Česká národní banka dnes podala k Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze, který ruší její rozhodnutí o odejmutí licence družstevní záložně WPB Capital. Současně ČNB požádala Nejvyšší správní soud o bezodkladné přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti. Městský soud označil odnětí licence za zjevně nepřiměřené opatření. Současně však potvrdil, že ve WPB Capital docházelo k závažnému protiprávnímu jednání, které ČNB v rámci své dohledové činnosti zjistila a následně ve svých rozhodnutích o odejmutí povolení k činnosti popsala.

Rozhodnutí městského soudu tak vznáší otázku, jakého jednání by se musela úvěrová instituce dopustit, aby to podle soudu opravňovalo k odejmutí povolení k činnosti.

ČNB odňala WPB Capital povolení působit jako družstevní záložna v červnu 2014. Učinila tak v zájmu ochrany vkladatelů poté, co zjistila umělé navyšování kapitálu WPB Capital. To probíhalo tak, že se peněžní prostředky, které toto spořitelní družstvo poskytovalo ve formě úvěrů účelově založeným obchodním společnostem, do něj po několika netransparentních převodech vrátily v podobě dalších členských vkladů. Vedle toho WPB Capital nepřímo, opět přes účelově založené společnosti, nakupovala směnky, které družstevní záložny z obezřetnostních důvodů nabývat nesmějí. Tím současně docházelo k významnému překračování limitů úvěrové angažovanosti.

Tyto skutečnosti považujeme za natolik alarmující a natolik v rozporu s naprosto základními požadavky na obezřetné podnikání družstevních záložen, že odejmutí licence bylo v tomto případě zcela namístě,“ uvedl guvernér ČNB Jiří Rusnok. „Jsme přesvědčeni, že ČNB tento krok dostatečně odůvodnila a že vše, co jí soud vytýká, lze vyvrátit již obsahem jejích rozhodnutí o odejmutí licence.“   

ČNB považuje za zarážející, že pro soud nejsou dostatečným důvodem pro odejmutí povolení k činnosti ani skutečnosti, které představovaly mimořádné riziko pro vkladatele a další věřitele družstevní záložny. Vlastní kapitál je totiž klíčovou a nutnou podmínkou pro podnikání na finančním trhu a jeho umělé navyšování bez přílivu skutečně nových peněz je podle všech mezinárodních pravidel zcela zásadním prohřeškem, který narušuje finanční stabilitu a důvěryhodnost dotyčné instituce. Na finanční ukazatele, které se odvozují právě od kapitálu, pak v takovém případě nelze vůbec spoléhat.

Důvěra je přitom zcela základním, avšak velmi křehkým principem fungování finančního sektoru i jednotlivých institucí, které hospodaří s peněžními prostředky veřejnosti. ČNB proto překvapuje tvrzení soudu, že odejmutí licence nebylo namístě mimo jiné i s odkazem na údajnou systémovou nevýznamnost družstevních záložen. Stabilitu celého finančního sektoru totiž může narušit i problém v relativně malé úvěrové instituci, zvláště pokud by na něj orgán dohledu adekvátně nereagoval. Závěry Městského soudu v Praze jsou o to překvapivější, když v podstatě ve stejné době Ústavní soud ČR v nálezu Pl. ÚS 3/16 ze dne 10. 7. 2018 „považuje za nezpochybnitelnou skutečnost, že sektor družstevních záložen vykazoval dlouhodobě… znaky systémové nestability. Tato systémová nestabilita měla za následek jednak opakované (a v relaci k jeho celkovému objemu i masivní) plnění z tehdejšího Fondu pojištění vkladů, jednak (konsekventně) flagrantně neúměrné zatížení dohledových kapacit regulátora trhu. Stabilizace předmětného segmentu, jež by zamezila opakování výskytu obou souvisejících negativních jevů, tak představuje legitimní cíl, neboť taková stabilizace je jednoznačně ve veřejném zájmu.“

Pokud banka nebo spořitelní družstvo nemají skutečně vlastní kapitál, jenž by v případě problémů pokryl jejich ztráty, tyto ztráty následně dopadnou na vkladatele, kteří tak mohou přijít o své úspory. V paměti jsou stále případy pádů malých bank z 90. let minulého století nebo první vlna krachů spořitelních a úvěrních družstev na přelomu tisíciletí.

