Dokončení rozhovoru s Vladimírem Lampou, jednatelem a spolumajitelem firmy Pracom.

Jste také stavební firmou. Jak vidíte současný stav českého stavebnictví?

Naše samotná práce v oblasti rekonstrukce a obnovy památek je velmi specifická a při jejím přiblížení nezasvěceným čtenářům bychom měli začít od konce, tj. stavem českého stavebnictví. To je samozřejmě přesným odrazem stavu společnosti – chce stavět nově, moderně až „světově“ a to se neslučuje s renovací památkových objektů. Nebudu subjektivně posuzovat novostavby, ale „respekt“ k našim původním hodnotám stavebnictví zcela chybí i zde. Myslím tím, řemeslnou dovednost, dokonalý detail z tradičních materiálů (kámen, sklo, keramika, štuk, dřevo) a obcházení náročného řemeslného opracovávání materiálů – i zde je to opět dané nepropracovaností, nedomyšleností apod. jež vévodí často nesmyslná a neodpovídající „nejnižší nabídka, která vítězí nad kvalitou (děje se to i když se ví, že je to v důsledku a v časových souvislostech dražší). Máme strach, že na to u nás „dojedou“ nejenom novostavby, ale zhorší se kvalita zejména rekonstrukcí našeho kulturního dědictví a to by byla nenahraditelná ztráta pro všechny, co zde žijeme. S čistým svědomím můžeme říci, že děláme se svými kolegy a zkušenými experty, restaurátory vše proto, aby se toto nestalo. Také věříme, že už nebudou posuzovat práci odborníků jenom laici v alibistických komisích a odbornost a kvalita s úctou k tradičnímu řemeslu se tím výrazně zlepší. Bohužel tomu pomůže i nedostatek kvalifikovaných řemeslníků s úctou k historii a tradici, tj. „hlad“ po lidech, jež zvládnou „staré“ postupy a prosadí si kvalitní práci s patřičným časem realizace i oceněním. Aby to nebyly plané řeči, upozorňujeme investory, architekty i památkáře a Ministerstvo kultury na daný stav (zatím bez větších úspěchů) a sami se zdokonalujeme v historii.

V souladu s požadavky památkářů jste schopni vyrobit a osadit repliky štukatérských, kamenických a kovářských prvků, doplnit chybějící artefakty, zlacení, nátěry a malby historických interiérů i exteriérů podle historických období nebo jiných dostupných dokladů. Je spolupráce s památkáři těžká?

Inspirací pro náročnou práci nám je znalost historických technologických postupů, přírodních dobových materiálů a samozřejmě uměleckořemeslné dovednosti přenášené z generace na generaci. Máme výhodu, že se svým kolegou Janem Munzarem jsme statutáři firmy, kteří se vyučili v oboru, na který se (patrně cíleně) ptáte a získali jsme kvalifikaci s potřebnou dávkou praktických rad od špičkových mistrů uměleckého štukatérství, a to včetně sochařů, kteří se zabývali přímo restaurováním. Skutečně pro restaurování a repliky štukových hlavic, říms, soch a jiných dekorů, pro obnovu sgrafit, polychromovaných atributů, pro opravy fresek, maleb s dekorační výzdobou je nutná nejenom kvalifikace a inspirace ale i „neuřízlá větev“ předávání praktických zkušeností od „mistrů“ v daném oboru. Na tomto základě je možné stavět a inspirovat se historií u nás i v zahraničí pro daný úkol – ale vše je podmíněno tím, že o to stojí osvícený investor nebo architekt a podpoří to památkáři. Prostě je k tomu toho potřeba mnoho a navíc v patřičné symbióze – a tu se snažíme vytvářet (a proto patrně děláme v poslední době zmíněné zajímavé zakázky nemalého rozsahu).

Možná k výše uvedenému ještě pár slov o spolupráci s památkáři: Je spolupráce s památkáři těžká nebo ne?

Ano je – na toto téma by bylo možno napsat nekonečně pojednání, ale kritika a stěžování na „těžká“ jednání nedává „moc smysl“. Musíme se orientovat v našem specifickém sytému dvoustupňového rozhodování, tj. odborného u Památkových ústavů spadající pod Ministerstvo kultury a výkonného u magistrátů a krajských úřadů, jež vydávají tzv. závazná stanoviska, podle kterých se má a musí pracovat až ke kolaudaci. Vše se sice vyřizuje na základě průzkumů, projektové dokumentace (vesměs povrchně nastíněné či vypracované často dlouhou dobu před samotnou realizací, a tak poplatné, neaktuální, a tedy reálné situaci neodpovídající) a záměrů k realizaci – ty si sice vytváříme sami a podáváme je památkářům k vyřízení, ale vše je ovlivněno ještě rozpočtem (předem daným), kvalitou referenta NPÚ, stanoviskem Magistrátu (často ovlivněného investorem a tím, že nemusí respektovat odborné stanovisko NPÚ) atd. Prostě brzy byste se v daném systému ztratili, ale my se musíme orientovat, konzultovat, přesvědčovat a bohužel hledat či přijímat kompromisy – jediné co lze objektivně říci, že každý památkář vidí to samé často zcela jinak na různých místech republiky a často i v jednom ústavu. Prostě je to subjektivní a my se to snažíme zvládat ve prospěch dané akce – a to není samozřejmostí často ani u investora.

