Recenze Návrhu zákona o realitním zprostředkování. Hodnocení Ekonomického magazínu: 50 procent.

Autor: Vláda – Ministerstvo pro místní rozvoj

Datum předložení: Leden 2019

Víte, jaká je neoblíbenější činnost politiků hned po kritice přebytku regulací? Vytváření dalších regulací. Zní to sice absurdně, ale ve skutečnosti to má jistou logiku. Obojí je totiž mediálně zajímavé. Často jsou to to dokonce novináři, kteří úspěch či neúspěch politika měří množstvím navržených zákonů. Jak se potom divit, že politik snadno podlehne nápadu, který se zrodí někde v ministerských kancelářích, na zregulování další činnosti, kde se dějí nepravosti a státní dohled tomu zamezí. Alespoň tak je to vždy prezentováno.

Nejnověji je takovou oblastí realitní zprostředkování. Dnes je to volná živnost a dělat ji může v podstatě každý, kdo má chuť a čas. Živnostenský list si na ni nechalo vystavit přes patnáct tisíc lidí, z nichž ovšem většina v podstatě neprodala ani kurník. Taková anarchie nemohla uniknout bedlivému zraku úředníků z Ministerstva pro místní rozvoj, kteří zavětřili další příležitost, jak do spárů svého ministerstva dostat po cestovkách a hrobnících další obor. Trh se přece sám od sebe nezkultivuje, to musíme zařídit my, kteří víme, jak na to.

Realitní podnikání jisto jistě není bez vady. Realitní agenti vám mohou zašantročit rezervační poplatek nebo celou kupní cenu, pokud ji k nim dáte do úschovy. A pokud rovnou nekradou, mívají tendenci přehlížet právní i stavební vady nabízené nemovitosti. O takových detailech, jako že tam povede dálnice ani nemluvě. Jsou totiž zainteresováni na provizi z prodeje. Tohle ale naštěstí návrh nemění, jen o sobě tvrdí, že vyčistí trh, všechny vzdělá a každého napraví. Říká se tomu legislativní optimismus.

Podívejme se, co vlastně ministerstvo na realitky chystá. Předně je to přechod z živnosti volné k živnosti vázané. Pro jejich výkon je zákonem vyžadována určitá odborná způsobilost. Vzdělání realitních makléřů je ale tak trochu oříšek. Jedná se o obor, kde se uplatní znalosti z práva, ekonomie i stavebnictví. Málokdo však vystuduje tři vysoké školy zároveň, navrhuje se proto, aby realitnímu zprostředkovateli stačila jedna z nich. A protože už tu máme tisíce makléřů, kteří to roky dělají, postačí i tříletá praxe v oboru.

Těžko říci, jak se pak obor vyčistí od lidí, kteří to dělají sice dlouho, ale blbě. Právě to je totiž podle ministerstva hlavním důvodem pro novou regulaci: „Nízká odbornost poskytovatelů služeb vede k vysokému počtu soudních sporů a ke zvyšování nedůvěry veřejnosti ve vztahu ke službám stávajících realitních zprostředkovatelů.“ Vedle přechodu mezi vázané živnosti, který je fakticky novelou zákona živnostenského, proto přicházejí s tím, že realitní agent musí být bezúhonný, musí být pojištěn a nesmí brát peníze do úschovy.

Zapomenout bychom neměli ani na ta navrhovaná ustanovení, která popisují náležitosti smlouvy, provize, výhradního zastoupení nebo ochranu spotřebitele. Potíž ovšem je, že realitní činnost zase není tak specifická, aby se jednalo o ustanovení, která se nějak vymykají z toho, co pro smlouvy obecně stanovuje občanský zákoník a zákon o ochraně spotřebitele pro nekalá obchodní jednání či klamání spotřebitele. Mimochodem, není to tak dávno, co vláda tvrdila, že veškerou ochranu spotřebitele je třeba převést do jednoho kodexu.

Předkladatelé do zákona rovněž přidali transpozici evropské směrnice proti praní špinavých peněz, ale AML legislativa už se na realitní makléře rovněž vztahuje. Z celého zákona tak nezbývá mnoho, co je skutečnou novinkou a mohlo by být přínosem. V zásadě jde jen o povinné pojištění a zákaz braní peněz do úschovy. Nicméně případ advokáta, který zpronevěřil padesát miliónů od klientů realitní kanceláře, svědčí o tom, že někteří lidé zkrátka kradou a nemohou si pomoci, i když to není legální už podle desatera.

V důvodové zprávě ministerstvo nešetří optimismem. Zákon prý sice přinese realitním zprostředkovatelům zvýšené náklady, ale současně je pro ně nesmírně přínosný, neboť jejich služeb díky němu využije až o deset procent víc klientů. Takže: služby sice zdraží, ale lidi je budou více využívat. Ještě štěstí, že každý může věřit a konec konců i tvrdit, co chce. Důvodem, proč se dnes lidé vyhýbají realitkám, přece není ani tak nedůvěra ke všem realitkám, jako spíše to, že nechtějí tratit na jejich provizi.

Svět je nejisté místo, kde vám žádný zákon absolutní jistotu neposkytne. Přijetí tohoto a podobných regulací paradoxně vyvolává dojem, že tomu tak není, což je chyba. Zákon sice tvrdí, že nad dodržováním všech těch radostí bude bdít MMR, ale to je iluze. Žádný ouřada nemůže nahradit obezřetnost a opatrnost samotných klientů. Platí to při nákupu auta (kupodivu chybí speciální regulace autobazarů), a tuplem při nákupu nemovitosti, který člověk provádí párkrát za život.

– red, swp –