Dokončení rozhovoru s TOMÁŠEM ÚLEHLOU, soukromým ekologickým poradcem nejvyšších šéfů významných českých i zahraničních firem.

Co se týká daní, jste pro jejich zvyšování, zavedení progresivního zdanění či naopak některých jejich zrušení?

Na to bych snad ani již nemusel odpovídat, samozřejmě, že jsem proti zvyšování daní. Trvale zastávám názor, že musí být velmi citlivě přistupováno i k dočasnému nastavení případného postupného navyšování daňové zátěže, a to především u daní přímých, a dále u daní souvisejících s prosperitou obcí, měst i krajů, tedy tzv. sdílených daní, ale to samé de facto platí pro daně svěřené (tedy určené pro konkrétní obec či město) a nepřímé (plynoucích ze spotřeby a kupní síly naší společnosti v daném období). Efektivita výběru daní přeci není, a nikdy ani nebyla (snad s výjimkou despotických systémů odvádění tzv. desátků) přímo úměrná výši daňového zatížení plátců! Daně musí být dobře kontrolovatelné, vymahatelné, ale současně v takové výši, že se vyplatí je přiznat a odvádět.

Pokud se např. díky nedokonale zpracované a schválené nové legislativě některé daně v podstatě znásobí či zdvojí, pak by mělo automaticky nastat zrušení duplicitních odvodů v rámci fiskální politiky státu, která musí zodpovědně všechny případné ekonomické negativní dopady na občany či podnikatele účinně vybalancovat.

Co je podle vás největším problémem současné politické kultury? Jak se dá tento problém řešit?

Za největší negativum jednoznačně považuji nedostatečnou odvahu politiků nazývat od samého počátku věci správnými jmény, a naopak neurčitě, populisticky a pokrytecky definovat až banalizovat existující problémy. Druhou příčinu spatřuji v nedostatečné etické vyzrálosti vrcholných zástupců vlád jednotlivých států, a to po celém světě, kdy jsou upřednostňovány ekonomické zájmy před humanitárními, i těmi pro obyčejné lidi. Jako třetí důvod, související s aktuální situací ohledně invaze migrantů z problémových zemí, se mi jeví neslučitelnost jednotlivých kulturních, sociálních, hygienických a společenských návyků v rámci různých etnických skupin a národů, a marná snaha docílit nepřirozeným způsobem vytváření společné komunity z lidí, kteří by se možná i chtěli adaptovat na nové prostředí mimo jejich rodnou zemi či světadíl, ale jejich rozdílný původ, představa pojetí spokojené koexistence ani genetické předurčení jim to neumožňují!

Řešení je podle mne pouze jedno – chovat se přirozeně, a nekompromisně ctít získaný volební mandát, tedy hájit zájmy voličů – občanů.

Co podle vás představuje pravicová politika dnes?

Vyprázdněný pojem, opírající se již většinou pouze o teoretické definice pravicových aspektů a principů řízení společnosti. Bohužel…

Chtěl byste, aby vaše děti do politiky vstoupily? Obohatila vás politika o nějaké vlastnosti, které se dají použít v podnikání? Anebo je to spíše naopak?

Syn Michal určitě politické ambice nemá, a věnuje se naplno svému studijnímu oboru fyzioterapeuta. Dcera Eliška si již vyzkoušela kandidaturu v komunálních i parlamentních volbách, ale zatím zcela správně upřednostňuje péči o rodinu a dokončení studia na Karlově universitě (smích).

Doporučil byste svým dětem vstup do politiky nebo do podnikání? Myslíte, že by děti daly na vaše rady?

Moje děti jsem se zatím vždy snažil pouze nasměrovat při rozhodování o studiu, ale jejich rozhodování o celoživotním uplatnění nechám výhradně na nich samotných. Dědeček mne naučil nikoho do ničeho nenutit nátlakem, ale snažit se vytvořit prostor pro vzájemnou komunikaci, ze které pak vzejde to nejlepší řešení. A já to ctím.

Jaké je vaše životní krédo?

Chovat se ke druhým tak, abych se jim mohl pokaždé bez uzardění podívat do očí. A také pomáhat potřebným, i když je to většinou na úkor vlastního pohodlí, a ne vždy je za to člověk lidsky oceněn tak, jak by si to ve skrytu duše přál. Ale pocit, že jsem udělal více než jsem musel, mi stále stojí za to!

Jaké jsou vaše další plány?

Stabilizovat se v podnikatelské činnosti, abych mohl ubrat na intenzitě pracovního vytížení, doléčit všechny zdravotní neduhy, pokusit se o návrat do komunální politiky, a především být skvělým manželem, tátou, dědečkem a strýcem ve vlastní velké rodině, která má tak jako každá jiná občas i neduhy, které je zapotřebí s nadhledem rychle vyřešit. No, a pokud mi bude k tomu všemu ještě stačit rockerská energie, pak bych si přál zažít s JACKYE další hezké koncerty, a natočit třeba ještě i jedno nové CD.

Děkuji za rozhovor.