Rozhovor s EVOU LE PEUTREC, českou architektkou, hlavní architektkou téměř třicítky mrakodrapů i velkých měst v Asii.

Jako architektka se prosadila ve světě a dnes je jednou z nejuznávanějších architektek. Cesta to nebyla vůbec jednoduchá. Ale rodačka z malého města to dokázala. Návštěva Evropy v ní vzbuzuje mírné obavy, že jsme usnuli na vavřínech, což může být prý velmi nebezpečné.

Jak se holka z Podkrkonoší dostane do Číny stavět mrakodrapy i velká města?

Je k tomu zapotřebí velká dávka odvahy, dobrodružná povaha, ochota riskovat a špetka šílenství, aby se člověk rozhodl odletět do dvacetimiliónové metropole, kde nikoho nezná a neví, jestli firma, se kterou podepsal smlouvu, skutečně existuje. Ale po metropolích jako je Londýn, San Francisco, kde jsem před tím žila, byla Šanghaj přirozenou volbou.

Mentalita v Evropě a v Číně se velmi liší. Co je potřeba pro to, aby podnikatel mohl v Číně uspět?

V první řadě musíte přenastavit svůj mind set a zapomenout na vše, na co jste zvyklý a co se vám zdá logické. S logikou v Číně daleko nedojdete, navíc budete velmi frustrovaní. Prostě se pokuste vypnout svoji levou (analytickou) hemisféru. A používejte místo toho převážně pravou. Neboť Číňané využívají z větší části právě pravou hemisféru, což je dáno piktografickou formou znaků a 4-9 tóny výslovnosti.

Jaké jsou v současné době trendy na výstavbu a rozvoj měst? Jsou odlišné v Asii, Evropě či Americe?

Myslím, že trendy jsou v podstatě totožné po celém světe. Jen v Číně je jejich aplikace rychlejší, což je dáno politickým systémem. Převažují trendy: Smart City, Green City, Mixed Use, Shared Economy, zahušťování, důraz na rozvoj sítě rychlovlaků, veřejné dopravy, cyklostezek, dostupnost pro pěší, omezení aut.

Co vás ve vaší práci inspiruje?  

Cestování. Miluju poznávat cizí země, kraje, kultury, lidi, jejich jídlo, zvyky a tradice. To vše se propisuje do architektury. Když držím svůj carry on, dává mi to pocit svobody a volnosti.

 Na co všechno musí architekt myslet, když se pouští do nějakého projektu?

Často navrhuji velká multifunkční centra (80 až 250 tisíc metrů čtverečních). I mezi nejslavnějšími architekty světa najdeme jen málo designérů, kteří zvládají taková měřítka. I přesto, že na to mají celé týmy lidí a každý se specializuje na něco. Moje odlišnost spočívá v tom, že to dokážu navrhnout sama. Vím, jak se navrhují kanceláře, hotely, nákupní centra, konferenční centra, byty. Jaké konstrukční řešení je vhodné pro daný typ budovy. Jaké jsou ideální hloubky podlaží i konstrukční výšky. Jak efektivně navrhnout jádro mrakodrapu, kolik únikových schodišť a výtahů jaké kategorie bude potřeba. Jak to vše napojit na stanici metra, kde se kříží několik linek a jak to celé skloubit s několika podlažími podzemních garáží. Jakou kvalitu bude mít veřejný prostor. Jaké budou fasády i nejmenší detaily… Pak je samozřejmě design ucelený, homogenní a je hodně znát, že je to od jednoho designéra.

Žijete s rodinou v Tichomoří. Jaké to pro vás je, vracet se z tichomořského ráje do Číny nebo do Čech?

Každá návštěva Číny je jako cesta do budoucnosti. Je opravdu neskutečné, co se jim za posledních patnáct let povedlo vybudovat. Ať už je to hustá síť rychlovlaků, dálnic, platba mobilem, vše propojené platformou Weechat… Samozřejmě, že vše není jen pozitivní. Návštěva Evropy ve mne vzbuzuje mírně obavy, že jsme usnuli na vavřínech, a pokud se rychle neprobudíme, šeredně se nám to vymstí… Pokud se však jedná o kvalitu života, Evropa má samozřejmě své neskutečné kvality.

