Recenze novely exekučního řádu. Hodnocení Ekonomického magazínu: 40 %.

Autor: poslanci Pirátů

Stanovisko vlády: Negativní

Místní příslušnost exekutorů je evergreenem všech mudrců, kteří věří, že na každý složitý problém existuje jedno jednoduché řešení. Že je to většinou řešení špatné, jim buď uniká, nebo je jim to fuk, protože před voliči to dobře vypadá. Když k tomu ještě přispěchá ochotný novinář s reportáží, že kromě Albánie už je místní příslušnost všude, zbývá jen otázka, jak to, že to ještě nemáme a kdo to zařídí, abychom v tom Albánii nechali samotnou? Takovou příležitost si nemohli nechat ujít Piráti, kteří návrh na místní příslušnost exekutorů, neboli teritorialitu, podali v tomto volebním období jako první. Jediné, co na tom udiví je, proč jim to trvalo tak dlouho, text zákona stačilo oprášit. Oč méně práce bylo nutno odvést na zákonu samotném, o to více se Piráti opřeli do důvodové zprávy. Více než o samotných exekutorech se z ní jaksi mimochodem dozvíme i o pirátském způsobu uvažování: Sice nechceme exekutory úplně zrušit jako třeba Okamurovci (za to nějaký ten bodík navíc), ale aspoň jim nasadíme pořádný náhubek.

Postavení soudních exekutorů je podle Pirátů abnormální, a jak se postupně rozšiřuje okruh otázek, o kterých rozhodují, také stále méně udržitelné. Jsou orgánem veřejné moci, který není nezávislý, neboť je vybírán a placen jedním z účastníků řízení. Údajně je to stejné, jakoby si žalobce určoval soudce. „Úzké faktické a smluvní vztahy mezi exekutory a věřiteli zakládají důvodné pochybnosti o nezávislosti a nestrannosti jejich rozhodování.“ Pirátům je sice známo stanovisko Ústavního soudu, který srovnání exekutora a soudce odmítl s tím, že „zásadní rozhodnutí týkající se exekučního řízení (jsou) ponechána na nestranném, nezávislém a na výsledku exekuce hmotně nezúčastněném soudu“, ale považují ho za překonané. Je z roku 2006 a od té doby bylo postavení exekutora posíleno: Je tedy nesprávná představa, že exekutor je pouze „vykonavatelem“ věci, která byla rozhodnuta soudem.

Co Piráti konkrétně navrhují? Kromě místní příslušnosti exekutora na úrovni kraje a slučování exekucí povinného u jednoho exekutora („jeden dlužník – jeden exekutor“), je to i princip přidělování exekucí soudem prostřednictvím takzvaného kolečka. Věřitel podá v místě trvalého bydliště dlužníka návrh na exekuční řízení soudu, ten vytáhne ze šuplíku seznam místních exekutorů a v abecedním pořadí jim přiděluje exekuce. Veškeré další exekuce proti stejnému povinnému pak přiděluje stejnému exekutorovi, čímž dojde ke sloučení exekucí u jednoho exekutora v kraji trvalého pobytu povinného. Na první pohled to vypadá dobře, už žádné proplácení cesťáků přes celou republiku, žádné multiplikování nákladů v mnoha paralelně běžících řízeních. V čem je háček? Jako obvykle v detailech, kterých je celá řada.

Nejdříve ale připusťme, že zavedení teritoriality není nic neobvyklého. V řadě zemí skutečně existuje a u nás ji podporuje i samotná Exekutorská komora. A proč by taky ne. V předložené podobě jim zajistí bezpracný přísun práce. Všechno by pěkně dostávali od soudu na zlatém podnosu. Nejspíš si říkají: Ještě k tomu prolobovat numerus clausus, aby nás nebylo zas tak moc, a už nám nic nechybí. V podstatě jde o návrat ke stavu, kdy exekutoři byli prodlouženou rukou soudu, a díky jejich laxnosti byly dluhy nevymahatelné. A právě proto byli soukromí soudní exekutoři, kteří fungují od roku 2001, zřízeni. Prakticky od té doby ale zase politici řeší, jak jejich činnost korigovat, aby nedocházelo k opačným extrémům, především zbytečné eskalaci dluhů vlivem nákladů samotné exekuce. Nástroje k tomu existují. Výši odměn a nákladů exekuce, kam patří i cestovní výdaje, stanovuje vyhláška ministerstva spravedlnosti, která je mimochodem v nedávné době dosti výrazně snížila.

Koncentrace řízení, tj. princip jeden dlužník – jeden exekutor, které se z pohledu praxe jeví jako potřebné, lze zase zavést novelou zákona stejně jako povinné zastavení bezvýsledné exekuce. Teritorialita k tomu nutná není.

Negativní stanovisko vlády kromě obvyklého klíče: předkládá to opozice, tak to nechceme a řekneme, že připravujeme vlastní návrh, je založeno i na obavě ministra spravedlnosti, že mu návrh zahltí už tak přetížené soudy. Práce, kterou soudní exekutoři dnes vykonávají, by se z velké části přesunula k nim. Kromě prodloužení exekucí by se tím prodloužila i všechna ostatní soudní řízení. Přesun administrace exekucí k soudu není nutný ani z hlediska ústavního. Ústavní soud mnohokrát potvrdil, že na soudním exekutorovi v postavení podnikatele, který vykonává stání moc, neshledává nic neústavního. Jen zkrátka musí dodržovat zákonem stanovené mantinely. Jako lahůdku na závěr je nutno okomentovat fakt, že teritorialita se má podle návrhu řídit trvalým pobytem povinného. Copak jsou dlužníci tak pitomí, aby dávali exekutorům adresu? „Zkušený“ dlužník přece žádný trvalý pobyt nemá! To by snad Piráti měli vědět.

– red –