých. Ve své komunitě, jak se tomu říká dnes; dříve se to nazývalo rodina. Obec. Přátelé. Kolegové. Sousedi. K tomu výpočtu může pomoci například tento dřívější článek, naleznete ZDE.

Stejným způsobem se – například – ptejte i na to, jak funguje vlastně náš stát. Jaké peníze do něj tečou, za co se utrácí, zda ta služba odpovídá tomu, kolik za ni platíte. Zda ta služba vůbec existuje, nebo jen věříme, že vlastně existuje (jako brzy například právě ty důchody nebo třeba tak „tuctová“ věc jako je dálniční síť nebo policie). A proč z některých služeb máte zakázáno vystoupit (či snad lépe řečeno, proč nesmíte odejít – mimochodem vyzkoušeno „na lidech“. Napsal jsem na ČSSZ, pod kterou spadám, že nebudu žádat po státu Česká republika žádný důchod. Že vše, co jsem dosud, do svých 44 let, zaplatil, si stát může nechat, jako můj výraz solidarity. Že nechci nic zpět. Odpověď zněla, že, cituji: „právní řád České republiky toto neumožňuje.“ Jinými slovy mohu si platit penzijní připojištění, to je moje volba, ale platit si pouze to vlastní připojištění a vzdát se služeb státu, to nesmím).

Ptejme se, proč v mnoha lidech zůstal – ještě po takové době po roce 1989 – uvnitř socialismus a proč se dědí na další generace (výchovným vzorem mimochodem, takhle totiž výchova funguje. Když otcové budou říkat synům, že je pohodlnější jít ke státní instituci a natáhnout ruku pro cizí poctivě vydělané peníze než pracovat a vydělat si ty peníze sám, udělají to a je jedno, jaká bude doba nebo jak ji budou dějepisci popisovat).

Jen správné otázky vedou ke správným odpovědím. Proto jsou tu populisté všech typů a barev, aby ty otázky uspávali tím, že namísto nich nabídnou pohodlnou víru a slepotu. Problém je, že ta hra se ani tak nehraje s veřejnými rozpočty, které mizí v černých dírách. Problém je, že to je hra s budoucností živých lidí, lidí s masa a kostí a jejich vírou v dobro. Mimochodem – je dobré se ptát i na to, co to vlastně je a jak vypadá pojem dobro. Možná se pak snáz pozná, kdo to myslí dobře – a kdo Vás jen přišel okrást o zbytek Vašich peněz a svobod.

Michal Hájek, Česko 2050