JAN MRVÍK, výkonný ředitel společnosti EDITEL.

Zavedení eReceptů do praxe provází řada zájmů, emocí a obav. Je tomu stejně, jako při zavádění elektronické fakturace do firem. Jakmile se otevře toto téma, zrodí se řada obav s katastrofickými scénáři na konci. Otázka je, zda jsou to skutečně jen obavy, nebo záměrné kreslení čerta na zeď. Ne jinak tomu bylo například při zavádění systému EET.

Typickou obavou je, že dokument nebude již na papíře, ale elektronický ve formě nul a jedniček. Doposud se to přeci pořád tisklo na papír a najednou to nebude? Jak k tomu přijdeme?

Asi tak jako k emailu, nebo elektronické fakturaci. Papír je v tomto případě pouze médium na přenos informace, kde obsah informace je důležitější než toto médium. Takže je úplně jedno, jestli si pozdrav, recept, fakturu, neschopenku či cokoliv dalšího pošleme papírově, nebo elektronicky? Ne tak úplně. Role papíru v řadě případů se stává historickou a elektronická cesta běžnou realitou dnešního života. Roli zde nehraje pouze komfort, rychlost, flexibilita či efektivnost, ale i ohled na životní prostředí.

Argumentovat tím, že znám jednu paní doktorku, která to určitě dělat nebude a proto nemá smysl celý systém, je více než diskutabilní. Je to argument z kategorie, znám jednoho řidiče, který se za jízdy nebude poutat bezpečnostním pásem, protože ho to škrtí na krku, tak nač zavádět bezpečnostní pásy do aut? Znám jednu malou firmu, která do obchodního řetězce dodává svoje speciální sezónní zboží jednou za čas a tak elektronickou fakturaci nebudou používat. Ano, to jeden z mnoha stovek ne-li tisíců. A je to důvod proč se nesnažit jít vpřed?