Rozhovor s Jindřichem Kadrnkou, majitelem Vinařství Jindřich Kadrnka.

Jeho rodinné vinařství se nachází ve vinařské obci Březí u Mikulova v blízkosti Pavlovských a Dunajovských vrchů. Se svou rodinou je již čtvrtá generace, která ve vinařství pokračuje. Nějaký čas strávil i prací v Rakousku, kde se mu líbil hlavně přístup k vinařství a vinicím. Říká, že toto všechno mu přineslo cenné zkušenosti a umožnilo pozvednout rodinnou tradici na dnešní úroveň.

Při letošním slavnostním vyhlášení soutěže Vinař roku 2018 na pražském Žofíně Vinařství Jindřich Kadrnka získalo hned dvě ocenění Vinař roku 2018 v kategorii Rodinné vinařství s produkcí do 200 tisíc láhví a Národní šampion bílých vín. Co pro vás tato ocenění znamenají?

Znamenají pro mě strašně moc. Předně jsem měl a stále mám obrovskou radost a pocit štěstí z ohodnocení našich vín a naší práce. Je to nádherný pocit, ale také velmi zavazující do budoucna. Vína hodnotili lidé, kterých si nesmírně vážím, a jsou pro mě veliké osobnosti, proto je jejich názor pro mě opravdu důležitý. V onen veliký večer mi proletělo v hlavě spousta lidí, věcí a okamžiků, které mě do teď provázeli a bez kterých bych tam ani nestál.

Při předávání titulu Národního šampiona bílých vín za Ryzlink rýnský, výběr z cibéb 2017 jste na pražském Žofíně prohlásil: „jak by řekl Karel Gott, to jsem nečekal“, přičemž jste k tomu dodal „Bylo to strašné, schnilo to, já to posbíral a ono to vyhrálo tuhle cenu“. Čím toto víno tak oslnilo i mezinárodní porotu?

Ač je převážná většina našich vín suchých, které zde byli také velmi dobře hodnoceny, tak toto vítězné víno je z kategorie sladkých. Pracovat s hrozny napadené ušlechtilou plísní botrytis cinerea, která je podstatou vín této kategorie, mě strašně baví a naplňuje představy „velkých vín“. Beru tato vína jako opravdové šperky vinaře, který to zvládne v naprosté čistotě. Tento ryzlink byl opravdu z 99 procent botrytický, shnilý, ale správným způsobem (smích), sklidili jsme oproti normálu 20 procent objemu, ale stojí to opravdu za to. Dle mého názoru jde o víno, které má medovou až slámovou barvu s vysokou viskozitou. Vůně je naprosto čistá, velmi bohatá a intenzivní s tóny medu, rozinek, marmelády, žlutého melounu a přezrálého ananasu. Chuť je velmi bohatá, intenzivní a velmi plná přezrálého ovoce, medu, sušených plodů s opravdu dlouhým a šťavnatým závěrem v chuti. Tak asi proto jim to chutnalo tak moc (smích).

Bylo vaším snem již od dětství věnovat se vinařství? Čím jste chtěl být v dětství? Jaká byla Vaše cesta k vínu a k provozování vinařství? Jel jste také na zkušenou do zahraničí?

Můj tatínek pracoval 30 let v Mikrosvínu Mikulov, jako traktorista. Já když jsem mohl, tak jsem byl za ním nebo strýcem Lubošem v práci a vyzkoušel snad vše, co jezdilo. Traktor, kombajn, nakladač, atd., zkrátka od malička mi voněla nafta a měl jsem rád zvuk strojů. Doma jsme měli něco málo polností, vinice a domácí zvířata, takže odmalička mě zemědělství provázelo. Po ukončení gymnázia jsem šel studovat zemědělku do Brna, ale nějak se to takřka v polovině zaseklo a hlavně mě to táhlo pořád ven. Začal jsem tak v roce 2001 pracovat v Mikrosvínu Mikulov pod Zdeňkem Peřinou, který v té chvíli střídal svého tatínka „pana vinaře a vinohradníka“ Josefa Peřinu. To bylo asi nejvíc, co mě mohlo potkat a vinice, vinařina, tento způsob života mě naprosto pohltil. Strávil jsem zde sedm let, kde jsem měl zprvu na starost část vinic a pak veškeré vinice a mechanizaci. V roce 2003 jsem v souběhu pracoval v Rakousku, které mi dalo strašně moc hlavně z pohledu mentálního, lidského a životního postoje k vinařství. Při tom jsem se učil i pít a hlavně vnímat příjem, zpracování a celkový přístup k vínu ve sklepě. Ctím a věřím pravidla, jako, že víno se dělá ve vinici, podstatou velkého vína je dokonalý hrozen, víno dělají lidé, atd. a podle toho se snažím žít a pracovat. Za vínem do ciziny se snažím dostat alespoň jednou do roka, letos jsme byli v Bordeaux, kde mě hodně zajímá vše kolem červeného vína a jeho práce se dřevem a betonem.

Může víno pěstovat každý? Co vše musí vinař pro to udělat, aby se stal skutečným mistrem vinařem?

Víno může pěstovat každý, ale výsledky jsou také pak tomu odpovídající. Vinařina je pro mě jistý způsob života, přístup ke všemu, co se toho dotýká. Jde vidět hlavně v zahraničí, že jsou špičková vinařství, které mají za sebou několik generací, které se postupně tvořili do dnešní podoby. Vinař (člověk) se celý život učí a až něco umí, tak umře. A proto je tady pak další generace, která z těch zkušeností těží a pak pokračuje dál. A proto, mistr vinař, v našem vinařství teprve bude, zatím jsme na začátku a ve vývoji.

Jakými změnami prošlo tuzemské vinařství za posledních třicet let od revoluce?

Opravdu velmi výraznými. Uplynulo pomalu 25 let od přijetí vinařského zákona, který započal pořádek a zásadní změny. Ze zahrádkářů a vinaření při práci se stali profesionálové a páni vinaři. Takřka zmizel z vinic konvekční způsob (skoro bez pravidel) pěstování a integrovaná produkce se stala samozřejmostí. Dnes je směr přes vyšší integrovanou do BIO režimů. U opravdových vinařů se komplet obnovila technologie ve sklepě, technika ve vinicích a hlavně přístup k vinaření a vinicím. Poznali trendy, poznatky, tajemství a jak to chodí v zahraničí a konečně tady přestali platit staré a opravdu nesmyslné pravidla, postupy a přístupy. Jsem moc rád, že přestávají platit staré vtipy a fóry na vinaře a víno. Už dost dlouho čeští vinaři dokazují, že umí víno na nejvyšší úrovni a že máme být na co hrdí.

Jaké víno se v České republice pije nejčastěji? A proč?

Všeobecně mám moc rád dobré víno. Hodně mě baví a naplňují vína suchá. Mám rád poctivé vinaře, kteří jsou do toho opravdu zažraní a milují to. Vybírám si vína dle lokality a to co tam může být nej. Ale také si v Čechách dám velmi rád bílá vína z Rakouska či Německa a červená z Francie či Rakouska.

Jaké víno by doporučil na první rande a jaké pro svatební hostinu? To se dočtete zítra 31.10.