Samostatnou a navazující činností jsou i náročné práce při realizaci nebo opravách sgrafit, polychromií erbů a nápisů, oprav historických fresek a maleb na veškerých omítkách. Kde berete inspiraci pro jejich realizaci? Co je vše k tomu potřeba?

Výše uvedená fakta vycházejí z vlastních zkušeností při realizaci mnoha významných akcí, které jsou státními zakázkami, často investované za přispění dotace z evropských fondů. Na základě podmínek a kritérií spojených s dotacemi, jenž jsme si stanovili sami (Česká republika) a jsou, jak jsme zjistili, nejtvrdší v Evropě, a je s podivem, že stále umožňují spekulace při výběrových řízeních. Bohužel se to netýká pouze našeho resortu. Vlastní zkušenost je nám blízká např. v třikrát vyhrané soutěži za splnění všech podmínek soutěže na restaurování a opravu interiéru chrámu Sv. Barbory v Kutné Hoře. Dotace byly vráceny zpět do evropského fondu. Ale přesto i tyto neúspěchy, kde zvítězí byrokracie nad podstatou, nás od práce neodradí, protože naše práce nám je vlastně naším celoživotním koníčkem a zrealizované akce jsou pro nás „hnacím motorem“. Například jsme realizovali – a vybíráme z těch nejvýznamnějších – Velehrad, restaurátorské a odborně řemeslné práce v interiéru Baziliky Nanebevzetí Panny Marie a Sv. Cyrila a Metoděje. Zde v krátkém termínu pracovalo najednou i 32 restaurátorů. Jako další stěžejní akce uvádíme Černínský palác – rekonstrukci fasád včetně Janákovy přístavby, rekonstrukci paláce Rapid v ulici 28. října v Praze – restaurátorské a umělecko-řemeslné práce v objektu (jako subdodavatel firmy Strabag), některé fasády hlavních budov Pražského hradu včetně střech a oken, bývalý hotel Kriváň – kompletní opravy tří fasád včetně repliky jedné směrem na Náměstí I.P. Pavlova v Praze, posunuté o jeden metr výše v celé ploše, Palác Langhans ve Vodičkově ulici v Praze – historické fasády včetně doplnění výzdoby podle dobových fotografií. Dále řada významných fasád a objektů převážně v Praze jako např. Maiselova 21, Pařížská 15, 16, sgrafitová a malovaná fasáda na Ovocném trhu a mnoho dalších zakázek. Většina je uvedena na webových stránkách naší firmy.

Jaká zakázka z již vámi realizovaných byla pro vás nejstěžejnější?

Samozřejmě, že ve výčtu námi realizovaných zakázek je mnoho dalších ještě neuvedených, významných i méně významných, ale ke všem přistupujeme se stejnou odpovědností a pečlivostí a v budoucnu se budeme dále více a více profesionalizovat, abychom bez problémů dosáhli na další zakázky, které budou veřejně soutěženy, a rádi budeme nějakou realizovat, pokud uspějeme ve výběru. Akce jako např. Císařské lázně v Karlových Varech, Palác Clam Gallas v Praze, Lapidárium na Pražském Výstavišti a mnoho dalších církevních a historických staveb, které jsou v plánu rekonstrukcí a oprav, jsou pro nás výzvou.

Je ještě nějaká zakázka na historickém objektu, kterou byste si přáli získat a zrealizovat? Renovujete objekty jen u nás nebo také v zahraničí?

Máme za sebou rovněž již několik zakázek v zahraničí (Německo, Švýcarsko), které nám, co se týká zkušeností, hodně do firmy přinesly, zejména o průběhu realizace a řízení stavby. V zahraničí jde o úspěšné dokončení práce jako celku společnými silami všech zainteresovaných na rozdíl od našich staveb, kde je potřeba hledat vždy nějaké „viníky“ hlavně z řad přímých realizátorů drobných subdodavatelů a živnostníků. Ovšem stále věříme v obrat ve věci k lepšímu, neboť jinak bychom už dávno skončili.

Děkuji za rozhovor.

Zakázky, jako Národní muzeum, jsou tím hnacím motorem (I)