Rozhovor se Zdeňkem Jirsou, jednatelem a spolumajitelem STAPRO.

Vytváří software pro všechny oblasti ve zdravotnictví – lékařské, ale také nelékařské. Dodává komplexní řešení založené na vlastních produktech doplněných všemi souvisejícími službami včetně dlouhodobé podpory a outsourcingu zdravotnických informačních systémů. Říká, že specifikum zdravotnictví je v tom, že poptávka se generuje zprostředkovaně.

Vystudoval jste ČVUT Praha, obor Lékařská kybernetika. Co se dá pod tímto oborem představit?

Myslím, že záměrem bylo sestavit studijní program tak, aby teorie řízení byla propojena s metodami zkoumání biologických organismů. Pokud si vzpomínám, bylo tam hodně matematiky, teorie pravděpodobnosti, teorie řízení a trocha fyziologie.

Od roku 1982 jste pracoval v Nemocnici Pardubice, kde jste jako vedoucí výpočetního střediska zaváděl informační systémy pro jednotky intenzivní péče a pro zefektivnění procesů laboratorního komplementu nemocnice.  Jaká byla tehdy situace v tomto oboru?

Dostali jsme tam možnost dělat něco úplně nového, protože ten obor v podstatě neexistoval. Ta příležitost vedla k tomu, že se sešla výjimečná parta, většinou mých spolužáků z gymnázia. Na možnost dělat nové věci jsme nalákali také Milana Kudrnu. Ten se poté stal přítelem, se kterým jsme si řekli, že vše, co se podnikání týče, budeme dělat spolu a dodnes to platí.

Informační systémy, které vyvíjíte pro JIP, jsou velmi zodpovědná záležitost. V čem jsou odlišné od jiných informačních systémů?

Zdravotnictví má tu magickou moc, že je vnímáno velmi osudově. Všichni jsme ve stresu, když jdeme k lékaři, protože si v tu chvíli uvědomíme, jak jsme křehcí. Lékař může chybou způsobit osobní tragédii pacienta. Dobrou prací přináší úlevu. Ale tak je to přeci ve většině odvětví, jenom to necítíme tak naléhavě. Chyba projektanta může znamenat pád mostu, letadla.

K vaší otázce, necítím významnou odlišnost informačních systémů pro zdravotnictví, prostě zlepšují procesy, podporují rozhodování člověka, umožňují některé činnosti automatizovat, umožňují některé pochody modelovat a to do míry poznání, které jsme dosáhli. Stejně jako v jiných oblastech lidské činnosti.

Po roce 1989 spolu s kolegou jste založili několik společností se zaměřením na IT ve zdravotnictví, včetně společnosti STAPRO s.r.o. IT bylo na velkém vzestupu. Jak zpětně hodnotíte nadšení v 90. letech ohledně podnikání?

Krásná doba, bylo nám přes třicet, najednou se vše otevřelo a my, naštěstí, byli v oboru, kde všichni stáli na startovní čáře (i ti na západ od nás).

Při startu firmy jste prý měli obrovské štěstí na chytré a pracovité lidi, kteří vám a kolegovi uvěřili, že medicína bude potřebovat SW a že vás to uživí. Věříte v její potenciál stejně jako na začátku?

Ano, máte pravdu, štěstí jsme měli obrovské a v potenciál Stapra věřím.

V současné době působíte především v oblasti zdravotnické informatiky a laboratorní diagnostiky. Jak se vy osobně díváte na elektronizaci ve zdravotnictví?

Je za svými možnostmi, mohla by rozhodování lékařů a efektivitě celého systémů pomoci mnohem více. Bariéry nejsou ani technické ani finanční, ale psychologické. Informatika bourá „opevněná sila“, ti kteří si myslí, že znají víc, nebo vydělávají víc, nepodporují propojování zdravotnických procesů. Sdílení pacientských dat by pomohlo ve zdravotní péči tam, kde je právě poskytována, byla by účinnější a efektivnější.

Hysterie okolo GDPR to dále přibrzdí. Myslím, že lidé by preferovali větší pravděpodobnost uzdravení před snížením rizika, že do jejich zdravotní dokumentace nahlédne nějaký hacker.

Je možné ve zdravotnictví vytvořit úspěšně systém známý ve sdílené ekonomice? Jde v této souvislosti o osobní údaje lidí. Jak je těžké uchránit tyto údaje před hackerskými útoky nebo vůbec před zneužitím?

Sdílená ekonomika je dle mého vnímání něco jiného, tam informatika umožňuje za úplatu sdílet něco, co vlastníme a většinou nevyužíváme.

Pokud se ptáte, jak lze ochránit pacientská data před vnějším útokem, pak je to stejné jako v bankách, státní správě, velkých podnicích. Všude to chráníme, jak nejlépe umíme a vždy může nastat možnost, že to někdo prolomí. Ale v takové éře žijeme a platíme tím za blahobyt, kterého jsme dosáhli, a třeba i za úroveň zdravotní péče.

Máte za sebou jako firma několik ocenění. Naposledy Ocenění českých lídrů 2018 Pardubického kraje. Co pro vás tato ocenění znamenají? Kam vás tato ocenění posunují?

Upřímně? Považuji to za součást marketingu a je fajn, když ho můžeme využít, protože nás někdo ocenil. Dopředu nás ale posunuje zpětná vazba zákazníků a konkurence.

Kam se podle Vás bude dále vyvíjet oblast softwaru nejen ve zdravotnictví? Jsou na to dostatečně připravené přenosové sítě?

Myslím, že dnes technika nelimituje SW, naopak ho mírně předbíhá. Vývoj programového vybavení (psaní kódu) bude stále více automatizovaný, úspěch bude záležet na dobrých nápadech a detailní znalosti prostředí a problematiky, pro které se SW píše.

IT ve zdravotnictví má jistě velký potenciál. Jak obecně vidíte situaci ve zdravotnictví?

Specifikum zdravotnictví je v tom, že poptávka se generuje zprostředkovaně. Zákazníkem není pacient, jak by se dalo na první pohled usuzovat, ale ten kdo platí a to jsou ve více než devadesáti procentech zdravotní pojišťovny alias stát. Poptávka je tedy striktně regulovaná zdroji a ty závisí na tom, jak vysokou „daň“ si jako občané zvolíme.

Nabídka není tříbena konkurenční soutěží poskytovatelů, ale je regulována politikami zdravotních pojišťoven a státu. Takže tu máme relativně stabilní systém zajišťující sociální smír a solidaritu. Zároveň to je systém, kde vlastníkem většiny zdravotnických zařízení je stát nebo veřejná správa tedy systém, kde se dá očekávat vysoká míra neefektivity.

Nic systémově lepšího nedokázala naše civilizace dosud vymyslet a realizovat, takže situaci vidím jako ustálenou s dílčími turbulencemi dle akcentů jednotlivých politických proudů.

Děkuji za rozhovor.