Rozhovor s Milošem Matulou, členem představenstva Raiffeisenbank a.s.

Tvrdí, že výborným lídrem může být i šéf party dělníků na stavbě. Jeho velkou vášní je golf a prý má štěstí, že s ním hraje i manželka. Díky tomu společně objevili kouzlo golfových dovolených. Když se ho ptáte na důležité dovednosti manažera, říká, že se nevyplácí spoléhat se pouze na štěstí, že je potřeba se poctivě připravit a plně koncentrovat. A že jak v golfu, tak v byznysu, že není dobré podvádět, protože pak nemáte s kým hrát.

Je odlišné být manažerem – lídrem v bankovnictví v porovnání s jinými odvětvími? Jaké vlastnosti a předpoklady by měl dle vás mít schopný lídr?

Myslím si, že to moc odlišné není. Výborným lídrem může být i šéf party dělníků na stavbě – ten to má kolikrát i těžší, protože ne vždy má tak motivované a disciplinované podřízené. Fascinují mě lídři například ve sportu. Jaké předpoklady by měl správný lídr mít, to nevím, a ve 42 letech se ještě necítím definovat nějaké poučky. Stále se učím. Mně se nejvíc vyplatila sázka na autentičnost a pokoru. Včetně toho, že se nebojím přiznat chybu. Chyby děláme všichni a ti úspěšnější z nás stejné chyby neopakují…

Kdysi jste se zmínil, že jste vážil 130 kilogramů. Jak se vám podařilo se dostat opět do kondice? Je pro vás jako vrcholového manažera důležité být v dobré kondici?

Musel jsem radikálně změnit stravování a více se hýbat. Na nějaký čas jsem vynechal i alkohol, včetně mého milovaného vína. V jednom měsíci jsem tehdy zhubl, tuším, 10 kilogramů a z toho 9 kilo tuku. Pořád nejsem spokojený, a je to i důsledkem omezených časových možností. Už se ale více hlídám, a vždy když se začnu blížit varovným hodnotám, tak s tím začnu něco dělat. Je to někdy ale úsměvné. Ráno si dělám zdravé koktejly k snídani a řeším, zda si dát pečivo, a pak si večer sednu k vínku a začnu šmejdit ve spížce a hledat chipsy. (smích)

Co byste poradil začínajícím manažerům, jak se mají udržovat v dobré fyzické i psychické kondici?

Tak to se mě, prosím, jako chlapa co je rád, když se přiblíží 110 kilogramů, neptejte. Stejně jako se mě neptejte, kam chodím k holiči. (smích).

Letos v srpnu Raiffeisenbank spolu s Petrem Dědkem z D+D Real podepsali smlouvu o pětiletém prodloužení generálního partnerství D+D Real Czech Masters, jediným golfovým turnajem European Tour pořádaným v ČR na hřišti Albatross ve Vysokém Újezdu u Prahy. Co Raiffeisenbank toto partnerství za dobu trvání přináší? Proč právě spolupráce s D+D Real Czech Masters?

Golf perfektně ladí se svými hodnotami i image ke značce Raiffeisenbank a její strategii. Mezi hráči a fanoušky golfu tvoří téměř 70 procent podílu vysokoškolsky vzdělaní lidé. Převládají muži nad ženami v poměru 64 procent ku 36 procent. Jsou to rovněž lidé s vyššími a středními příjmy a nejčastěji ve věku od 25 do 54 let. Právě na tuto cílovou skupinu se chceme zaměřovat a díky sponzoringu golfu být nejen na greenech ještě více a výrazněji vidět. Současně si také díky rozvoji mladých a nadějných golfových talentů budujeme vztah s našimi budoucími klienty. A proč právě D+D Real Czech Masters? Protože jde o nejprestižnější golfovou událost u nás. S velkým potěšením sledujeme, že kvalita turnaje rok od roku stoupá.

Vy sám jste vášnivý golfista. Dokonce jste si zahrál i na Pro-AM na Albatrossu v rámci Czech masters. Na jaké úrovni je váš golf? Na jakých golfových hřištích jste měl možnosti si zahrát? S jakými profesionálními hráči jste hrál?

Můj handicap je momentálně lehce pod 10 a níž, už vzhledem k časovým možnostem, asi nepůjdu. Jinak, je to moje velká vášeň a mám štěstí, že se mnou hraje i manželka. Objevili jsme tím i kouzlo golfových dovolených. Z toho důvodu jsem hrál už na mnoha hřištích nejen u nás, ale i v zahraničí. V rámci ProAmu Czech Masters jsem měl to štěstí hrát s hráči jako Dany Willett, Jamie Donaldson, Thorbjorn Olesen, Mathew Fitzpatrick nebo Haydn Porteaus.

Mají něco společného hra golfu a leadership?

Podle mého názoru ano. Nevyplácí se spoléhat pouze na štěstí a je potřeba se poctivě připravit a plně koncentrovat. Jak v golfu, tak v byznysu pak není dobré podvádět, protože pak nemáte s kým hrát (pracovat).

V jednom rozhovoru jste se zmínil, že jste v USA hrál golf s hendikepovaným člověkem, který po úrazu měl umělou levou ruku a levou nohu, a přesto hrál mistrně golf. I vy jste člověk cílevědomý a nevzdáváte se. Co vám toto setkání dalo do života?

Dalo mi to strašně moc a nejvíc mě inspirovalo, že si ten člověk byl schopen dělat legraci sám ze sebe. Když mi po hře sdělil, že je vlastníkem továrny na výbušniny, tak jsem se vzhledem k jeho stavu neubránil úsměvu a malinko jsem se zastyděl. Jen do té chvíle, než jsem uslyšel jeho hurónský smích… Bylo to úžasně inspirující setkání a ten chlap hrál tak nádherný golf. Těžko se někdy dostanu na jeho úroveň.

Co vás motivuje a co je pro vás v životě nejdůležitější?

Motivuje mě úspěch nebo výhra, a to v jakékoli činnosti, kterou provozuji. Nesnáším prohry. Nechápu občas sportovce, kteří prohrají a potom v rozhovoru řeknou „..cítil jsem se dobře…pěkně jsem si zahrál…“. Já si nechodím zahrát, já chci vyhrávat. Nejdůležitější v životě pak pro mě je spokojenost a zdraví mých dětí a rodiny.

Děkuji za rozhovor.