Obvodní soud pro Prahu 7 včera projednal žalobu právníka a lobbisty Radka Pokorného na Erika Besta a společnost E.S. Best s.r.o. kvůli jeho vyjádření v úvaze o Pokorném a Rafajovi z 26. října 2017. Pokorný požaduje po obou žalovaných mimo jiné také náhradu nemajetkové újmy v celkové výši 400 tisíc korun.

Soudkyně Marie Filippiová nejprve vyzvala sporné strany ke smíru. Ukázalo se, že smír není možný. Soudkyně pak poukázala na nejasné formulace v žalobě právníka Pokorného s tím, že není jasné, co po žalovaných vlastně požaduje. Žalující straně pak uložila, aby do 10 dnů předložila soudu zpřesněný žalobní petit. Pokud tak ve stanoveném termínu neučiní, soud žalobu v předmětné části zamítne. Odvolala se přitom na usnesení Ústavního soudu č. I.ÚS 1234/18 ze dne 15. 5. 2018 ve věci Pokorného ústavní stížnosti. Tu Ústavní soud zamítl. Najdete ZDE.

Ústavní soud výhrady stěžovatele nesdílí. Odvolací soud zcela konkrétně poukázal na nedostatky stěžovatelem předloženého návrhu (bod 9 napadeného usnesení). Do popředí vystupuje zejména formulace návrhu “nebo části”, z níž vskutku není patrné, jakou konkrétní část či části předmětného článku stěžovatel navrhl alternativně odstranit. Nejde přitom o projev přepjatého formalismu, jak se stěžovatel domnívá, nýbrž o ujasnění toho, co přesně má být předmětem hodnocení soudu (postup dle § 43 o. s. ř. je přitom s ohledem na dikci § 75a o. s. ř. vyloučen). Nelze ponechat na soudu, aby si sám dovodil, jaké pasáže je dle mínění stěžovatele (či snad dle úvahy soudu samotného) namístě odstranit. To má svůj význam i pro odpůrce, kteří jednoznačným vymezením předmětu řízení mohou na návrh adekvátně reagovat a v tomto ohledu vznášet cílené protiargumenty. Uvedené platí tím spíše, že tato nejednoznačnost se váže i k anglické verzi sporného článku, kde intenzita zásahu se může jevit odlišnou, kupříkladu ve světle lexikálně sémantických specifik anglického jazyka apod. V podrobnostech lze na odůvodnění napadeného usnesení zcela odkázat. Nejde tedy o situaci, kdy by důvodem odmítnutí byla snad jen dílčí nedokonalost či neobratnost, která však jinak není na překážku srozumitelnosti a určitosti návrhu. Ústavní soud tudíž žádný zásah do práva stěžovatele na spravedlivý proces neshledal. Ze všech uvedených důvodů tedy Ústavní soud odmítl ústavní stížnost stěžovatele dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.“ 

Soudkyně Filippiová pak jednání odročila na 8. listopadu 2018.