ČNB připomíná, že po odebrání licence WPB Capital nebylo možné vyplatit vkladatele z jejího majetku, ale musel tak učinit Garanční systém finančního trhu (dříve Fond pojištění vkladů). Ten klientům této záložny nahradil pojištěné vklady ve výši téměř 2,8 miliardy korun, a je tak největším věřitelem WPB Capital.

Snahou ČNB je nyní ochránit nejen tuto pohledávku Garančního systému pojištění vkladů vůči WPB, ale i majetek záložny a potažmo i peníze od veřejnosti. Prostředky systému pojištění vkladů jsou tvořeny z příspěvků všech bank a družstevních záložen. V případě nedostatku prostředků však funkčnost systému pojištění vkladů garantuje státní rozpočet, tudíž daňoví poplatníci.

Rozhodnutí správních soudů bude mít vliv nejen na to, zda bude pokračovat, či zda bude pozastaven proces likvidace WPB, ale i zda se družstvo vrátí do rukou jeho původního vedení. To je přitom odpovědné za výše uvedená protiprávní jednání a osoby z vedení záložny jsou v souvislosti s tímto jednáním trestně stíhané. ČNB proto vedle kasační stížnosti požádala Nejvyšší správní soud o odklad účinku rozhodnutí Městského soudu v Praze.

Konečné soudní rozhodnutí ve věci WPB bude mít nepochybně dopad i na léta tvořenou dohledovou politiku a praxi ČNB uplatňované vůči bankám a družstevním záložnám. Jakákoli možnost „druhé šance“ či benevolentního přístupu v případech flagrantního porušení základních pravidel by podle ČNB vedly k rozvolnění disciplíny účastníků trhu a snížily důvěryhodnost a autoritu ČNB v oblasti dohledu. To by mohlo v konečném důsledku otřást stabilitou finančního systému, za kterou je ČNB ze zákona zodpovědná.

ČNB rovněž odmítá názor soudu, že odpovědnost WPB Capital za uvedené jednání zanikla z důvodu promlčení. ČNB jako orgán dohledu prokazatelně začala konat, jakmile získala dostatečné informace o podstatě protiprávní činnosti WPB Capital. Protiprávní stav ve WPB Capital navíc trval i k datu vydání rozhodnutí ČNB o odejmutí licence.

Poslední výtka, kterou k postupu ČNB správní soud vznesl, se týká předběžného opatření z května 2013, kterým ČNB rok před rozhodnutím o odejmutí licence zakázala WPB Capital přijímat vklady a vykonávat některé další činnosti. Podle ČNB šlo o zcela standardní postup, který byl použit i v obdobných případech odejmutí licence (UNIBON, MSD, ERB bank). Následující zjištění likvidátora WPB Capital navíc potvrdila, že ani předběžné opatření uložené ze strany ČNB nezabránilo osobám z vedení záložny převést úvěry ve výši zhruba 2,5 mld. Kč na účelově zřízenou zahraniční společnost. Hodnota takto převedených úvěrů přitom představovala většinu majetku instituce.

ČNB trvá na svém stanovisku, že způsob, jakým byla předběžným opatřením z roku 2013 omezena činnost WPB Capital, byl přiměřený situaci a závažnosti zjištěných skutečností. Ta je zřejmá z odůvodnění jednotlivých rozhodnutí vydaných ve správním řízení. ČNB trvá také na tom, že její postup byl zákonný.

Markéta Fišerová, ředitelka odboru komunikace a mluvčí ČNB