Ústavní soud dospěl k závěru, že pojišťovny by měly z povinného ručení platit náhradní vůz i v případě takzvané totální škody. Tedy i tehdy, když byl původní vůz při nehodě zcela zničen. Podle Ústavního soudu judikatura soudů v této oblasti není jednotná a je především na Nejvyšším soudu, aby se zabýval jejím sjednocením, uvedl ústavní soudce zpravodaj Tomáš Lichovník.

Ústavní soud řešil konkrétní případ z Ostravska, kde muž po nezaviněné dopravní nehodě přišel kvůli totálnímu zničení o vůz. Pojišťovna ale uhradila pronájem náhradního vozu jen za několik dní, a to do té doby, dokud nebylo zřejmé, že jde o naprosté zničení havarovaného vozu. Poté podle ní nešlo o účelně vynaložené náklady, muž dostal za zničený vůz peníze. Dostal je ale až po měsíci od nehody, kdy už několik týdnů podle pojišťovny na náhradní vůz neměl nárok.

Mluvčí České asociace pojišťoven Monika Bartlová ČTK řekla, že „pojišťovny poskytují v rámci povinného ručení náhradu účelně vynaložených nákladů za zapůjčení náhradního vozidla i při tzv. totální škodě“. Tento nárok je ale podle ní třeba posuzovat s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem každého případu. „Nelze tedy hradit náklady, jež nebyly účelně vynaloženy,“ uvedla Bartlová. Další plošné navyšování plnění za škody v povinném ručení by podle ní mohlo mít negativní dopad na bilanci povinného ručení, kde již nyní výše škod přesahuje vybrané pojistné. Průměrná škoda od roku 2010 stoupla o 47 procent, dodala.

Poškozený potřebuje přiměřenou dobu na pořízení jiného vozidla a po tuto dobu náklady půjčovného hradíme. Přiměřenou dobu stanovujeme individuálně,“ doplnil mluvčí Kooperativy Milan Káňa. Pojistné plnění se podle něj v těchto případech vyplácí v průměru do pěti pracovních dnů. „Nepředpokládáme tedy, že by toto rozhodnutí Ústavního soudu nějak stávající postupy ovlivnilo,“ uvedl Káňa.

V případě, kterým se Ústavní soud zabýval, nebyl stěžovatelem přímo poškozený z dopravní nehody, ale člověk, který poškozenému náhradní auto pronajal. Stěžovatel sice částečně uspěl u soudu prvního stupně, odvolací soud se ale přiklonil na stranu pojišťovny. Podle stěžovatele jde v podstatě o absurdní a formalistický výklad, když poškozený přišel při jím nezaviněné nehodě o vůz, pojišťovna mu dala peníze až za měsíc, ale soud řekl, že už na náhradní auto nemá nárok potom, co se dozvěděl, že je vůz zničený totálně.

Podle Ústavního soudu není výše škody v obdobných případech dána jen hodnotou zničeného vozu, ale také náklady, které by poškozený nemusel vynaložit v případě, že by ke škodě nedošlo. Není tak důvodu, pro který by tyto náklady, jsou-li účelně vynaloženy, měl nést právě poškozený,“ uvedl soudce zpravodaj.

Ústavní soud tak zrušil rozsudek odvolacího Krajského soudu v Ostravě, který se případem bude muset znovu zabývat. Bude však vázaný právním názorem Ústavního soudu.

ČTK