Recenze novely zákona o podpoře sportu. Hodnocení Ekonomického magazínu: 50 procent.

Autor: poslanec Hnilička a další

Datum předložení: 16. 7. 2018

Stanovisko vlády: neutrální

Těžko říci, kde se bere myšlenka, že když vytvořím samostatný úřad, automaticky to zlepší podmínky daného oboru. Aktuálně se této myšlenky chopil poslanec Hnilička, který se ještě ve sněmovně ani neohřál a už plánuje vznik Národní sportovní agentury, která bude řídit sport. Pokud skutečně vznikne, mohla by si do štítu vetknout motto sportovci sobě. Spíše než správní úřad, který má zajišťovat realizaci státní politiky v oblasti podpory sportu a pohybových aktivit obyvatelstva, totiž Agentura připomíná lobbistickou organizaci sportovních svazů, která bude ovládat sport prostřednictvím spřátelených poslanců.

Podívejme se ale nejprve, jak je vlastně u nás sport financován. Ústředním orgánem odpovědným za oblast sportu, turistiky a sportovní reprezentace státu je Ministerstvo školství, kde na to mají okolo 30 zaměstnanců v jedné sekci. Sekci řídí náměstek, který je toho času buď v úřadě, nebo (minimálně jednou nohou) v kriminále. Záleží, ve které periodě se financování sportu právě nachází. Tuto poněkud toxickou agendu by předkladatelé rádi převedli na Agenturu, zatímco resortní sportovní centra ministerstva obrany a vnitra nechávají mimo, neboť správně tuší, že by zde narazili na tuhý odpor.

S financování sportu prostřednictvím MŠMT panuje dlouhodobá nespokojenost. Stále dokola je zmiňována netransparentnost, nekoncepčnost a díky častému střídání ministrů školství i nepřehlednost a nepředvídatelnost poskytovaných dotačních titulů. Existence koncepcí podpory sportu na desetiletá období, ze kterých se pak odvozují dvouleté akční plány na tom ne a ne něco změnit. Podle názoru předkladatelů, kteří k tomu získali i podporu předsedy vlády (nikoli už vlády jako celku) je vytvoření nového ústředního správního úřadu pro oblast sportu jediným možným řešením nastalé situace.

Národní sportovní agentury ale oproti běžným ústředním správním úřadům vykazuje značné odchylky. V čele má mít předsedu jmenovaného na návrh premiéra vládou, a dva místopředsedy jmenované předsedou. Bdít na ně bude desetičlenný dozorový orgán, jehož pět členů jmenuje vláda a pět zvolí sněmovna z řad poslanců. V návrhu chybí neslučitelnost funkce předsedy Agentury a poslance a těžko se tak zbavit dojmu, že si to Hnilička napsal pro sebe. V každém případě je jasné, že agenturu budou řídit hlavně sportovci a jejich fanoušci, což se u nás kupodivu považuje za „vládu odborníku“ a nikoli střet zájmů.

Stát sice běžně deleguje nebo propůjčuje veřejnou moc i nestátním subjektům, není však obvyklé, aby se jednalo o rozdělování dotací sama sobě. Sportovní prostředí je plné klientelismu, ve kterém se všichni znají a umějí si jít vzájemně na ruku. Proklamace o budoucí transparentnosti tak nelze brát úplně vážně. Namístě je mnohem spíše obava, zda se Agentura nestane platformou, kde se velcí kluci dohodnou. Už nebudou muset vymetat kanceláře na ministerstvu nebo pronajímat konspirační byty a v nich se tajně scházet s příslušnou náměstkyní. V jejich Agentuře si to prostě zařídí.

Obecným problémem dotací do sportu (a nejen tam) je, že ve skutečnosti nelze vymyslet způsob, který dostupné finanční prostředky rozdělí mezi sportovní organizace na základě předem daných objektivních kritérií. Do různých strategií a akčních plánů sice lze napsat celou plejádu zásad a priorit, ale nakonec stejně někdo musí říct, zda dotaci dostanou v Horní Dolní, nebo Dolní Horní, aniž by mohl reálně prokázat, že by si jí vedle nezasloužili úplně stejně nebo víc. Zřízení Agentury nebo registr sportovních organizací, sportovců, trenérů a sportovních zařízení, kam se všechno zapíše, na tom nic nemění.

Výsledkem v lepším případě bude Agentura ve zbrusu novém baráku, kde bude zaměstnáno třikrát tolik lidí, než kolik jich dnes tu samou činnost vykonává na MŠMT. Agentura bude vládcem českého sportu. Některým dá víc, jiným méně a někteří, jako vždycky, nedostanou nic. Nedostatky stávajícího systému, o kterých nikdo nepochybuje, zůstanou zachovány, v horším případě se prohloubí. Vláda bude odpovědná hlavně za to, kolik dá Agentuře peněz, aby měli sportovci stabilitu a jistoty. Ale proč jen sportovci? Nebylo by lepší řízení státu svěřit agenturám pro každou dotovanou oblast? Vždyť jistoty mají rádi všichni!

– red –