Jak těžké je podle vás spojit práci s rodinou? V ČR se o tom vedou dlouhé diskuze. Jak to je v Tichomoří a v Číně?

Propojit práci s rodinou je vždy náročné. O to náročnější, když oba manželé mají své ambice. Navíc, když oba pracují na rozdílných kontinentech, než bydlí. Potom je to hodně o organizaci a schopnosti hledat kompromisy. Občas dochází k extrémům, že děti jsou v Evropě, já v Asii a manžel v Jižním Pacifiku. Někdy si předáváme děti na letišti a doufáme, že let nenabere zpoždění. Už se stalo i to, že syn zůstal doma přes víkend s chůvou, protože muž byl služebně na Tahiti a já musela odletět neplánovaně do Číny.

Jak je v Číně vnímána česká architektura? Navrhla jste již 24 mrakodrapů, první z nich dokonce ve svých 29 letech. Jeden z nich se v Číně teď staví a bude vysoký 214 metrů. Je to největší stavba, kterou jste navrhla?

Česká architektura je v Číně vnímána velmi pozitivně. Moji klienti dávají přednost spolupráci se mnou před kanadskými, americkými, francouzskými, španělskými či německými architekty často o desítky let staršími než já. Nejvyšší mrakodrap, který jsem navrhla, měřil 348 metrů. Takovým budovám se již říká Super- High Rise. Vinou krize v roce 2008 však návrh neprošel, i když ho architektonická porota vybrala za nejlepší řešení. Nejvyšší můj mrakodrap, který je právě rozestavěný, má výšku 214 metrů. (Kdyby stál na území EU, jednalo by se o jednu z nejvyšších staveb-pozn.red.)

Navrhla jste pro Čínu také město pro milión lidí – město Yuhang City, které má být podobné jako Sillicon Valley. Jak se vám podařilo získat takovou zakázku? Čím bude tak výjimečné?

Zakázka na miliónové město vzešla z vyhrané mezinárodní soutěže. Jedná se o jedno ze tří satelitních měst Hangzhou, považováno za nejhezčí v Číně. Leží na kanálu, který po staletí spojoval Peking s Hangzhou a kolem kterého čile bujel obchod. Systém kanálů byl v mém návrhu využit nejen k odpočinku, ale i jako alternativní způsob dopravy. Nechyběl velký park s koncertní halou, muzeem, knihovnou, kostelem, kolem kterého vyroste na třicet mrakodrapů. To celé doplněno o pěší zóny s kavárnami, obchody, nákupními centry. Samozřejmě nechybí byty, školy, nemocnice, sportovní zařízení… vše co město potřebuje. Funkce se navzájem velmi prolínají, není to navrženo podle urbanistických principů minulého století. 

Podílíte se také na plánu vzniku nového hlavního města ostrovního státu Maledivy. Kde všude ve světě se ještě můžeme setkat s vaší architekturou?

Zakázku na vytvoření nového hlavního města pro Maledivy jsem nakonec odmítla. Zastávám názor, že pokud jsou s klientem potíže, ještě před začátkem projektu, během něho se to rozhodně nezlepší. Některé zakázky je prostě lépe odmítnout, i když se jedná o zajímavé projekty. Nedávno jsem dostala nabídku navrhnout projekt pro Angolu (Afrika), tak uvidíme, jestli se uskuteční. Poslední dobou stále častěji přicházejí zakázky z ČR, ať už na architekturu, či industriální design. Stále více projektů mám i v Tichomoří. Samozřejmě Čína pro mne zůstává hlavním trhem. Je výhodné mít portfolio rozvrstvené po různých kontinentech, protože když přijde ekonomická krize, architektura je první odvětví, které se zastaví.

O tom, co Praze v architektonickém rozvoji chybí, se dočtete zítra 29.12.